Ne, že bych byl nějak zvlášť žhavý na vojenské přehlídky. Sám jsem jich užil. Nejprve se pár hodin čumí ve parném slunci a saniťáci jsou v pohotovosti k odnosu omdlelých a pak teprve zazní: K slavnostnímu pochodu. A už se dupe. Hezky udržovat krok a zdravit papaláše na tribuně. Tak toto jsme při nácviku udělení zástavy opravdu zažili a ne, že bych to chtěl zažít znovu. To víte, artróza se nevybírá.

Jiří Hermánek – Bloger

Ale to, co dnes předvedla Česká televize, tak to byla Chytrá horákyně nikoli na kvadrát, ale na kubík, tedy na třetí mocninu. Pravdou je, že před tím přenosem varovali, že to bude přehlídka prokládaná politickými žvásty, ale to byla jen slabá slova.

Byly to prostě jen politické žvásty, proložené občas nějakým tím záběrem na přehlídku. její začátek byl, jako obvykle, tak trochu nudný. Velitel přehlídky objížděl s ministrem obrany jednotlivé nastoupené útvary a zdravil je.

Tak tam bych zkrácení přenosu nějakým těmi pitomými plky ještě snesl. Pak ale dostal slovo prezident Ruské federace Vladimír Vladimirovič Putin a to bylo pro ČT jako červený hadr na bejka. Proboha, co jiného by už člověka mělo na přehlídce zajímat, než projev prezidenta?

Jenomže, právě naopak. Projev, který měl být simultánně tlumočen, byl okamžitě uťatý a do studia nastoupili dva tajtrdlíci. Ne, že bych proti nim něco měl, a už ani nevím, kdo to byl. Byli to dva, celkem asi vzdělaní a zkušení lidé, kteří ale byli nasazeni jako „Putinovy rušičky“.

Asi si toho vůbec nebyli vědomi, ale tu úlohu prostě, a velmi užitečně, splnili. V tom jsem již nevydržel a povolal na pomoc O2 TV, proti které jsem se bránil jako osmnáctiletá panna (pokud vůbec něco takového ještě existuje) svému prvnímu milenci.

Výmluvy jsem měl různé, ale nakonec jsem sám sebe ukecal, že tu O2 TV vemu.  Není totiž až tak skvělé mít tolik kanálů k dispozici, ale skvělý je ten časový posun. Kdysi, před více než 20 lety to Bill Clinton, pod vlivem TV masáže od Moniky Lewinské propagoval jako „informační dálnici“.

A já jen uvažoval, kolik paměti, jak výkonné servery a jak rychlý Internet bude k tomu zapotřebí. A vida, za necelé čtvrtstoletí jsem byl, po tomto úděsném a frustrujícím zážitku s ČT, nucen tento vynález použít a přepnout na začátek přehlídky na jednom ruském kanále.

Když nic jiného, tak je taková přehlídka skvělou sondou do duše národa, do jeho psychiky. Myslím si, že jakoby se každý rok obnovovalo něco takového, jak „slib věrnosti vlasti“. Něco takového, co jsme již dávno, ale velmi dávno zapomněli a teď z toho máme jen srandu.

Ale Rusové, ti z toho žádnou srandu nemají. Pro ně to je slavnostní den. Den, kdy si připomínají, kolik jejich spoluobčanů položilo život za svoji vlast a je jim naprosto jedno, že tehdy to byla vlast sovětská. To my se v tom neustále šťouráme. Ono, ani náhodou.

Také si nemyslím, že Rusové vůbec kdy pomysleli na nějakou „destalinizaci“. Nikoli po té věcné stránce, to už jsou naprosto někde jinde, ale po té psychologické. Že by dnes dumali, jako třeba pan Ziegler, jaký byl Stalin zločinec?

Stalin, naprosto dozajista nebyl žádnou Matkou Terezou. Je ale zcela nepochybně podepsán pod tím vítězstvím v roce 1945. Moje ruština není tak dobrá, abych rozluštil, jaká Vlajka vítězství tam na Rudém náměstí pochodovala před ruskou vlajkou.

Ale zase nejsem natolik slepý, abych neviděl, že na té Vlajce vítězství byl emblém se srpem a kladivem, jednoznačný to znak SSSR. Věřím, že naši přepisovači dějin, by po vstupu do NATO takovouto naši vlajku vítězství už dávno přelátali, aby neurážela.

Ovšem chyba, my žádnou takovou podobnou nemáme, snad něco z místních šarvátek, ale určitě ne něco za jakékoli globální vítězství. Na to jsme příliš malý a nestydím se říci i příliš se boje odříkající národ.

A ani ten pan Peszynski, i když on asi není Čech, se nikam do boje nehrne a zašívá se, za bohaté prebendy na Staromáku. Ale, to sem nepatří. I když možná trochu, protože o Ukrajině to letos celé bylo.

Bylo to vlastně poprvé, co jsem takovou přehlídku viděl kompletní. Od A do Z. A bylo to grandiózní. Perfektní místo, perfektní počasí, skvělá organizace a velký dojem. Ta defilé na počátku, byla k neukoukání.

Zahraniční vojenské útvary, počínaje Azerbajdžánem, Arménií, přes Indii a Mongolsko, myslím, že i Srbsko a Čínu. Kdo si to má všechno pamatovat. Pak také nejrůznější útvary ruské armády. Různá učiliště, specializované útvary, baby v sukních nad kolena, atd.

Chtělo by to jednu stenografku, která by to zapisovala. A kolová a pásová technika. No, ono se říká, v noci každá pussy černá a tak by se také dalo říci, na Rudém náměstí každý tank zelený.

Laik jako já, žádný velký rozdíl mezi T34 a T14 v televizi nerozezná. Snad jen, že ten tank z roku 1914 je asi starší než ten z roku 1934, že? Nebo je to jinak? Millenium?

A letecká technika. Pěkná éra, jen co je pravda. Ale zase, laik z pohledu televizního diváka nic moc nepozná. Jediné, co mě velmi potěšilo, bylo, že můj favorit, bitevník SU-25, o kterém jsem ještě před rokem neměl ani páru a který se tak vyprofiloval v diskuzi o sestřelu MH17, byl vlajkonošem.

Tedy, s fyzickou vlajkou Ruské federace by to asi nedopadlo, ale šest SU-25M (nebo tak nějak), vytvořilo na moskevském nebi alegorickou vlajku RF, složenou z barevných čmoudíků.

A tím to celé skončilo. Putin si šel klepat packou s generály a uvidíme se příští rok.

A můj dojem? Ta přehlídka je zakořeněnou součástí ruské kultury, ruské tradice a nemyslím, že někdo, třeba „Šašky Riot“ by měl nějakou šanci s touto tradicí a hlavně postojem ruského lidu nějak otřást.

A do té doby, než se to někomu povede, bude Rusko s tímto přístupem imunní všem podvratným vnějším vlivům. Ale jakmile jednou povolí, rozpustí se v euroatlantické cochcárně a Čína si ho namaže na chleba.

Zdroj: Blog autora