Některé školy měly vlastním přičiněním náskok a neměly s tím větší problémy, jiné se to učily doslova za pochodu. Největší starosti asi měli žáci (a jejich rodiče) prvního stupně základních škol, s věkem rostla i schopnost učit se na dálku víceméně samostatně. Ale naprostá většina žáků středních škol potřebné technické vybavení měla. A tak, samozřejmě v mezích limitů distančního vzdělávání, měla i docela slušné podmínky 2. pololetí, i když přece jen s přiměřenými úlevami, úspěšně dokončit. Chtělo to „jen chtít“. Píše Zdeněk Lanz v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

I jen jeden jediný odstavec metodiky, i když tzv. „vytržený z kontextu“ dává tušit, proč žáci, kteří ve škole jakž tak pracovali, značně polevili, a proč ti, které to ani ve škole příliš „nebavilo“, na výuku na dálku prakticky rezignovali.

Nedostatek podkladů k hodnocení za období od 11. března 2020, tedy za období vzdělávání na dálku během uzavření škol nebo při vzdělávacích aktivitách formou školních skupin nebo jinou formou do konce 2. pololetí, není sám o sobě důvodem k tomu, aby byl žák z některého předmětu na vysvědčení namísto uvedení stupně prospěchu „nehodnocen“.

A tak někteří žáci místo výuky (i té rozvrhové!) chodili na brigády, na tréninky.

Školy mohou přijmout změnu svých školních řádů nebo pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků, nebo přijmout „ad hoc“ pravidla pro hodnocení v tomto školním roce stejným procesem, jakým se mění školní řád. Přijetí těchto změn nicméně není nutné a lze přímo postupovat podle Vyhlášky.

Další odstavec metodiky pak dal školám prostor pro vlastní realizaci tzv. předběžné opatrnosti. Tedy úpravy klasifikace tak, aby se v maximální možné míře vyhnuly případným stížnostem rodičů.

A při čtení pasáže týkající se hodnocení letošních maturantů jistě mnohým učitelům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Posuďte sami.