Mezi US a Čínou dochází ve všech směrech k nárůstu napětí. Některé z těchto problémů mají vztah k monetární a finanční sféře a patří k nim: status yuanu jako rezervní měny; konvertibilita yuanu; uměle nízký směnný kurz yuanu vůči US dolaru; podružná role Číny v MMF vzhledem k její pozici v globální ekonomice; omezení přístupu US kapitálu k čínskému bankovnímu sektoru; a škrcení čínských investic do US ekonomiky.

Jedním ze zdrojů monetárního a finančního napětí mezi Čínou a US je možnost, že by se yuan mohl stát rezervní měnou. Podle přijímané definice je rezervní taková měna, která tvoří část mezinárodních rezerv států. Častěji než jinak jsou to rezervy centrální banky, může jít ale i o rezervy ministerstva financí. Informace o současné struktuře světových mezinárodních rezerv je uvedena níže (Tabulka 1).

Tabulka 1.

Světové rezervy cizích měn rozdělené podle typů měn (k 31. prosinci 2014)

Zdroj: International Monetary Fund

Mnohé země složení svých mezinárodních rezerv neodhalují, nebo je neodhalují plně. Téměř polovina celkové částky mezinárodních rezerv je „nealokovaná.“ V části rezerv zahraničních měn, které uvádějí informaci o typu měny, není yuan vůbec uveden. Tabulka kromě dolaru a eura poskytuje informace o japonském yenu, britské libře sterlingů, kanadském a australském dolaru a o švýcarském franku, ale žádná čínská měna tam není.

Ovšem v roce 2014 čínská ekonomika předběhla US ekonomiku a stala se největší na světě. Takové je oficiální hodnocení Mezinárodního měnového fondu. Čína US překonala v HDP měřeném v dolarech partity kupní síly (PPP). V roce 2014 byla PPP čínského HDP 17,6 bilionu $ a US HDP byl poprvé menší na 17,4 bilionech $. Podle posledních dat MMF podíl Číny na globálním růstu HDP vyrostl na 16,48 procenta v porovnání s US podílem na růstu 16,28 procenta. A tento trend je podle předpovědí MMF nezvratný, do příštího roku bude rozestup ve velikosti těchto dvou globálních ekonomických vůdců v HDP podle PPP více než 900 miliard $ ve prospěch Číny a do roku 2019 překoná Čína v HDP podle PPP Ameriku téměř o 5 bilionů $.

Seznam měn zahrnutých do statistiky MMF obsahuje měnové jednotky zemí, jejichž HDP je v porovnání s čínským HDP nepatrné (Tabulka 2).

Tabulka 2

HDP Číny a dalších zemí v roce 2013 (počítané jako PPP)

Zdroj: Mezinárodní měnový fond

Je jasné, že mezi HDP jednotlivých zemí a rozložení typů měn v mezinárodních rezervách je extrémní asymetrie. Tato asymetrie je do očí bijícím důkazem nerovnosti v globálním finančním řádu, který Západ pod vedením Ameriky vybudoval během desetiletí po Druhé světové válce. Ty země, které pro své monetární jednotky získaly status rezervní měny, se tím dostaly k nepopiratelné výhodě. Když země vydává rezervní měnu, tak má možnost využít své národní měny k pokrytí svého deficitu národního účtu. US už od počátku 70. let používají dolar k pokrytí svého deficitu obchodního účtu. Status rezervní měny rovněž pomáhá s posílením pozice národních korporací v konkurenci na globálním trhu.

Západní země parazitují na dalších díky zvláštnímu statutu jejich měn. Tento parazitismus je zvláště patrný v paradoxní diskrepanci mezi statutem čínské měny a čínskou pozicí v globální ekonomice a v globálním obchodě. Tuto diskrepanci částečně zmírňuje fakt, že četné země do svých rezerv čínskou měnu zabudovávají, ale tuto skutečnost neinzerují. Členské země MMF o této praxi diskutují, přičemž si ponechávají výhodu, že plně neodhalují strukturu zahraničních měn ve svých mezinárodních rezervách. Soudě z dost útržkovitých dat ve svých rezervách udržuje yuan nejméně třicet zemí.

Akumulace yuanů v rezervách pořád pokračuje. To umožnily i kroky přijaté Čínou a jejími partnery, jako je podepsání bilaterálních dohod o swapech (k počátku roku 2015 je těchto dohod v platnosti 27), organizování tradingu yuanů na četných burzách celého světa a vytvoření zámořských clearingových center (pro yuanové transakce) v Singapuru, Londýně, Paříži, Frankfurtu, Lucemburku, Soulu a Hong Kogu. Navíc mnoho Západních zemí včetně Velké Británie už i vydalo dluhopisy v čínské měně. Jinými slovy, poptávka po yuanech po celém světě roste a Washington s tím nic nenadělá.

