Je to ubohé a trapné, když dva roky po přímé volbě prezidenta Miloše Zemana se najdou lidé, kteří podepisují petice, aby byl odvolán, jelikož není pro ně symbolem hlavy státu, když nechce podepisovat jmenování nových profesorů. 

Prezidenta republiky přitom vedly k odmítnutí jmenovat tři profesory mimořádně závažné důvody: V případě doc. Dr. et Ing. Jiřího Fajta, Ph.D. jde o informace týkající se návrhu na vyplácení odměn z komerční sféry generálnímu řediteli Národní galerie, tj. doc. Fajtovi. Co se týká doc. PhDr. Jana Eichlera, CSc. jde o informace o působení v pozici propagandisty útvarů ČSLA do roku 1979, dále pak v letech 1979 – 1983 na rezidentuře tehdejší Vojenské zpravodajské správy GŠ ČSLA v Paříži jako její kmenový příslušník a v letech 1984 – 1989 pak v pozici hlavního ideologa Hlavní politické správy ČSLA. V kauze doc. RNDr. Ivana Ošťádala, CSc. jde o informace týkající se evidence „Agent“ u Státní bezpečnosti. Svazek, včetně vázacího aktu, se zachoval. Dále jde o poskytnutí adresy, v 80. letech, jako „krycí“ pro zasílání korespondence pro Státní bezpečnost ze zahraničí.

„Pokud ode mě někdo očekává, že jmenuji vysokoškolským profesorem například člověka, který si řekl o miliónový úplatek, tak má prostě smůlu,“ prohlásil Zeman. Kde prezident přišel na tak důvěrné informace, má se kandidát na profesora bát, že se mu někdo bude hrabat v minulosti? Copak je to za podivnou argumentaci, zvláště od osob, kteří v případě některých funkcí trvají na lustraci? Jak prý Zeman přišel k informacím z minulosti zmíněných kandidátů profesur? Ach, jak oprávněné rozhořčení jedné z již schválených a prezidentem jmenovaných profesorek.

Když však jde třeba o agenta Bureše, nikoho ani nenapadne, že je dehonestován člověk kvůli údajné spolupráce s StB? Každý, kdo kandiduje na cokoli, musí prostě v našem protiprávním systému počítat s tím, že pro jeho kádrování je alfou a omegou členství v KSČ, v Hitlerjugend, Waffen SS, KGB, Stasi a podobně. To není hrabání v minulosti? Mistrem v tomto hrabání je třeba Jaromír Štětina, Miroslava Němcová, Miroslav Kalousek a houf dalších. Jak někdo může říct, že komise schvalující profesory je dána zákonem, proti němuž nemá co namítat ani prezident?

V parlamentním systému, když prý prezident jmenování podepisuje, tak jakoby v podobě notáře potvrzuje, že nedošlo k žádnému pochybení, takže má odpovědnost za správnost údajů, proto odmítá podpis, když zjistí podezřelá fakta. Proč je nemůže podepsat ministr školství; je snad ministr méně důvěryhodná osoba? Zároveň je to údajně vyjádření úcty k akademickým svobodám a vzdělání… Zajímavé; když chtěl Zeman, aby poslanci nechali své podpisy na proklamované většinové poslanecké sněmovní „stojedničce“ ověřit notářem, rozčílila se šéfka Sněmovny Němcová, že je to ponižující akt nedůvěry. Jak ta faleš dopadla, víme všichni… Našli se totiž přes přísahy Němcové křiváci, kteří nakonec vzali roha a ze seznamu stojedničky zbyl jen cár papíru.

Trochu profesorské jmenovací techniky; budoucí profesor musí před pětičlennou hodnotící komisí složenou z profesorů, docentů a dalších významných představitel daného vědního oboru. Tuto komisi navrhuje a schvaluje vědecká rada příslušné vysoké školy (fakulty, univerzity), jejím předsedou musí být profesor a nejméně tři její členové musí být odborníci z jiného pracoviště, než z vysoké školy, na které se jmenovací profesorské řízení koná.

