Ilustrátor a autor legendárního Čtyřlístku Jaroslav Němeček se prý zejména v poslední době setkává s negativními reakcemi na údajně stereotypně přísné rozdělení mužských a ženských rolí v půlstoletí let vycházejícím komiksu.

Když podobné genderové úlety občas zachytím, tak si říkám, že ti genderoví šílenci a šílenkyně se musí v životě strašně nudit a mít houby co na práci. Jak si jinak ta na hlavu postavená hodnocení pohádkových postaviček očima dospělých vysvětlit? A tak mne napadlo zmínit pár okolností jejich stylem, aby bylo očividné, že by měli co nejdříve vyhledat psychiatra.

Třeba právě Fifinka. Jako jediná prý vaří a uklízí, a tím popírá dnešní moderní vyvážené role muže a ženy. OK. Autorům těchto výroků ale zcela uniklo, jak moderní Fifinka byla už před padesáti lety, pokud jde o svobodu ženy v partnerských vztazích. Od počátku totiž žije svobodomyslně hned se třemi muži najednou. Pinďa, Bobík a Myšpulín s ní zkrátka žijí už více jak padesát let pod jednou střechou, a evidentně patří k sobě jako rodinka. Nejsou bráchové a sestra, a nevšimla jsem si ani toho, že by se dva z těch tří chlapců stavěli do role homosexuální dvojice. Tedy jde jednoznačně o soužití jasného typu, o „čtyřku“, což dokresluje i to, že občas bylo zcela jasně vidět obrázky čtyř postelí vedle sebe… Zkrátka moderní svobodomyslná partička, která spolu vaří, pere, uklízí, vynalézá a spí. Tedy Fifinka byla a je naopak moderní žena, která si rozhodně stereotypy vnucovat nenechá.

A když už jsme u toho moderního soužití - Křemílek a Vochomůrka by naopak dnes měli těžce bodovat. Dva chlapci v jednom pařezu, to byla, uznejte, ve své době velká autorská odvaha. LGBT komunita by je mohla mít nepochybně jako své maskoty. Sice to trochu kazí fakt, že je namluvila žena, tedy Jiřinka Bohdalová, ale vezmi to čert. Přece chtějí-li se dívat aktivisté na pohádkové postavičky tak, jak předvedli u Fifinky, proč si nevšimnout náklonnosti dvou chlapců z mechu a kapradí.

A vůbec – převaha mužských párů zavání téměř diskriminací heterosexuálů. Bob a Bobek – bůh ví, co v tom klobouku dělají, když se nikdo nedívá. Jsou to přece jen králíci. Pat a Mat – darmo mluvit. A přitom by jim žena, nešikům, nepochybně prospěla. Ferda Mravenec sice sváděl namyšlenou Berušku, ale vůbec není vyloučeno, že tím chtěl zastřít nadstandardní vztahy s broukem Pytlíkem. A už to jméno! Pytlík! A můžeme pokračovat – Bolek a Lolek, Kosí bratři, Pojďte pane, budeme si hrát…

O Sněhurce a sedmi trpaslících (!!!) se raději vůbec nebudu zmiňovat, nebo nám je zakážou,aby nebudili pohoršení.

Klasickou rodinu tak má snad jen Rumcajs s Mankou a Cipískem. Jenže, chlap nezvedená, zase utekl od verpánku, a trochu nám loupí a krade. Má být tedy dětmi oblíben? Neměl by být raději zakázán?

V pohádkách ovčí babičky bude za chvíli aktivistům scházet dědeček, Otesánek bude nařčen, že uráží otylé, a to, že Marge ze Simpsonových u nás mluví chlap (!!!), tedy Jiří Lábus, by patrně mělo být vyhlášeno státním tajemstvím, abychom o tento super dabing nepřišli.

A studio Bratři v triku? A proč ne Sestry v tričku?

A proč je Večerníček jen kluk? Neměl by mít i holčičí protějšek?

Zkrátka svět se nám pomátl. Dívat se na pohádkové postavy, které děti vnímají úplně jinak, podobnými dospěláckými filtry, je tragické. A nejhorší na tom je, že na podobné rádoby důležité rozbory aktivistů a na autory podobných šílených teorií všichni, kteří se živíme prací, u které nemáme čas na takové blbosti, vyděláváme. Protože být aktivistou za cokoli a proti čemukoli, jen aby se nemuselo do normální práce, se stalo poslední dobou hitem.

Člověk má až chuť parafrázovat ironicky: Kurva, hoši, gutten tag! Ale pozor… Proč vlastně jen hoši? Je to genderově správně?