ROZHOVOR „V prvním období byli také bílí otroci, vesměs Irové. Byly i případy, kdy černoch vlastnil bílé otroky či otrokyně. V dalších případech černoši vlastnili černé otroky. Napadá mě kuriózní příběh z roku 1830, kdy žena černoška získala svobodu, vydělala si nějaké peníze, koupila svého manžela, takže spolu žili jako manželé, on se opil, zmlátil ji a ona jej znovu prodala na plantáž,“ popisuje opomíjené skutečnosti sociolog Petr Hampl. Podle něj přijdou po zákazu filmů i obrazy a knihy, protože aktivisté musejí vyvíjet nějakou činnost. Ze svého pohledu upozorňuje na jedno nebezpečí dnešní doby za druhým a největší problém vidí v tom, že se nejedná o změnu režimu, ale pouze o destrukci toho současného.

Nesou si Spojené státy historicky své problémy s rasismem, pokud jde o Afroameričany?

Především je dobré rozumět tomu, že fakticky neexistuje něco, jako historická vina, která by mohla být v tomto případě vytažena. Když se podíváme do současnosti, jak se mluví o tom, že policisté a zvláště bílí policisté jednají násilně a neoprávněně vůči černým podezřelým, tak třeba statistika, kterou teď nedávnou vytáhl The Wall Street Journal, ukazuje, že je 19krát vyšší pravděpodobnost, že černý podezřelý zabije policistu, než že policista zabije při zatýkání černého podezřelého. To znamená, že celá věc je naprosto nedůvodná.

Když se podíváme do historie, v zásadě vidíme totéž. Spojené státy byly založeny v době, kdy svět byl plný arabských obchodníků s otroky a všude, kde jste se usadila, vám nabízeli otroky. První osady Spojených států byly totálně nekoordinované, takže nebylo možné zabránit, aby se otroci dováželi. Druhá věc, o níž se dnes nemluví, je, že v prvním období byli také bílí otroci, vesměs Irové. Byly i případy, kdy černoch vlastnil bílé otroky či otrokyně. V dalších případech černoši vlastnili černé otroky. Napadá mě kuriózní příběh z roku 1830, kdy žena černoška získala svobodu, vydělala si nějaké peníze, koupila svého manžela, takže spolu žili jako manželé, on se opil, zmlátil ji a ona jej znovu prodala na plantáž. Ale to ukazuje poměry oné doby. Otroctví byla nepřijatelná instituce, ale jednak v tom jela nepatná menšina lidí, a navíc v tom jeli bílí i černí.

Abychom měli srovnání, co se dělo v 19. století u nás. Pražský Čelední řád, což je zákoník práce z roku 1865 – po válce Severu proti Jihu, reguluje, jakým způsobem mají zaměstnavatelé bít zaměstnance v Praze. Mužského čeledína můžete bít holí, zatímco služku jenom metlou. Ten svět byl opravdu jiný než teď, a byl všude na světě jiný než teď. Je absolutně absurdní na něj dávat současná měřítka.

Když nejde o rasismus, v čem tkví zloba obyvatel Spojených států? Byla smrt zatýkaného černocha George Floyda výpustným ventilem společnosti?

Ano.

Ventil z čeho?

Kdybychom zašli ke kořenům, museli bychom jít na konec šedesátých let, kdy byla v Americe vyhlášena takzvaná válka proti chudobě, a panovaly obrovské sociální problémy, do kterých se nalily desítky miliard dolarů. Programy mimo jiné byly formátovány tak, že povzbuzovaly hlavně ženy, aby vychovávaly děti bez otců. Takže se od 70. let začaly rozpadat rodiny. Ovšem tohle nemělo stejný dopad na všechny vrstvy obyvatelstva. Dá se říci, že blahobytné obyvatelstvo to v zásadě nepocítilo, protože výše podpor vzhledem k jejich platům pro ně nebyla nic. Ale pro takové chudé černé vrstvy to bylo naprosto katastrofální. Dnes většina černošských kluků vyrůstá bez otců a nemají mužský vzor. Když mají kolem muže, tak někoho, kdo je několikrát trestaný. Pak vznikají ghetta, ale ta do té doby nebyla.

Psali jsme:

V posledních deseti, patnácti letech vznikla místa takzvaných komunitních organizátorů. To jsou v podstatě lidé, jejichž prací je chodit do ghett a říkají černým obyvatelům, že nemají začít pracovat, že za všechno může vláda, a že mají žít z podpory a je to super. Povzbuzují ženy, aby rodily bez chlapa a všechny tyto věci. Koneckonců komunitním organizátorem byl také Barack Obama, než se stal prezidentem. To je veliká věc. Jako my dnes víme, že Sorosovské fondy a nadace ničí společnosti všude po světě, tak oni to doma udělali taky.

Byly utraceny miliardy dolarů na vybudování sítě Antifa po celých Spojených státech a na budování podobných poloteroristických buněk. Dlouhodobě se pracovalo na radikalizaci černého obyvatelstva, vytvářely se tlaky, dával se výcvik, takže bylo přeci jasné, že je otázkou času, kdy to praskne. Pak stačí jeden impulz a už to nedostanete nazpátek.

Jste kritikem migrace do Evropy. Vidíte v tom paralelu? Domníváte se, že může podobně dopadnout situace v Evropě?