Stejně jako existuje rezervní měna de facto, je tu i koncept de jure rezervní měny. Tento statut se monetární jednotce udílí rozhodnutím Mezinárodního měnového fondu. MMF stanovuje, že do toho tzv. rezervního měnového koše patří jen úzký okruh monetárních jednotek. A těch je následně zapotřebí ke stanovení kurzu nadnárodní monetární jednotky známé jako speciální právo čerpání (SDR).

SDR začaly v roce 1969, kdy více méně přestal fungovat Bretton Woodský systém. Tento koš původně obsahoval pět měn, ale s příchodem eura z něj byly staženy německá marka a francouzský frank. Dnes tento koš obsahuje čtyři měny: US dolar, euro, yen a libru sterlingů. Směnný kurz SDR se počítá na základě váženého průměru nákladů těchto měn. Zahrnutí měny do tohoto koše značně zvýší její vliv. Rozhovory o tom, že by se měl jako pátá měna do tohoto koše zahrnout yuan, se táhnou už dlouho, ale Washington dělal vše, co mohl, aby se to nestalo, neboť si uvědomuje, že obohacení tohoto koše o yuan by byla pro dolar další těžká rána.

MMF provádí každých pět let revizi tohoto koše rezervních měn. Příští revize má být na konci roku 2015. Experti věří, že čínská měna vyhovuje všem požadavkům na rezervní měnu. V březnu výkonná ředitelka MMF Christine Lagarde při interview se Západními mediálními kanály uvedla, že rozhodnutí o zahrnutí yuanu do koše má už zpoždění a je jen otázkou času. U Lagarde se v tomto případě nejspíš odráží zájmy evropských zemí. Objem obchodů mezi Čínou a Evropou je obrovský a yuanu je v rezervách evropských zemí už zapotřebí. To by ale vyžadovalo formální rozhodnutí MMF, avšak i přirozené hromadění čínské měny v Evropě vyvolává neustálý nárůst varovných výkřiků z Washingtonu.

Washington se pokouší být proaktivní a už na své spojence vyvíjí tlak, aby je přesvědčil, že yuan přeci není možné do koše rezervních měn zahrnout. Počátkem dubna to prohlásil US ministr financí Jacob Lew. Lew se ve skutečnosti nijak v detailech této otázky nehrabal, ale jen poskytl svá poslední pomocná ‚doporučení‘ Pekingu. Údajně, aby Čína vyhověla mezinárodním požadavkům, tak potřebuje prodělat daleko rozsáhlejší reformy monetárního sektoru včetně oslabení kontroly nad pohyby kapitálu a přejít s yuanem na plovoucí směnný kurz. To jsou obvyklá klišé v duchu ekonomického liberalismu, kterými Washington běžně častuje všechny země mimo ‚zlatou miliardu‘. Tyto vyčpělé fráze dlouho obvykle opakoval i MMF, ten ale v současnosti prochází krizí a už není s Pekingem schopen zacházet tak diktátorsky.

Podle některých zpráv by četné země (zvláště Německo a Austrálie) mohly Čínu při revizi měnového koše v prosinci 2015 podpořit. Že by k takovému scénáři mohlo dojít, rovněž dokládá fakt, že letos v březnu mnohé země Západu přes nátlak Washingtonu požádaly o kapitálovou účast v Asijské bance investic do infrastruktur (AIIB) zřízené pod záštitou Číny.

Washington by nejspíš mohl hlasovat proti udělení statutu měny v koši rezervních měn pro yuan. V současné době mají US kontrolní podíl (kolem 17 procent), mělo by se ale pamatovat na celkové uspořádání MMF. Od konce roku 2010 Washington blokuje reformu tohoto Fondu, která by uvedla členské kvóty MMF do souladu s realitou, zvláště čínskou kvótu. Na hlasování Washingtonu proti yuanu by mohl Mezinárodní měnový fond jednou pro vždy existenčně doplatit, a to by vedlo k radikální restrukturaci globálního finančního řádu, která by nebyla ve prospěch Washingtonu a US dolaru.

Valentin KATASONOV | 11.05.2015 | 00:00

Zdroj: http://www.strategic-culture.org/news/2015/05/11/washington-versus-beijing-curbing-the-yuan.html