A nenávist opět teče proudem. Náckovsko-bolševické manýry zažívají žně. Kdo neudává, jako by nežil. Kdo nekádruje, jako by nežil. Mladí svazáci získávají ostruhy práskáním a šmírováním. Léta padesátá jsou zpět.

 Přitom tyto provokace a pronásledování jsou jak vystřižená z pera "předsudečná nenávist".

Kapela prý bývá spojována s xenofobními postoji a anitiislamismem.

V textech k ničemu nenabádají, stojí si za svým poslankyně.

A to je asi ta záludnost!

Jméno spisovatele Jana Procházky (Jan Procházka byl otcem spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové) se nesmělo veřejně vyslovit, jednak proto, že film s přibývajícím časem kupodivu stále nabíral na aktuálnosti. I mezi prominenty v padesátých a šedesátých letech platilo heslo "Důvěřuj, ale prověřuj". Proto i ve vilách ministrů a dalších vysokých funkcionářů byla montována "ucha" - odposlouchávací přístroje, kterými mohla Státní bezpečnost kontrolovat tyto lidi i v jejich intimním soukromí. Výsledkem byla nejistota, bezvýchodnost, strach. To vše ve vrchovaté míře prožívají ministerský náměstek Ludvík a jeho žena Anna, které výborně zahráli Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová.

Dnes se opět vrací doba, kdy se mají lidé bát s někým se sejít, něčí jméno vyslovit, s někým se vyfotit. Tento film je nadčasový. A v roce 2020 opět aktuální.

A nenávist opět teče proudem. Je rok 2020. Náckovsko-bolševické manýry zaživají žně. Kdo neudává, jako by nežil. Kdo nekádruje, jako by nežil. Mladí svazáci získávají ostruhy práskáním a šmírováním. Léta padesátá jsou zpět.