Včera jeden z pravidelných účastníků diskuze – a respektovaný „veterán“ – sarkasticky poznamenal, že: den pomalu končí a „hlavní analytik“ politikus.ru dosud nevydal článek o výsledcích společné tiskové konference ruského prezidenta Vladimíra Putina a německé kancléřky Angely Merkelové. Pokorně a nesměle chci poukázat na to, že novináři píšou články ve dvou případech: pokud mají osobní touhu, vnitřní a nevynucenou, a pak – pokud je objednávka, zaplacená penězi, které lze vyměnit za zboží. Ale včera ani přání, ani objednávka nebyly, a tak nebyl ani článek.

Dnes jsem si ještě jednou poslechla tiskovou konferenci a ejhle – přání vzniklo. Ale dříve než předložím svou skromnou analýzu, musí předeslat, že roky novinářské práce mě naučily více zaměřit pozornost nikoli na slova, ale na výrazy tváře a také na opakování. Pokud mluvčí jednu a tutéž myšlenku vysloví v průběhu svého vystoupení nebo v průběhu odpovědí na otázky novinářů několikrát, znamená to, že právě ta je hlavním sdělením.

Včera taková fráze bezesporu zazněla nejednou – a to z úst Angely Merkelové. Ozvala se každou chvíli, třebaže pokaždé jinak, ale smysl byl jeden a tentýž: „Ano, Rusko porušilo mezinárodní zákony tím, že anektovalo Krym a účastní se ve válečném konfliktu na Ukrajině. Musíme však mít na paměti, že tento problém má jedině politické řešení, a to, jak podobné rozpory řešili před 70 – 75 roky, nepřichází v úvahu.“

Jinými slovy, Merkelová přivezla zprávu: Německo bojovat s Ruskem kvůli Ukrajině není připraveno. Nedá se říci, že to je nějaká senzace, ale sdělení je to důležité, především proto, že není-li připraveno Německo, znamená to, že není připravena ani Evropa. Nesnášenlivé brblání a mávání pěstmi takových z vojenského hlediska „mocností“ jako Polsko a pobaltské republiky – se nepočítá.

Druhé sdělení, které upoutalo moji pozornost, bylo také opakováno minimálně dvakrát a znělo takto: „Alternativa k normandskému formátu a minským dohodám není“. Velmi symbolický signál na pozadí z jedné strany hlasitých výkřiků Ukrajiny a nebezpečí „Minska“ obecně, a z druhé strany na pozadí v poslední době se zesilujících náznaků USA o tom, že se chtějí připojit… Německo ústy Merkelové fakticky dává na srozuměnou, že NE. Konflikt na Ukrajině je záležitostí Evropy a formát rozhovorů se ohledně rozšíření revidovat nebude a ani celé minské rozovory se radikálně měnit nebudou.Třetí moment, to je – spíše než sdělení – konstatování toho, že kolektivní Evropa si je vědoma jednoho velmi nepříjemného faktu: protože díky, mírně řečeno „nerozumné“ a tvrdě řečeno „rozkolnické“ politice Kyjeva se Donbas každým měsícem stále více integruje do ruského ekonomického i sociálního prostoru. Jak správně poznamenal Dmitrij Džangirov ve svém rozhovoru uskutečněném měsíc předtím, jestli to tak půjde dál, pak za nějaký čas nebude mít žádný význam řešit, částí které země Donbas bude uznáván oficiálně. Zcela se zpřetrhají stará sociálně-ekonomická spojení a na jejich místě vzniknou nová. No a Angela Merkelová jako státní činitel s velkou zkušeností a člověk obecně inteligentní toto všechno chápe – z toho se odvíjí i její požadavek dovolit ukrajinskou humanitární pomoc na území DNR a LNR. Před časem kancléřku Německa životní úroveň obyvatel těchto republik nezajímala, a teď najednou…

Já osobně hodnotím výsledek jednání pozitivně (i když připouštím, že o skutečných výsledcích je známo máloco). Ale dva hlavní signály, které jsem připomenula, jsou rozhodně „plusové“. Obecné fráze vyslovené kancléřkou Německa o územní celistvosti Ukrajiny podle mého názoru nejsou nic víc než omleté mantry. Už více než rok na všech politických hřadech „slípky“ celého světa, včetně Zimbabwe a Somálska kvokají, že Ukrajina musí zůstat jednotná a nedělitelná. Pokud by bylo možné pomocí takového politického kdákání ještě územní celistvost rekonstruovat, „slípky“ by nebyly potřeba. A tak – svazek za prasátko a na trh s nimi…

Anastazie Skogoreva

Zdroj: http://politikus.ru/articles/49937-signaly-i-znaki-bolshoy-politiki.html