Hodnotitelská komise však v mnoha případech neposuzuje morální profil uchazeče a jeho chování na veřejnosti; na některých vysokých školách se zřejmě tyto záležitosti neřeší a je jim to jedno; nezjišťuje, zda některými svými postoji či výroky nesnížil uchazeč autoritu akademického pracovníka či vysoké školy, zda nepropaguje názory neslučitelné s principy demokratické společnosti, nebyl trestně či kázeňsky řešen či dokonce soudně potrestán. To vše jim navíc zaštiťuje zákon…

Podle § 73 a 74 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách; jestliže kandidát tímto řízením projde úspěšně, vědecká rada prostřednictvím ministra školství navrhne prezidentovi republiky aby jej pro daný obor profesorem jmenoval. Jde přitom podle čl. 63 odst. 2–4 Ústavy o rozhodnutí prezidenta republiky, které ke své platnosti potřebuje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a za které nese odpovědnost vláda…

Ke kompetencím prezidenta Zemana se vyjádřil rovněž prof. Václav Bělohradský, který křtil moji knížku “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi”. Tento přednášející v italském Terstu politickou sociologii mj. řekl: “Prezident zvolený v referendu nemůže nikdy být jen “ceremoniářem”; kdo chtěl “prezidenta ceremoniáře”, měl zabránit jeho přímé volbě… V habsburské říši byli významní profesoři často jmenováni dvorními rady, ale třeba Masaryk čekal na jmenování císařem pánem třináct let, pořád totiž na něj docházely stížnosti a navíc byl nekatolík – tedy velká překážka…”

Jmenování dalších nových profesorů je ohroženo. Po Martinu C. Putnovi, jemuž prezident Miloš Zeman dekret na jaře předat odmítl, se situace může proměnit v tzv. dominový efekt. Najednou po tom “virózovém” Zemanovi všichni prahnou a hrabají prstíčkem… Zatímco Putna se dekretu po podpisu prezidenta nakonec dočkal, ale “jen” z rukou tehdejšího ministra školství Petra Fialy, tentokrát jeho nástupce v čele resortu Dalibor Štys míní navrhnout vládě tzv. prezidentskou novelu vysokoškolského zákona, která by přenesla kompetenci jmenovat univerzitní profesory z prezidenta republiky na ministra školství a prosadit ji třeba i formou zákonného opatření Senátu.

Zeman zkrátka svou pravomoc jmenovat profesory už nechce využívat. Ovšem, má to háček; pokud schválení zákonného opatření, jež by měl Senát přijímat ve věcech, které nesnesou odkladu, nepotvrdí nová Sněmovna, nebude prostě platit. Tak se může přihodit, že za Putnu orodující profesoři si mohou na své konto připsat fakt, že jejich přičiněním skupina následujících profesorů bude jmenovaná na nižší úrovni než ostatní. Tedy na úrovni ministerské a ne prezidentské. Sám Miloš Zeman k tomu řekl, že respektuje právo na sexuální orientaci, ale nechce pana Putnu ponižovat, proto důvody svého rozhodnutí nebude uvádět veřejně.

Martin C. Putna držel na pražském pochodu hrdosti gayů dnes už proslavený transparent “Katolické buzny zdraví Bátoru” a stal se profesorem, avšak vědec, filozof a autor bestsellerového románu „Jméno růže“ Umberto Eco nebyl Vědeckou radou Univezity Karlovy doporučen, aby mu byl udělen čestný vědecký titul doctor honoris causa; ten mu přitom udělilo již několik desítek významných univerzit po celém světě, mimo jiné například ze State University of New York, Brown University a Lomonosov Unversity of Moscow. Není náhodou zrovna tato tvrdohlavost Vědecké rady UK vyjádření neúcty k akademickým svobodám a vzdělání…?

