Byl nevýrazným prezidentem, který pouze reprezentoval svou zemi a nijak zvlášť do chodu státu nezasahoval. Z pohledu českého voliče to zní po zkušenosti s Milošem Zemanem jako sen. Také Bronislaw Komorowski si nejspíš myslel, že právě jeho nekonfliktnost a pasivita mu zajistí hladkou podporu a on vyhraje prezidentské volby hned v prvním kole. Myslel si to přinejmenším ještě před půl rokem, kdy mu průzkumy dávaly nadpoloviční většinu. Právě ta je v Polsku nutná ke zvolení prezidenta v prvním kole voleb. 

Andrzej Duda

Jeho podpora však začala povážlivě klesat. On sám sice společnost příliš nerozděloval, ale možná právě jeho pasivita zapříčinila, že voliči si do něj začali promítat celou současnou vládu, koalici, která Polsku vládne již osm let, a která Polsko rozhodně názorově rozděluje.

Na varovné signály Komorowski nereagoval. Jeho kampaň téměř neexistovala, a když, zmohla se jen na strašení vládou opozičního Práva a spravedlnosti (PiS), konzervativní partaje, kde pevnou rukou vládne přeživší a také zákeřnější z dvojčat Kaczyńských – Jaroslaw. Jenže strašení PiSem, oblíbená vládní disciplína posledních osmi let, pomalu přestává fungovat. Dorostla nová generace voličů, která vládu PiSu už nepamatuje, a u těch, kteří ji pamatují, nezřídka vzpomínka během let vybledla.

Jaroslawa Kaczyńského předchází pověst kontroverzního a nekompromisního politika, který silně rozděluje společnost. Roztomilý hošík, který v dětství se svým dvojčetem zářil ve filmu O dvou, kteří ukradli měsíc, však vyrostl v ostříleného matadora. Politice ostatně zasvětil svůj život, na rozdíl od bratra se nikdy neoženil, dodnes žije jen se svým kocourem a veškerý svůj čas věnuje straně. Vědom si unavenosti Poláků vládou a vším, co je s ní spojené, včetně prezidenta, vybral svého kandidáta. Neznámého europoslance Andrzeje Dudu.

Nepodceňuj protikandidáty

„Kdo to proboha je?“ ptal se nejeden volič a Wojciech Wybranowski, novinář týdeníku Do Rzeczy, udělal v jeho jméně dokonce chybu. Jistě v tom nebyla zlomyslnost, protože Do Rzeczy patří k opozičním médiím. Zde je třeba se zmínit o podstatném rozdílu mezi situací v Česku a v Polsku. Většina polských médií je otevřeně názorově vyhraněná. Dělí se téměř vždy na liberální a konzervativní a dle toho potom na pro-vládní a pro-opoziční. Jako liberální lze označit deník Gazeta Wyborcza, týdeníky Polityka, Newsweek, Wprost, jako konzervativní deníky Rzeczpospolita, Gazeta Polska, Nasz Dziennik, týdeníky Do Rzeczy či W Sieci. Liší se téměř ve všem, od postoje ke katolické církvi přes náhled na historii po vnímání mezinárodní situace.

Andrzej Duda měl nevýhodnou pozici, kterou však brilantně obrátil v přednost. Komorowského bohorovnost mu v tom mocně napomohla. Dělal všechno, co Komorowski nedělal. Dodržel svůj slib navštívit všechna města a v kontaktní kampani oslovit co nejvíce lidí. Včetně Poláků v emigraci, za kterými dokonce letěl až do Londýna. Účastnil se všech debat, do nichž byl pozván, rozdával rozhovory napravo i nalevo a vůči ostatním kandidátům, s výjimkou Komorowského, nevystupoval. Svým mládím a umírněností pak vytvořil kontrast oproti Jaroslawu Kaczyńskému, který se držel spíše v pozadí. Jediná „aféra“, kterou se dosud okolo jeho osoby podařilo vytvořit, se týkala židovského původu jeho manželky. I to však Jaroslaw Kaczyński obrátil v přednost, když osočil Newsweek z antisemitismu.

Za zmínku z Komorowského kampaně stojí snad jen jeden výpad proti Dudovi, hraný spot upozorňující Poláky na Dudovy konzervativní názory v oblasti oplodnění in vitro, které Duda odmítá a v minulosti podpořil návrh zákona, podle kterého by lékařům za použití metody in vitro hrozilo vězení. A to není téma, se kterým se vyhrávají volby. Alespoň ne v Polsku. Na cokoliv jiného z kampaně stávajícího prezidenta je velmi těžké si vzpomenout, protože kromě hesel typu „zgoda i bezpieczenstwo“ prostě nejestvovala.

