Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Pavel Kohout je jistě pozoruhodný a nepřehlédnutelný básník, spisovatel, dramatik, který patří ke generaci, kterou nazýváte stachanovci a doby, kterou nazýváme socialismem nebo komunismem. Je dokonce jedním z koryfejů ideologie, kterou převtělil do poezie, divadelních her a různých adaptací . A vždycky na sebe upozorňoval nějakým až extravagantním způsobem

Příběh odborného asistenta Zemánka v Kunderově Žertu je jako kdyby byl napsaný podle životního osudu Pavla Kohouta, agitátora, obdivovaného mladými svazačkami, plným nepřátelství vůči  třídnímu nepříteli, kritika po roce 1956 po 20.sjezdu v Sovětském Svazu,  celého komunistického systému,  který vyvolával pozornost dnes již zapomenutými texty jako byly Zářijové noci, Říkali mu soudruhu,…,“ ,“ uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

A co rok 1968…

„Je také významnou postavu událostí roku 1968, už jeho vystoupení na 4.sjezdu československých spisovatelů, kde přečetl Solženicynův dopis, tak samozřejmě během Pražského jara, kde se přidal k podpoře jedné frakce komunistické strany, ale málo platné, tu její politiku dokázal učinit populární i v nekomunistických částech československé společnosti.

Samozřejmě na to doplatil, byl zbavován možnosti publikovat, za dramatických okolností byl vyvážen a vyhnán z republiky. A nastává další období jeho života, velice plodné,“ říká Zdeněk Zbořil.

Listopad 89…

„Pak přijde rok 89 , on se vrací do Československa, už ví, že se s ním nepočítá, ale přesto dále produkuje svoje texty v knižní podobě, píše fejetony a velké články k významným událostem a pak se nakonec odmlčí, ale i tím vlastně něco říká.

Já si myslím, že důvodem je jeho věk a také to, že pochopil, že jeho kolegové z let šedesátých jako byl třeba Milan Kundera, ale i A.J.Liehm, Milan Schulz a intelektuální skupina šedesátých let, že je odmítnuta participovat na novém režimu a asi se s tím spokojil. Konec konců, když je člověku dva a devadesát, tak má jiný pohled na život než když je mu 17, 18 a nebo i těch 40, 45…,“ dodává Zdeněk Zbořil.