Český špion v Rusku byl naposled zatčen před sto lety za občanské války. Tato špionážní aféra si nepochybně zaslouží podřrobnější analýzu, byť zatím máme k dispozici kromě několika faktů nepřeberné množství mediálních spekulací kolujících zejména v ruských novinách. Pokusím se s obojím vypořádat.

V úterý 7. 7. ruská média publikovala informaci, že Federální bezpečnostní služba (FSB) zadržela poradce generálního ředitele agentury Roskosmos Dimitrije Rogozina Ivana Safronova pro podezření z vlastizrady. Té se měl dopustit spoluprací s českou tajnou službou, přičemž neopomněly poznamenat, že ve prospěch USA. Následně Safronovův zaměstnavatel Roskosmos vydal prohlášení, že špionážní činnost Safronova se netýkala posledních dvou měsíců, kdy byl u nich bývalý novinář zaměstnán.

To obrátilo pozornost médií na jeho předchozí aktivity. Ivan Safronov od roku 2009 pracoval ve významných ruských novinách Kommersant a měl pověst experta na otázky vojensko – průmyslového komplexu, obrany a bezpečnosti. Tuto specializaci (i pozici v novinách) vlastně zdědil po svém otci Ivanu Safronovovi staršímu, který v roce 2007 tragicky zemřel skokem z okna vlastního domu. Prokuratura tuto událost vyšetřovala pro podezření na vydírání a dohnání k sebevraždě. Samozřejmě bezvýsledně. Jeho kolegové z redakce však věděli, že pracoval na materiálu o dodávkách ruských zbraní do Sýrie, který mohl vyvolat mezinárodní skandál značných rozměrů.

Jablko nepadá daleko od stromu, takže v březnu 2019 Ivan Safronov mladší v Kommersantu publikoval článek o zamýšlených dodávkách ruských stíhaček Su – 35 do Egypta. Objem zakázky měl činit dvě miliardy dolarů. Šéf diplomacie USA Mike Pompeo kvůli tomu vyhrožoval Egyptu americkými sankcemi. Pro mladého žurnalistu to znamenalo konec desetileté kariéry v Kommersantu. V dubnu 2019 napsal článek o blízkém odvolání místopředsedkyně vlády, který se ukázal jako nepravdivý. Odmítl prozradit zdroj své informace a odešel do jiných novin (Vědomosti). Redakce Kommersantu pak v červnu jeho článek z webu stáhla, protože jí hrozilo administrativní řízení za prozrazení státního tajemství. Na Ivana Safronova se po roce usmálo štěstí a získal místo poradce generálního ředitele Ruské vesmírné agentury. Po cestě na vrchol následoval prudký pád.

Dlužno poznamenat, že jeho zatčení vyvolalo vlnu solidarity ruských novinářů, neboť ti jsou přesvědčení, že záminkou pro stíhání je onen více než rok starý článek v Kommersantu. Řekl jsem si , že možná mají pravdu a rozhodl se připojit k jejich mediálním spekulacím. Vycházím přitom z toho, že tento špionský skandál se od všech ostatních liší svoji nebývalou publicitou od samého začátku trestního stíhání pro vlastizradu. Proto předpokládám, že to může být klíčem k objasnění a účelu tohoto případu.

Je nesporné, že Safronovův článek o dodávkách letadel Egyptu poškodil ruské státní zájmy. Kontrarozvědka FSB se proto musí zajímat o to, kdo prozradil tajné informace novináři. Je proto jisté, že Ivana Safronova celý rok sledovali a monitorovali všechny jeho kontakty. Jeho odchod z Kommersantu asi byla jejich práce, zdroj oné kompromitující fake news bych viděl v tomto prostředí. Propuštěný novinář s exkluzivními zdroji informací hledající nové působiště musel samozřejmě vzbudit zájem pracovníků západních tajných služeb působících v Ruské federaci. Konec konců, mají to v popisu práce.

Když sleduji časovou osu, vzchází mi, že k rozhodnutí zatknout českého špiona došlo na jaře letošního roku. Ruské tajné služby musely odpovědět na zhoršení vztahů s Českou republikou, zejména pak na tzv. ricinovou aféru. Problém mohl být v tom, že zatčení a obvinění novináře by vyvolalo jen malou a spíše negativní publicitu. Proto bylo třeba Ivana Safronova povýšit do viditelnější pozice, což post Rogozinova poradce plně splňoval. To, že jeho údajný český řídící důstojník nebyl také zatčen, se asi dá vysvětlit jeho diplomatickým statutem. Z tohoto hlediska je úplně jedno, jak nakonec dopadne soud o vlastizradě. Okamžitým publikováním informace o zatčení se naplnil účel celé operace.

Napříště bude ruská odpověď na obviňování z nelegálních aktivit ruských tajných služeb v České republice odmítána poukazem na zatčeného českého špiona v Moskvě a  české neschopnosti dokázat totéž v Praze. Obávám se, že další odveta za ricinovou aféru ještě přijde, končí komentář Jaroslav Bašta.