Po dekády nás liberálové umravňují, že nesmíme generalizovat, zevšeobecňovat, házet do jednoho pytle a podobně. A teď se, hroutí pod břemenem dědičné viny.

A teď se, hroutí pod břemenem dědičné viny, kterou cítí za činy nějakých lidí minulých staletí, s nimiž je pojí barva kůže.

Je to nový trend a já očekávám další stupně. Můj tip padá na německé školy. Odhaduji, že zavedou jakýsi den hanby, kdy se německé děti budou povinně chodit klanět před nějaký památník černých otroků.

Černých otroků! Ne jiných! My Češi jsme sice žádné otroky neměli, ale za to bylo do Osmanského otroctví z Moravy uneseno asi 12 tisíc lidí. Jsem si jist, že mladí Turci již v Istanbulu vyjadřují pokání a líbají nějaký kamenný moravský střevíček.

Až to v Německu zakoření, jistě se najde nějaká naše neziskovka, která přiměje takový bohulibý zvyk zavést také na našich školách. A kdo ví? Pokud zůstaneme součást vyspělého západu, budeme se, alespoň jednou ročně, chodit rituálně pokořit časem všichni. Povinně.

Ale taková je doba a kdo chvíli vedle stál, již stojí opodál... Všichni mluví o smrti muže na drogách, který má za sebou loupežné přepadení a krádeže, a že na jeho životě záleží, dávají hlasitě najevo ve všech velkých městech severní polokoule. Ale na životě těchto, také Afroameričanů, nikomu z nich nezáleží. Proč taky? Vždyť i mezi demonstranty v Praze se objevil nápis ACAB (A.C.A.B. is an acronym meaning "All Cops Are Bastards"):

(youtube video na konci v čase: 4:57)

Také všichni hovoří o policejním násilí na Afroameričanech, ale nikdo nemluví o zabitých běloších.

(youtube video na konci v čase: 1:46)

Tuto bělošku zabil černý policista dokonce ve stejném městě jako George Floyda. A televizory zůstaly na svých místech.

(youtube video na konci v čase: 1:20)

Tohoto bělocha také zabil policista. A televizory zůstaly na svých místech.

(youtube video na konci v čase: 2:30)

I tohoto bělocha:

(youtube video na konci v čase: 2:49)

Žádná děcka v ulicích že? Natož zpráva v České televizi. Inu, musíme si holt zprávy obstarat sami, když u nás nemáme veřejnoprávní médium, které by přinášelo vyvážené zpravodajství.

video //www.youtube.com/embed/_FqSPRoc4KQ

--------------------------------------------

Ale zpátky ke klekačům. Jsou jen další gradací probíhající kulturní revoluce, která, stejně jako všechny její předchůdkyně, postupně pozře svoje děti. Protože včerejší radikál je pro dnešního radikála už prostě příliš málo radikální. Vychází to z lidské povahy; kdo má ambice, musí v radikalismu trumfnout ty okolo sebe. Tím je zajištěno neustálé stupňování výstřelků až do úrovně, kdy to semele samotné autory. Hezkou ukázkou tohoto principu je video, které si točí jeden z těch bílých podporovatelů protestů. Z okna ukazuje davu palec nahoru, jako že jsou cool, když v tom mu ten dav kameny vymlátí okna. A on na ně křičí: „Co to děláte, vždyť já jsem s vámi. Já jsem s vámi.“

Klekače bych ale přece jen rozdělil do několika kategorií:

1 – Lidé se sexuální deviací. Tady asi není co dodat, ta příležitost ponížit se byla prostě neodolatelná.

2 – Lidé, kteří chtějí sobě i okolí ukázat svoji ušlechtilost a domnívají se, že veřejné sebeponížení je projevem jejich mravní síly. To jsou v podstatě pozéři a histrióni. Jsou to titíž, kteří se v době vrcholící migrační krize nechávali vyfotit s cedulkou #Přijímám. Aby se po vyfotografování vrátili hezky zpátky domů nebo do hospůdky, přičemž nepřijali samozřejmě nikoho a nejspíš i své vlastní rodiče uklidili do starobince.

3 – Třetí skupinou jsou silně sugestibilní lidé, kteří prostě podlehnou jakékoli náladě, které jsou vystaveni. Sem bude pravděpodobně patřit i ta Švédka, která poklekla a omluvila se za to že, je bílá, jako jedna z prvních. Přestože její předci s největší pravděpodobností s žádnými otroky neobchodovali, což vůbec není jisté, pokud jde o severoafrické imigranty, kterým se klaněla, neboť černoši z vnitrozemí byli chytáni černochy z pobřeží, kteří je prodávali Arabům a Židům, a ti teprve bělochům na americké plantáže.

Takže tak. Věřím, že i tahle jedna bitva v rasové a kulturní válce pomine. Na nějaký čas. Vždy když jsem brojil proti multikulturalizmu, že jako nefunguje, byly mi předhazovány Spojené státy, jako ukázka opaku. Tak ne, ani tam to nefunguje. Mohlo by, nějak, za určitých podmínek. Ale zcela jistě si tam mír nekoupí padáním na kolena. Jen v tom, kdo stojí nad nimi, probudí ještě větší apetit.