Komorowski dokonce nepřišel ani do velké předvolební debaty, které se jinak zúčastnili všichni prezidentští kandidáti. Kromě Andrzeje Dudy to byl rockový zpěvák Pawel Kukiz (o něm později), levicová blondie Magdalena Ogórek (povoláním církevní historička, nestraník s podporou postkomunistického SLD), věčný libertariánský provokatér Janusz Korwin-Mikke (toho času europoslanec, kandidoval za svoji novou stranu KORWiN), Adam Jarubas (maršálek svatokřížského vojvodství, kandidát politické stálice, lidovců z PSL), ultrakonzervativec Grzegorz Braun (dokumentarista, nestraník), kandidát nacionalistů Marian Kowalski (Ruch Narodowy), antiklerikál Janusz Palikot (kandidát trosek strany, která se dříve nazývala Twój Ruch), libertarián Jacek Wilk (za Kongres Nové Pravice, dřívější stranu Korwina-Mikkeho) a levicový podnikatel Pawel Tanajno.

Pro českého čtenáře bude jistě zajímavou informace, že všichni tři levicoví kandidáti – Ogórek, Palikot a Tanajno – získali společně méně než 5 procent

Komorowski se dle svých slov odmítl účastnit debaty, kde se všichni kandidáti ve vyhrazený čas trefují do jednoho. Měl možná do jisté míry pravdu, formát toho, co bylo zváno debatou, takovému scénáři skutečně nahrával. Jednalo se vlastně o několikaminutové monology kandidátů na různá témata. Přesto si však jeho krok značná část médií (a dokonce i těch, které jsou mu nakloněna) a voličů vyložila jako prostou aroganci a nezájem. A jistotu v kramflecích.

Neurážej protikandidáty

Pawel Kukiz je zpěvák, v letech 1984-2013 byl lídrem rockové kapely Piersi, zahrál si v několika filmech a reklamě na Pepsi. Studoval dvě vysoké školy, nedokončil však ani jednu. Od roku 1991 je ženatý a má tři dcerky. Při bližším prozkoumání jeho životopisu se jeví jako člověk politických rozporů. Podporoval politiky z různých stran politického spektra (jeden čas z Platformy, tu zase z PiS, jindy byl členem výboru na podporu nacionalistického Pochodu nezávislosti organizovaného Mládeží všechpolskou). Na jednu stranu byl obviněn z urážení náboženských citů věřících kvůli jedné ze svých písní, na stranu druhou se označuje za věřícího katolíka. Ve své kampani prosil o modlitby za svého nemocného otce, aby za chvíli tvrdil, že není příznivcem náboženství na veřejných školách. Je však proti potratům a adopci dětí homosexuálními páry.

Že to celé zní jako poněkud nesourodá směska? Nic z toho však nebylo předmětem Kukizovy kampaně. Jediným konkrétním bodem jeho programu bylo totiž zavedení jednomandátových volebních obvodů. Ano, čtete dobře. Na druhou stranu Kukiz dokázal svou bezprostředností a především deklarovaným odporem proti celému systému získat na svou stranu občany unavené dvěma stranami a jejich věčným soubojem, hlavně mladé lidi, pro které na pozici protisystémového rebela nahradil Janusze Korwina-Mikkeho.

Průzkumy mu zpočátku nedávaly žádnou šanci. Pohyboval se okolo jednoho až dvou procent. Pak náhle poskočil na třetí místo, jeho podpora se měla pohybovat mezi 6 až 10 procenty. Konečných 20 procent nečekal téměř nikdo. Ani sám Kukiz. Dle očekávání nepodpořil ani jednoho z dvojice Duda – Komorowski, od počátku je však jasné, že tím, komu nahrává, je kandidát PiS. Kukiz bojuje proti systému a ten v jeho očích – a nepochybně i očích jeho voličů – představuje především současná vláda i s prezidentem. Dudův „nepopsaný list“ se ukázal být geniálním tahem Jaroslawa Kaczyńského.

Kukizův elektorát se nachází především na internetu – volila jej totiž především nejmladší generace. A právě na internetu začal Kukiz válčit s Komorowským. Není divu, Komorowski mu nedůvtipně krade agendu – například již podepsal zákon o jednomandátových volebních obvodech, ačkoliv to ještě před pár měsíci odmítal. Kukiz se proti Komorowskému vymezuje pravidelnými „Budíky pro Komorowského“, kde dává do kontextu sliby a činy současného prezidenta a také připomíná způsob, jakým se o něm a ostatních kandidátech Komorowski a jeho tým ještě před volbami vyjadřoval. Například Komorowského pravá ruka Stefan Niesiołowski se o Kukizovi vyjadřoval jako o „nikom, nikom, u něhož bude překvapením, pokud získá ve volbách víc než 1 procento“.

Jako slon v porcelánu

Po prvním kole voleb pochopitelně zavládla v táborech obou kandidátů diametrálně odlišná atmosféra. Zatímco u Bronislawa Komorowského přišlo značné rozčarování, u Andrzeje Dudy propukla euforie. Ačkoliv oba dělil pouze jeden procentní bod, před volbami nikdo neočekával, že se Duda v prvním kole Komorowskému vůbec natolik přiblíží. Natož, aby zvítězil.

