Sleduji zpravodajství ze Spojených států. Komentátoři a politologové zamyšleně hloubají o hluboce zakořeněném systémovém a institucionálním rasismu v americké společnosti a o tom, že je to, už konečně, nutné změnit.

Zmiňují přístup ke vzdělání jako stěžejní podmínku toho, aby afroamerická menšina konečně dosáhla na stejnou kvalitu života, jako mají ostatní etnika. A já se dívám a říkám si: „Ale co konkrétně chtějí ještě změnit? A jakou překážku na cestě ke vzdělání odstranit?“

Již několik dekád přece funguje pozitivní diskriminace. Především při přijímání na školy a university, což se sice stalo předmětem mnoha žalob, avšak Nejvyšší soud v roce 2003 rozhodl, že vzdělávací instituce mohou uplatňovat rasu jako jeden z faktorů při přijímání studentů. Hezky a detailně to popisuje ve svých knihách profesor Ota Ulč, který tuto praxi poznal z první ruky.

Takže co konkrétně žádají protestující i ti, kteří doufají, že se na vlně protestů svezou k moci a zahrávají si s tímto ohněm? Co můžete lidem nabídnout, než stejný přístup ke vzdělání? Nebo snad protestující žádají nějaké úlevy z trestního práva? Právo na to nebýt zatčen policií při loupežném přepadení? Při prodeji drog? Nebo při používání falešných bankovek?

Policisté, kteří denně čelí enormnímu množství kriminality, jsou zaujatí a předpojatí přesně podle toho, s čím se denně setkávají, a já pochybuji, že předpojatě přistupují například k asiatům. Přesto, pokud se při výkonu povolání dopustí přestupků nebo zločinů, měli by být postaveni k zodpovědnosti. Což se nyní stalo, právo zafungovalo, policista je obviněn z vraždy.

Co chtějí dál? Co konkrétně si představují, že pro ně společnost ještě udělá, kromě toho, že jim dá možnost postarat se o sebe tak, jako se o sebe mohou a musí postarat ostatní? Netušil jsem. Až jsem přepnul na CNN Prima News, kde jsem dostal odpověď od jakéhosi myslitele, který o tom zrovna hovořil.

Jsou to reparace za léta otroctví. Ano, jistě, jde o peníze, jak jinak. Ne o možnost si vydělat, ale o to dostat je. To je to, o co se nyní hraje, kdepak přístup ke vzdělání – ostatně vzpomínáte? Matematika je prý rasistická.

Tak tedy ok, možná si běloch koupí ještě nějakých deset, dvacet let sociálního smíru. Potomek Slováka, který přišel do USA v roce 1910, bude částí svých daní platit potomkovi afrického otroka, ale také potomkovi jeho britského zotročovatele, neboť i samotný Malcolm X v sobě nesl část bílé krve, což platí o většině afroamerické komunity. Reparační dávky pak paradoxně obdrží ten, kdo bude mít mezi předky více otrokářů, než plátce, jehož předek se do USA dostal dávno po éře otrokářství.

Jakým klíčem by se asi rozhodovalo o příjemci této pomoci? Genetické testy? Nebo bude stačit se přihlásit k nějaké identitě? Co takový Obama? Bral by nebo by platil?

Takže toto by teprve byl pravý institucionální rasismus. A především velký transfer peněz. Už vidím těch neziskových organizací, které by se úkolu, vybírat adresáty pomoci a distribuovat ji, zajisté ochotně zhostily.

Ale i pokud by se rozdělilo jakékoli množství peněz, nic by se nezměnilo. Afroamerická komunita by byla jen ještě pevněji lapena v pasti závislosti, nadále by si svůj neúspěch vysvětlovala vnějšími důvody, hledala viníka mimo sebe, a natahovala se po ruce donátora, do které by současně hryzala.

Tak jsem zvědavý. Podaří se tyto nepokoje pro tentokrát ještě zažehnat, až do dalšího vzplanutí? Nebo je to již ten finální střet, typický pro multikulturní nehomogenní společnost, který obvykle končí krveprolitím, na jehož konci jsou od sebe separované komunity? Možná by tak bylo každému líp. Běloši a asiaté by žili prostě jako běloši a asiaté, a afroameričané s hispánci by bez zlého diskriminátora jistě zažili nebývalý rozkvět. Konečně by jim nikdo nebránil ve vytouženém vzdělávání a nevytlačoval je z manažerských pozic.

Jedno je však jisté. Pokud ten stále skloňovaný rasismus existuje, potom existuje v hlavách lidí. Dokud je v hlavách lidí, můžete proti němu přijímat stohy deklarací a uzákoňovat co chcete, vždy se projeví. Třeba tím, že si běloch sbalí kufry po přistěhování první černošské rodiny do lokality, ze které tak časem vznikne lokalita vyloučená. A jisté je také to, že typický obrázek z každého kola vzplanutí boje za sociální spravedlnost, tedy afroameričan s televizí na rameni vylézající z rozbité výlohy, určitě nepřispěje k vymizení rasismu z hlavy kohokoli, kdo ho v ní má.