Kyjevský režim v cynismu a aroganci překonal sám sebe: Od začátku Porošenko nezištně bombardoval Donbas, ničil civilní obytné oblasti měst i průmyslové podniky a nyní se rozhodl za své zločiny vystavit Rusku účet – 350 miliard dolarů. Ostatně neustálé vydírání je už dlouho hlavním znakem současné Ukrajiny.

Náměstek ministra pro hospodářský rozvoj a obchod Ukrajiny Oleksandr Borovik řekl, že „Kyjev odhadl ztráty z událostí v Donbase na 350 miliard dolarů a má v úmyslu požadovat tuto částku na Rusku.“ Před tak drsnou arogancí blednou i vtipy o Čeljabinsku!

Názor Ruska zdvořilou formou a dokonce i vážným tónem vyjádřil předseda Výboru pro zahraniční věci Státní dumy Ruské federace Aleksej Puškov na svém Twitteru: Kyjevský režim nezištně ničil Donbas, bombardoval města a nyní požaduje 350 miliard dolarů po Rusku. Zvláštní. A beznadějné“. Ano beznadějné; ale má smysl se podívat na důvody takové psychopatologie.

Už jsem citoval na „PolitRossii“ zvláštnosti „pravé ukr-mentality“ – klidně (nebo hystericky) požadovat pomoc od toho, koho pokládáme za nepřítele: „hoď mi patrony, já tě zastřelím“. Pojďme se trochu podívat na tento významný fenomén.

Nabízí se analogie s bývalými svazovými republikami. Vzpomínáte si, že při zničení SSSR všechny státní dluhy byly přiřknuty Ruské federaci? Ostatní republiky se nějak nedraly plnit svůj podíl. Ba co víc, začaly podávat stížnosti na RF za „sovětskou okupaci“. Obzvláště se v tom vyznamenaly pobaltské země.

Jen v letech 1940 – 1960 bylo v Lotyšsku postaveno více než dvacet velkých průmyslových podniků, tolik jich nebylo postaveno za celou jeho předchozí historii. K roku 1965 objem výroby v pobaltských státech vzrostl 15x ve srovnání s úrovní před připojením roku 1939. Myslím, že Řecko by bylo dnes velmi rádo, kdyby je někdo podobným způsobem „okupoval“…

Výkřiky o „malých, ale hrdých“ zemích se rozbíjejí o historická fakta: pokud by se k SSSR skutečně nechtěly připojit, pak tak nemusely činit, stejně jako to udělalo Finsko. Ano, SSSR požadoval provést volby – ale účast na nich tehdy předčila všechna očekávání. Výsledky byly zcela jednoznačné, přičemž nadšení vyjádřil lid na ulicích i značná část poslanců. Stručně řečeno – není moc inteligentní převracet historii.

Takže metoda „Rusko nám pomáhalo, jak mohlo, my jsme je zradili, k Rusům jsme se začali chovat jako k občanům třetí kategorie a ještě požadujeme peníze“ nebyla vynalezena v Kyjevě, ale v pobaltských zemích. Budu citovat malý popis událostí roku 2001:

„V Rize byla zahájena mezinárodní konference „Sovětské škody v baltských zemích“… největší chutě tehdy demonstrovala právě hostitelská země Lotyšsko. Napodzim roku 2008 (přesně v době krize) tam byla speciálně vytvořena „Komise k posouzení následků totalitního režimu“, která ocenila sumu materiálních požadavků na Rusko na 100 miliard dolarů. Řeknu to přímo, slabomyslnost – obzvlášť, když si uvědomíme, že celý roční rozpočet Lotyšska činí asi 5 miliard dolarů.

Pravda, ještě na začátku 90. let palmu vítězství Lotyšsku (v rozsahu nároků na Rusko) málem vzala Litva. I tam byla vytvořena analogická komise, která zpočátku zkusila požadovat po Rusku 276 miliard dolarů! Taková suma se nicméně ukázala být absurdní dokonce i litevským zákonodárcům – a tak vytvořili novou komisi, která na začátku nového tisíciletí došla k závěru, že „přímé škody ze sovětské okupace činí 80 miliard litas (podle tehdejšího kurzu 20 miliard dolarů).

Takže z koho si v Kyjevě vzali příklad, je jasné.