Třeba je Umberto Eco kamarádem Zemana a UK se mu tak neudělením čestného doktorátu mstí za Putnu. Komická spekulace při vzpomínce na čestné doktoráty Václava Havla a jak je pro někoho najednou pokrytecky veledůležitý “hradní ceremoniář” Miloš… Pokud jde o důvod neschválení Umberta Eca pro titul doctor honoris causa, Vědecká rada Univezity Karlovy ho prý předkládat nemusí, ani zdůvodňovat…

(Prezident Zeman je nenávistně popisován médii jako alkoholik a silný kuřák. Pro názornost uvedu zdravotní stav prezidenta Václava Havla, jehož šéfem lékařského konzilia byl MUDr. Martin Holcát, nynější ministr zdravotnictví v demisi Rusnokovy vlády. Havel holdoval alkoholu a byl silný kuřák; denně vykouřil kolem 60 Marlbor. Strávil jsem celý den v jeho blízkosti, když navštívil Ostravsko. Nadměrné holdování alkoholu mu způsobilo řadu zranění. Únor 1994 – Během státní návštěvy v Thajsku si Havel zlomil žebro.

Listopad 1996 – Havel byl se zánětem plic hospitalizován na chirurgické klinice v Praze. Operační tým profesora Pavla Pafka mu 2. prosince odebral polovinu pravé plíce, aby odstranil zhoubný nádor. Duben 1998 – Havel, který pobýval od 9. dubna v rakouských Alpách na ozdravném pobytu, se v innsbrucké Univerzitní nemocnici podrobil akutní operaci proděravělého tlustého střeva.

Mýty o zlém zdravotním Havlově stavu kvůli věznění mi vyvrátili v Heřmanicích, kde jsem byl rovněž v Havlově cele. Červenec 1998 – Havla postihla porucha srdečního rytmu a půl hodiny byl v ohrožení života. Červen 2000 – Lékaři odstranili Havlovi břišní kýlu. Únor 2001 – Havla hospitalizovali se zánětem průdušek poté, co musel přerušit návštěvu Kuvajtu. Září 2001 – Havel při srdeční arytmii krátce před odletem zrušil návštěvu Itálie. Červenec 2002 – Kvůli zánětu průdušek Havel předčasně ukončil návštěvu Francie a byl hospitalizován. Leden 2004 – Exprezident Havel přerušil kvůli dýchacím potížím návštěvu Indie. Listopad 2004 – Havel, který byl na návštěvě na Tchaj-wanu, uklouzl a zlomil si krček stehenní kosti. Cestu po jihovýchodní Asii předčasně ukončil a byl hospitalizován…)

Vraťme se však k Putnovi; teologického vzdělání dosáhl na Teologické fakultě v Č. Budějovicích (1998–2000). Kdy asi napíše pojednání o tisících znásilněných a zneužitých chlapcích biskupy a jinými církevními honoracemi. Akademické svobody, nedejte se vysmát.  Možná prezident Zeman ví na Putnu něco nepříjemného a nechce ho jejich zveřejněním ponižovat. Měl by mu za to Putna spíš poděkovat, kdoví, co bychom se dozvěděli za trapnosti… Nedovedu si představit, že by moji vážení páni profesoři šli s transparentem „Katolické buzny zdraví Bátoru“ veřejně po ulici, třeba během demonstrace Prague Pride. Připadá mi to zcela zvrhlé a dehonestující cokoli akademického, včetně svobody. Už v průběhu prezidentské kampaně se Martin C. Putna postavil za Karla Schwarzenberga a pojmenoval Zemana „Zlým dědkem z Vysočiny“.

Martin C. Putna není dle kolegy Streita jen “katolická buzna”, ale především nechutný, trapný a opovrženíhodný exhibicionista, symbol dekadence našeho školství. Profesor? I to, že je takový člověk docentem, je důkazem úpadku našeho školství, které je zvláště na Fakultě humanitních studií UK pelech měkkých věd, salónních levičáků a kosmopolitů havlovského ražení… Znám spoustu homosexuálů, slušných, spořádaných a bez perverzností. Jsou to osobnosti, bez ohledu na to, že jsou jiní. Martin C. Putna mezi ně nepatří. Je to úchyl, ovšem ne jako gay, ale jako člověk. Určitě z něho nikdy nebude osobnost, i kdyby měl sto padesát profesorských titulů. Zákon nezákon…

Inu, tak nám „zpunktovali“ další kandidáty na profesory, jejichž minulost je dle mnohých pro veřejné prezentování tabu, resp. nepřípustná a protizákonná, i když ji odsouhlasí velevážená pětičlenná komise vyvolených..

Zdroj: Blog autora