Na Slovensku po čtyřech měsících působení nové vlády se objevily aféry s plagiátorstvím diplomových prací slovenského premiéra Igora Matoviče a šéfa parlamentu Borise Kollára. U nás šel do kin životopisný film Havel. Otázkou zůstává, zda točit filmy o lidech, jejichž život si pamatuje současná generace. Ve Spojených státech jsou některé filmy zaměřené na mnohem starší historii a jak je vidět ani to není dobré. Naposledy americká sněmovna schválila odstranění soch, těch osobností, kteří spolupracovali s konfederačními silami, z budovy Kapitolu.

Co vy na to všechno pane Zbořile?

„Ten slovenský příklad je jeden z mnoha, známe to i z České republiky a těch případů tady byla spousta a nejenom z Plzně. Ale ten problém je mnohem větší než si to kritici pana Matoviče nebo Kollára uvědomují. Víme, že se opisuje na základní škole, na střední škole i na vysoké škole. Na vysoké škole je ale celý systém jak se postupuje při tvorbě diplomové práce. Téma diplomové nebo bakalářské práce se zadává, je o tom protokol, kde je napsáno nejenom zadání, ale je tam uveden i vedoucí práce a oponenti. Student pak chodí na diplomový seminář, to trvá rok, nakonec student dostane nejenom oponentní posudek, ale i posudek vedoucího diplomové práce a student během obhajoby obhajuje svou práci, vysvětlí metodologii atd. Následně komise rozhodne, že student je schopný nebo neschopný získat tu hodnost. Takže , když systém funguje, tak by nemělo dojít k plagiátorství. Ono je to sice hezké zbavit Igora Matoviče funkce na základě plagiátorství, ale ten vtip spočívá v tom, že škola se dopustila závažného omylu. Škola měla zjistit, že pan Matovič téma nezná a že možná ani svou diplomovou práci nepsal a pokud mu ji někdo napsal, tak ji možná ani nečetl , takže ten problém je v té škole, ta škola to měla zastavit,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Opisování, kradení nápadů, falzifikace…

„Problém falzifikace je nejenom typický pro vysoké školy, ale také pro umělecká díla. Jsou prostě obory, kde se zneužívá již vydaných textů nebo divadelních děl nebo filmových děl, kradou se nápady a zpracovávají se někdy úspěšně někde neúspěšně.

Jeden z těch problémů je film O Václavu Havlovi, je to film, který může být dobře udělaný, jsou tam zřejmě dobří herci, ale je to přece jenom o člověku, kterého ještě dvě generace pamatují jako živého, znají jeho klady i zápory a to není snadné udělat. My víme, že ve Spojených státech se točí spousta filmů o tom, že nějaký prezident se špatně chová nebo se špatně zachoval nebo že je to podvodník, ale vždycky je to abstraktní, příběh je modelovou situací  a neuvádějí se tam konkrétní jména, nejsou to portréty konkrétních osobností, většinou. Já mám právě pocit, že film o Václavu Havlovi byl vyroben příliš brzy a spousta lidí k tomu bude mít připomínky, protože každý máme v sobě interpretaci té osobnosti v sobě jako příliš subjektivní nebo osobní,“ komentuje Zdeněk Zbořil film o Václavu Havlovi.

Ale ve Spojených státech likvidují sochy, filmy i z dřívější historie, kdy žádný současník tehdejší dobu nezažil…

„Odstraňování pomníků, opravování historie, opravování toho, co se vlastně stalo v době, kdy vycházela Chaloupka strýčka Toma ve Spojených státech (1851), kdy se vyčítá dnešním Američanům, že jejich předkové  dobývali východní pobřeží Spojených států a pak podnikli velkou cestu na Západ, tak hledat viníka činů, ke kterým došlo je sice možné a vlastně i správné, ale neměli by se hledat způsoby jak potrestat pravnuky těch původců z dnešního hlediska  trestných činů. Pak to končí událostí jako v předvečer občanské války, prezident Trump váhá, zda nejenom místní úřady, ale i  Národní garda nebo dokonce federální jednotky ať už policie nebo armády Spojených států nemají zasáhnout ve státě Illions, kdy nevíme, zda se mluví o Chicagu nebo hlavním městě Springfieldu. Ale znamená to, že to někdo považuje za tak závažnou věc, že nejde jenom o nějaké odstraňování pomníků a zběsilou kritiku historie, ale je to skutečně okamžik, kdy se lidé obávají toho, že existuje nějaká americká levice Antifa, jak říká prezident USA a proti které je třeba bojovat, vždyť je to opravdu nejenom zmatení pojmů okolo symbolů historie USA , ale i  roubování současné politické terminologie na minulost. Není nic horšího než soudit historii z jejího výsledku nebo posuzovat události podle toho co o nich dneska víme a za to  ty konkrétní události soudit  a odsuzovat,“ dodává Zdeněk Zbořil.