Zpočátku požadovali půjčku od MMF, ale tam se z nějakého důvodu obávají, že Ukrajina může dluhy neplatit, a souhlasili půjčit peníze pouze na vracení úvěrů samotnému MMF. USA se také snaží omezit jen na moudré rady a sušenky a nic víc. „Cože?!“ diví se praví ukři, – „my intenzívně praktikujeme rusofobii a za to je nutné nám dát úvěr!“ Přitom je nikdy nenapadlo, že za tyto úvěry je třeba dát nějaké záruky, věřitelé by rádi měli šanci na vrácení svých finančních prostředků. Mají takové podivné zvyky…

„Evropská unie!“ – křičí praví ukři, – „My k vám chceme, už několik vyšívánek jsme si na hrudi rozedrali a nyní začínáme rvát kalhoty!“ Ale Evropané nějak netouží platit objevení se pravých ukrů v Evropě. A to do té míry, že už souhlasí si připlatit, jen aby k tomu nedošlo – takže postoj EU je dvojnásob urážlivý.

I otáčí se pravý ukr, kroutí se s nataženou rukou do všech stran… Tu uvidí Rusko! Které je vinné už tím, že je. A ukrovi se moc chce jíst. A už to začíná: Jaceňjuk řekl, že Rusko musí Ukrajině jako kompenzaci za škody způsobené „nespravedlivým kontraktem“ na plyn 10 miliard dolarů… ne, lépe 16! Nespravedlnost je samozřejmě v tom, že nedali slevu na plyn, nejlépe na polovinu, což je přece maličkost. Ale pokud by doplatili za právo dát Ukrajině plyn zadarmo – to by bylo ještě správnější.

Nejzajímavější na tom všem však je to, že tato zpráva už není nová. Ještě předtím, v roce 2009… Ne, to nemohu to necitovat:

„Ruská federace je plnoprávný nástupce SSSR, to znamená, že přijala na sebe všechny závazky rozpadlého totalitního státu. Protože SSSR byl státem založeným na tyranii podrobených národů režimem vládnoucím z Kremlu (úplná centralizace moci), tak bývalé země SSSR, včetně Ukrajiny mají plné právo požadovat na Rusku kompenzace za škody obyvatelstvu v době okupace. Země řeší tuto otázku různým způsobem, například v Litvě byl Sejmem přijat zákon zavazující Rusko uhradit tuto škodu (zde se citoval zákon)… Helsinská skupina po vyšetření případů genocidy a zločinů proti lidskosti v bývalém SSSR se domnívá, že Litva byla poškozena v rozsahu 150 miliard amerických dolarů v kurzu středních 90. let. Vezmeme-li v úvahu, že Litva je co do geografických parametrů (plocha území/obyvatelé) 15x menší než Ukrajina, pak výše škody způsobená Ruskem Ukrajině je alespoň 2 triliony 200 miliard amerických dolarů. A závisí jen na ruské dušičce, zda se kaje z vraždy ukrajinského národa nebo bude pokračovat v bezostyšném lhaní a popírání toho, co je očividné.“

Takže tak. V roce 2009 2.250 miliard dolarů, v roce 2015 už jen 350 miliard dolarů. Postupně se může stát, že dlužni jsou vlastně oni a ne Rusko. Ale dost, nebudem se ubohým vysmívat – přiznávám, že tento výpočet byl neoficiální. Je ještě jedno přání: „Rusko dluží Ukrajině 240 miliard dolarů„.

A ani to ještě není všechno, jak se kdysi říkalo v jedné reklamě. Bez ohledu na výši částek, ať jsou jakkoli nestydaté a divné, jsou oprávněné, třebaže podle metody „pokud jste nám prodali dvakrát levněji, to my bychom zaplatili dvakrát méně a potom vy nám dlužíte polovinu sumy jako ušlý zisk“. Ale poslední metoda objasnění „proč právě taková suma“ překračuje všechna očekávání: podle slov ministra Borovika „agrese Ruska proti Ukrajině je srovnatelná s agresí Iráku proti Kuvajtu počátkem 90. let.“ Jak dále uvedl Borovik, „350 miliard vzniklo proto, že když Irák napadl Kuvajt, potom rozhodl, že oni dluží 320 miliard.“

Dokonce nechtějí ani počítat! Prý, co to tu máme… aha, Irák/Kuvajt, kolik že tam bylo řečeno? – tak to i my takovou částku budeme chtít a pak ještě popřemýšlíme!

Takže vážně: je opravdu nepochopitelné, jak tohle všechno komentovat z pohledu logiky. I když je pochopitelnéjedno: tolik se chce peněz… tak dejte kdokoli, jakoukoli částku bez návratu!

Zdroj: http://politrussia.com/world/podayte-khot-skolko-to-854/