Duda zatím nedělá významnější chyby. Už den po volbách rozdával v ulicích Varšavy kávu a s každým ochotně podiskutoval. Do kampaně zapojil i svoji rodinu, manželku Agatu, profesorku němčiny, a dceru Kingu, devatenáctiletou studentku práv. Představují společně typ rodiny z vyšších akademických kruhů. To je prostředí, ze kterého Andrzej Duda pochází, oba rodiče jsou vysokoškolskými profesory. Jeho žena je dcerou židovského básníka a prozaika Juliana Kornhausera, profesora Jagellonské univerzity. Seznámili se na střední škole a vzali se ještě během studií. Duda je praktikujícím katolíkem, zastává klasické konzervativní názory, je odpůrcem potratů či homosexuálních svazků. Je příznivcem členství Polska v EU, avšak odmítá zavedení eura, což bylo jedno z témat jeho volební kampaně. Naopak se vyslovuje za ještě vyostřenější postoj vůči Rusku a zastává názor, že na území Polska by měla být takzvaná tvrdá infrastruktura NATO, jednotky Aliance v podobě polsko-amerických základen. Při hranicích s Ukrajinou ostatně získal nejvyšší podporu.

Duda je zcela jistě zastáncem stejného názorového proudu, do něhož náleží i Jaroslaw Kaczyński, proudu, v němž sehrává roli přesvědčení, že koho chválí za hranicemi, ten dostatečně nehájí své národní zájmy. Proudu, který je národní a katolický, který souhlasí s propojením církve a politiky, silně protiruský, avšak hraje také německou kartou. Od Kaczyńského Dudu odlišuje mládí, neokoukanost, deklarovaná umírněnost a snaha o dialog.

Dialog byl také tím, co Duda zdůraznil ve svém prvním povolebním vystoupení. Poděkoval všem kandidátům, kteří se s ním zúčastnili velké debaty. Tedy všem kromě Komorowského. Ten Dudu k debatě vyzval až po své prohře v prvním kole a Duda jeho nabídku přijal slovy, že on se rád zúčastní jakékoliv debaty. Komorowski nic podobného neslíbil, a tak za uplynulé dva dny mohl odmítnout již dvě nabídky na debatu. Ta první se měla odehrát v jednom z médií Tadeusze Rydzyka, kontroverzního katolického kněze a vlastníka ultrakonzervativního Radia Maryja. Tu druhou pak chtěl uspořádat Pawel Kukiz. Komorowski odmítl obě dvě, čímž si rozhodně nepomohl. Ať už si totiž o voličích Pawla Kukize a posluchačích Radia Maryja myslí cokoliv, v obou případech se jedná o velké skupiny lidí, jejichž podpora by mu zcela jistě pomohla. Asi netřeba dodávat, že Andrzej Duda obě nabídky ostentativně přijal.

Neslavně dopadl i Komorowského výlet do ulic Varšavy. Zde jej dostihl náctiletý hoch, který se k němu prodral přes davy lidí a začal se jej ptát, co udělá pro to, aby po studiích neemigroval třeba do Anglie (téma emigrace mladých lidí z Polska je ožehavým v každé volební kampani). Komorowski chlapci odvětil, že to je jeho volba, a poněkud nelogicky dodal, že v „Anglii nezaměstnanost stoupá a v Polsku klesá“. Chlapec se však nenechal odbýt a pokračoval vyprávěním o své sestře, která tři roky hledala práci a nyní vydělává dva tisíce zlotých, za což si nemůže koupit bydlení. „Ať si najde jinou práci, vezme si úvěr,“ zněla odpověď Komorowského, která se rázem stala virálem, protože celý rozhovor nahráli novináři opoziční TV Republika.

Praktická rada pana prezidenta do života mladé dívky se začala šířit internetem a objevovat se pod hashtagem #CoNaToBronek v mnoha variacích. Například: „Pane prezidente, nemám na to, abych mohla jet se svými dětmi na dovolenou“.  – „Jeď bez dětí.“ Nebo: „Pane prezidente, hladovím.“ – „Najez se.“ Ale také: „Co uděláte pane prezidente, když prohrajete volby?“ – „Najdu si jinou práci, vezmu úvěr.“

Ani podpora Aleksandra Kwaśniewského, bývalého komunisty a následně prezidenta, Komorowskému moc nepomohla. Dokonce i čtenáři Gazety Wyborczy, která tradičně stojí za Komorowským, to ocenili jako polibek smrti, při němž se ani sám Kwaśniewski netvářil příliš nadšeně a podařilo se mu i vtipné heslo: „Změna je rizikem.“

Následující necelé dva týdny budou v Polsku každopádně velmi bouřlivé.

Zdroj: Blog autorky