Koaličně opoziční názorovou konfrontaci, podbarvenou četnými osobními útoky, nemá snad ani smysl před krajskými volbami více komentovat, spíše ale opět zaujal svojí trapností moderátor ČT, ideologicky předpojatý, překotný „mluvka“ Jakub Železný. , komentuje poslanec Jiří Valenta.

Ještě ani nedozněla jeho poslední aféra, kdy veřejně, zcela neprofesionálně, deklaroval, že: „Okamžitě vyhodí v jeho pořadu ze studia kohokoliv, kdo se, byť jen slovem, dotkne památky Milady Horákové“, a již podivuhodně protěžovaná hvězda pana redaktora opět „zazářila“. To v souvislosti, když se ptal ministra Havlíčka na jeho časový střet dvou ministerských funkcí způsobem, cituji: „Nejsou právě toto ty chvíle, kdy si člověk neumí představit, jak pendlujete mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se jmenuje bůhvíproč po komunistickém prezidentu Svobodovi?“
    

Fakt, že syn bývalého, a možná i budoucího senátora, Vladimíra Železného, jako by nevěděl, kdo vlastně byl armádní generál Ludvík Svoboda, jeden z největších československých válečných hrdinů a bojovníků proti nacismu, bych snad ještě u jeho osoby pochopil. Ovšem, že si takto dovolí ideologicky exhibovat „na vlastní triko“ na obrazovce veřejnoprávního média, placeného z kapes nás všech a sloužící k informovanosti nám všem, se již prostému myšlení vymyká.

Lidé se mě často ptají, kde já spatřuji, tu zmiňovanou, podpráhově skrytou, nenávistnou ideologii a politickou předpojatost v pořadech ČT. A právě výše uvedené jednání moderátora je jedním z učebnicových příkladů! Zjednodušeně řečeno, redaktor Železný rád plive na obrazovce na komunisty všude tam, kde to jde a jistě také nikoliv za malý honorář. A není takto v ČT bohužel osamocen. Nezaujatý divák tak může slýchat uštěpačné politické poznámky na adresu nepreferovaných názorových proudů například i v pořadech pro nejmenší děti, sportovních přenosech, a dokonce nedávno jsem narážku tohoto typu zaslechl i v pořadu o vaření. Zaměstnanci ČT jako by zapomínali na to, že Kavčí hory nejsou jejich doživotním lénem a soukromou názorovou platformou, a že komunisté jsou dnes zcela legitimní a legální politickou silou v ČR, kterou ve svobodných volbách volí stovky tisíc lidí.
    

Domnívám se, že v ČT již nemůžeme hovořit o selhání několika jedinců, ale celého systému organizace veřejnoprávní služby, obdobně jako se Jakub Železný snažil ve „svém“ pořadu prosazovat vlastní hypotézu o systémové krizi v rezortu dopravy.    

ČT, která si po dlouhá desetiletí zvykla být prakticky společensky nekontrolovatelnou firmou a současně mohla za miliardové sumy získané od koncesionářů neomezeně produkovat politicky nekorektní, neobjektivní a nevyvážené pořady ve zpravodajství a publicistice, se dnes nachází již v hluboké krizi. A nejedná se pouze o krizi ekonomickou, která může být, nejen dle mého názoru, způsobená netransparentním a neefektivním hospodařením, ale jde především o problémy s deficitem profesionality.
    

Ptám se: „Proč je ze strany vrcholného managementu největšího veřejnoprávního média v zemi stále tolerováno porušování Kodexu ČT, jehož vznik byl zakotven i v klíčovém zákoně o ČT?“
     

„Televizní zákon“ o Kodexu ČT předpokládá, že zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou závazné nejen pro ČT jako subjekt, ale i pro všechny její pracovníky. Každé porušení Kodexu ČT má být, dle zvláštního předpisu, a tím je zákoník práce, také kvalifikováno jako porušení pracovní kázně. V článku 6.5 kodexu se jasně uvádí, že moderátoři diskuzních pořadů jsou povinni zachovávat nestrannost, a že divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký mají k diskutovanému problému postoj, a že by měli dbát na pravidla čestně vedené komunikace.