Ano. Tohle je určitě podobné, někdo vše připravuje a ve chvíli, kdy to jednou bouchne, to už nikdo nedostane pod kontrolu. Příkladem je Francie ve válce mezi gangy v no-go zónách, a nikdo není schopen je dostat pod kontrolu. Mluví se o zásahu armády, ale ten je nereálný. Nikdo se neodváží dát takový rozkaz, takže se roztahují. Stejně jako v Americe se neodvažuje dát nikdo rozkaz, aby armáda nastolila pořádek, takže hniloba pokračuje a pokračuje. Myslím, že příčinu můžeme vidět v tom, že jako se západní Evropě už nikdy nepodaří dostat no-go zóny pod kontrolu, tak už nikdy nebude ve velkých amerických městech plně obnoven klid. V pár místech se to podaří, mezitím to bude vybuchovat někde jinde. Ti lidé se naučili, že mohou takto jednat beztrestně, naučili se, že média, a tím míním guvernéři, jsou na jejich straně. Není žádný důvod, proč by to mělo končit. To, co začíná, je setrvalý stav.

Proč téma protestů zasahuje i do Evropy? Týká se Evropanů?

Týkají se v tom, že k vybudování  sítě profesionálních aktivistů, kteří jsou násilní a schopni zapalovat města ve Spojených státech, mají aktivisté i plnou podporu médií, mají plnou podporu nejvyšších korporací, mají plnou podporu bank, mají plnou podporu univerzit, účastní se toho hollywoodské hvězdy, takže vládnoucí vrstva je plně na straně rabujících. To, že nakonec hodí do výlohy kámen nějaký černošský kriminálník, je nejméně významné. Ten, kdo to celé tlačí, organizuje, dává tomu ideologii, jsou nejbohatší a nejúspěšnější Američané. Koneckonců při rabováních byla přímo dcera guvernéra a sám guvernér řekl, že je na účast dcery hrdý. Výpověď o tom, jak tato vrstva funguje.

A tato vrstva funguje i v Evropě. Dnešní elita je mezinárodní. To znamená, že zde máme stejné kapitány korporací, stejné filmové hvězdy, stejné neziskovkáře. Je to často propojeno. Koneckonců to vidíme i v České republice – začínají vznikat franšízy aktivistů. A stejné obličeje vidíme v protestech klimatických i jiných. Je to jejich byznys.

Celá situace začíná mít zásadní dopad nejen na sochy a pomníky osobností, které žily v úplně jiné době, a my je najednou soudíme podle doby dnešní, ale zpětně i na uměleckou tvorbu. Řeší se, které filmy jsou vhodné a které nikoliv. Sever proti Jihu už není výpovědí doby a o lidských citech, ale rasistický film. Přichází doba zákazů?

Zajímavé je, že neexistuje hranice. Zákaz sto filmů neznamená, že ostatní zůstanou povoleny navždy. O těch, které prošly sítem, se za měsíc, dva, tři zjistí, že jsou také špatné a o těch, které projdou dalším sítem také, takže nakonec nebude existovat nic, co by mohlo projít. Nám to připadá bláznivé, ale kdybyste byla v kůži aktivistky, která sedí v kanceláři a musí vykazovat činnost, tak nemůžete říct: V tuto chvíli je vše rasisticky zakázáno, budu se živit pěstováním zeleniny, svět je už dost čistý. Čistý nebude nikdy. 

V Hradci Králové na Masarykově náměstí je socha Tomáše Garrigue Masaryka. Pomník z první republiky odstranili nacisté, po válce se Masaryk na své místo znovu vrátil. Odstranili ho opět komunisté a vrátil se až po revoluci. Když skončila druhá světová válka, bouraly se sochy Hitlera a Lenina. Přichází čas, kdy budeme bourat a máme bourat sochy? A podle čeho rozlišit, koho bourat a koho nikoliv?

Já bych řekl, že budeme bourat všechny. Z důvodu, který jsem právě řekl, musíte vykazovat činnost. Musíte nějak zjistit, že je socha špatná. Navíc vlny bourání, o kterých mluvíte, byly na zlomek politických režimů. V roce 1948 se dostali k moci komunisté, shodili Masaryka, postavili Lenina, začal nový věk, ale ten nový věk měl být stabilní. V roce 1989 se shodil Lenin a přišel Masaryk. Nový režim měl být opět stabilní. Ale nyní nejde o budování nějakého režimu, ale hroucení režimu. Aktivisté nemají žádnou představu, co by mělo být potom a dokonce ani lidé, kteří je podporují, nemají žádnou takovou představu.

Zeptejte se někoho, kdo prosazuje 68 pohlaví, jaká je jeho představa o světě, jak se v něm bude žít? Nemá žádnou. Jen vám řekne, že předchozí svět byl nepřijatelný a neúnosný. To se týká klimatických aktivistů i všeho ostatního, neexistuje žádná představa o tom, co by vlastně chtěli. Celé hnutí je čistě destruktivní a pravděpodobně nemá schopnost se zastavit. Po sochách a obrazech se budou ničit knihy, protože papírové knihy jsou velmi nebezpečná věc. A vše půjde dále a dále, protože lidé musí vykazovat činnost. Nakonec se budou bourat domy.

Jsou Češi rasisté? Je známo i mezi muslimy, že Česká republika není vhodná země k žití.

Když řešíme, zda nějaký národ je či není rasistický, vždy to chce srovnání. Samozřejmě ve srovnání s Japonci jsme extrémními nerasisty. Ve srovnání s národy, které se rozhodují vymřít, aby udělaly na svém území prostor pro Araby a Pákistánce, jsme skutečně rasisté. Ale to je asi v pořádku.

www.parlamentnilisty.cz