Postupimská dohoda i přes různé pokusy obracečů historie je platná
Postupimská konference, která se konala od 17.července do 2.srpna 1945 v zámku Postupimi, obsahově navazovala na předchozí schůzky v Teheránu a na Jaltě a precizovala původní plány na poválečné kroky v nově nastalé realitě.
Z konference
3. srpna 2020 - 06:20
Mnohé z toho se ovšem uskutečnilo pouze zčásti, deformovaně anebo žel vůbec ne! A to jak v Německu, tak i v Rakousku.
Protokol konference stanovil podmínky odsunu Němců a náhradu území pro Polsko, dále odsun pro Československo, Rumunsko a Jugoslavii. Dále stanovil podmínky pro takzvané reparace, které pak kodifikovala následná konference v Paříži dokumentem zvaným Pařížská reparační dohoda. Ta, stejně jako Postupim, stále platí a to i pro Československo a jejího nástupníka Českou republiku, bez ohledu na pozdní a problematické proklamace tzv.česko-německé deklarace.
Jistí novodobí historikové a politici zpochybňují platnost Postupimi ovšem zbytečně. Protože již roku 1996 velmoci se opět vyjádřily k platnosti Postupimi v dokumentu zvaném "Stanoviska Spojených států amerických, Velké Británie, Ruské federace a Francie k Postupimské dohodě". Tam se USA, Británie a Ruská federace jednoznačně postavily za platnost Postupimské dohody, s výjimkou Francie, jež se konference a dohody neúčastnila. Ovšem i Francie podpořila českou kandidaturu do Evropské Unie s tím, že nemají být kladeny překážky pro minulé akty (rozuměj dekrety a odsun, což Francie pokládá za uzavřené).
Takže Postupim je i pro Českou republiku stále platným mezinárodním aktem, stvrzujícím legitimitu odsunu bývalých československých Němců zpět do říše, tj do dnešního Německa.
Různé dezinformační kvaky, tvrdící, "že by se dnes politikové Západu divili, co podepsali jejich předchůdci v Postupimi", pak jsou jen obvyklým mlžením, obvyklou dýmovou clonou potopeného křižníku Velkoněmeckého Reichu, jehož oplakávají nejvíce sudetoněmecké landsmannschafty (v úplném překladu „Sudetoněmecké zemské družiny). Jak prosté!
Zdroj
