Dne 25. července si připomínáme svátek sv. Jakuba staršího, který je mimo jiné brán i jako patron reconquisty, tedy znovudobytí křesťanských území v Evropě, která před tím dobyli muslimové. Křesťanští rytíři, kteří bojovali proti muslimským Maurům za nezávislost Španělska, vylíčili, že se jim svatý Jakub několikrát zjevil na bílém koni a pobízel je, aby proti Maurům bojovali za křesťanství. Podle jedné pozdější legendy se svatý Jakub zázračně objevil během mýtické bitvy u Clavija. Proto je někdy nazýván Matamoros (Maurobijec) a bývá zobrazován na koni, jak bojuje proti islámským utlačovatelům. Možná i my budeme muset jednou znovu stejně jako naši předkové bojovat za osvobození Evropy od nesvobody a útlaku.

Čeští obránci přispěli výrazným způsobem k porážce osmanských Turků u Vídně v roce 1529. Toto vítězství je pro nás velkým povzbuzením právě dnes, když probíhá islamizace Evropy, invaze imigrantů do Evropy a Erdoganovo Turecko navazuje na imperiální tradice Osmanské říše.

Též připomeňme, že islámská vojska podnikla mnoho nájezdů na Moravu a Slovensko, vraždila mnoho lidí a vypálila mnoho obcí a tisíce našich lidí si vzali muslimové jako otroky. Musíme znovu statečně bránit naši vlast jako naši předci! Když se nebudeme bát, znovu se společně ubráníme. ;-)

Proti zhruba 17 až 21 tisícům obránců Vídně stála Osmanská armáda v počtu 120 až 140 tisíců mužů a k tomu ještě kolem 18 tisíců osmanských spojenců z řad Srbů, Maďarů a Moldavanů. Upozornil na to znalec islámu Lukáš Lhoťan, který o tom vydal i knihu Čeští obránci Vídně před Turky roku 1529 (https://www.kosmas.cz/…/cesti-obranci-vidne-pred-turky-rok…/). I Češi porazili legendární osmanského sultána Sulejmana Nádherného.

V řadách obránců Vídně byli nejen Rakušané a Němci, ale i velký podíl válečníků z Čech, Moravy, Lužice a Slezska společně s žoldnéři a dobrovolníky z celé Evropy.

Výborný popis odchodu osmanské armády od Vídně podává český historik Bohuslav Miltner ve své knize, kde píše: „Asi hodinu před půlnocí bylo slyšeti poplach v táboře tureckém, janičáři strhávali stany své a zapalovali vše, co nemohli odvléci. Staří sedláci a kněží byli házeni do plamenů, asi tisíc žen a dětí rozsekáno, ostatní majíce provazy kolem šíje i těla hnáni jako dobytek odtud. Záře hořícího tábora osvětlovala hrůzy tohoto vraždění a řvaní těchto ubohých křesťanů přehlušovalo hluk a lomoz Turků k odtažení se připravujících. Jakož byl Soliman dobyl ve čtvrtek Bělehradu a Rhodu, mínil toho dne také ztéci Vídeň. Tak skončilo vlastní obležení Vídně již večerem dne 14. října.“

Až s porážkou Osmanů při druhém obléhání Vídně roku 1683 došlo k definitivnímu zastavení invaze Osmanů do střední Evropy.

Celá věc také ukazuje, že islámská expanze není nepřítel nový a neznámý. Evropa a křesťanská civilizace se proti islámu brání prakticky od jeho počátku. Musíme si uvědomit, že oblasti severní Afriky, Sýrie či Turecka byly před invazí islámu křesťanské.

Muslimové v minulosti obsadili velkou část Evropy: obsadili jižní Itálii, téměř celé Španělsko a byli zastaveni až ve Francii. Dále okupovali celý Balkán a dostali se až k Vídni a byly běžné jejich nájezdy na Slovensko či na Moravu. Mnoho našich krajanů odvlekli do otroctví. A Turek nám teď vyhrožuje znovu...

Postupně ale došlo k reconquistě a znovudobytí křesťanských území. Od islámské okupace bylo osvobozeno Španělsko a v průběhu staletí se od jha islámské útlaku osvobodily i balkánské národy. To je naděje i pro nás, že se nám podaří Evropu opět zachránit. Suverénní evropské národy musí držet spolu a společně se musí bránit. Navzdory sluníčkářům a Evropské unii.

Musíme znovu statečně bránit naši vlast jako naši předci! Když se nebudeme bát, znovu se společně ubráníme.