V době, kdy Kaddáfí přebíral v roce 1969 vládu, patřila Libye k nejchudším zemím planety, ale v roce 2011 už byla nejbohatší africkou zemí; patřilo jí 53. místo na světě s HDP 16 600 USD, gramotnost stoupla z 10 na 88 procent…   Po nedávném libyjském bombardování NATO a Spojenými státy rozpoutané válce i veletrhu zbraní je však nyní Libye totálně zničená a statisíce jejích uprchlíků žádají o azyl v Evropě, u jejíchž břehů nacházejí mnozí smrt ve vlnách moře.

americká smrt

EU proto zavádí kvóty, která země kolik těchto běženců přijme, zatímco Spojené státy, jež přivedly tuto zemi a další v rámci jimi iniciovaných tzv. arabských revolucí do chaosu a bídy, dělají mrtvého brouka a nasazují si svatozář globálního ochránce lidských práv. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek označil zavedení kvót za popření základních svobod, které existují v rámci Evropské unie. Jak by Česko zajistilo, aby 500 uprchlíků zůstalo u nás a v rámci „Šengenu“ se nevystěhovali třeba do Německa, nebo do Británie…? Kdo by nesl odpovědnost; za jejich občanství, zaměstnání, byt, péči o děti…?

Od ledna do konce dubna 2015 bylo na hranicích EU 42 tisíc imigrantů, 25 650 z nich pak pocházelo z Libye. S přílivem libyjských uprchlíků se potýká zejména Itálie, která od loňského října v rámci hlídání Středozemního moře vynakládá každý den v přepočtu asi 830 tisíc korun. Snaží se tak zabránit nejen vstupu ilegálních přistěhovalců na své území, ale také podobným tragédiím, jaká se stala loni u ostrova Lampedusa, kde během potopení lodě zahynulo 311 imigrantů.

Itálie opakovaně žádala Evropskou unii o pomoc s tímto problémem, sama na něj podle svého premiéra nestačí. Na severoafrických březích se nachází přes 200 000 lidí uprchlých hlavně z Libye. Z té Libye, která si žila nejlíp z půl sta afrických zemí. Přitom Kaddáfí aktivně podporoval panarabské a později panafrické hnutí. Byl hlavním iniciátorem založení Africké unie. Pod jeho vedením se ovšem Libye stala státem s nejvyšší životní úrovní na obyvatele v Africe.

Kritizováno je ale Česko; za časů komunismu prý našly na Západě azyl tisíce lidí z východoevropských zemí, nyní se tytéž státy uprchlíky zdráhají přijmout. Ve svém komentáři to napsal německý týdeník Die Zeit, Upozorňuje tak na to, že Česko, Maďarsko, Polsko i Bulharsko společně prohlašují, že žádné žadatele o azyl nechtějí. Die Zeit však zapomíná, že útěk Čechů na Západ byl promyšlený krok USA, aby tím v rámci své protikomunistické propagandy pomohly zničit tento politický systém Uprchlíci byli pro západní země daní za sametové a jiné revoluce, jejichž hlavním cílem bylo odstranění komunismu a nastolení moci Západu. Studená válka počítala s těmito přeběhlíky, není proto, nač si dnes stěžovat.

Proto prý bychom měli přijmout několik stovek imigrantů a splatit tak svůj údajný dluh. A kdy splatí svůj gigantický dluh Spojené státy? Napřed jim byli černoši z Afriky dobří, když byli převáženi do USA jako otroci. Dnes je však už nechtějí, byť to byly přece opět USA, které svými zásahy dovedly nejen africké země k bankrotům a o takto vzniklé chudáky se postarat nemíní. Není na místě vrátit svůj dluh za otroctví, ale též za roli „světového četníka“, co jen na hubě roznášel po planetě „svobodu a mír pro irácký lid…“? Když měli Američané před staletími dost lodí na přepravu otroků z Afriky, jistě by se našlo pár letadel, jež by dostaly nynější imigranty do USA, které by jim zabezpečily slušné živobytí; zvláště, když jim něco dluží. Co kdyby imigranti nasedli třeba v Hamburku na zaoceánské lodě a přistály s nimi v New Yorku? Nebo z letiště v Londýně či Frankfurtu n. M.? Když to šlo před staletími s otroky, proč ne dnes s jejich potomky…?

Údaje o počtu násilně převezených otroků z Afriky do Ameriky se různí; obchod s otroky přes Atlantik představoval jednu z největších násilných migrací v dějinách lidstva. Od počátku 16. století do poloviny 19. století bylo přepraveno do Ameriky minimálně 11 milionů Afričanů, někteří historici hovoří až o 60 milionech. Podle UNESCO bylo během tisíce let trvání novodobého otrokářství z Afriky vyvezeno 24 milionů lidí. Kolonizace amerického kontinentu, která se ze strany evropských mocností vyznačovala vybíjením původních obyvatel a využíváním otrocké práce ke kultivaci krajiny a zvyšování zemědělské produkce, tak byla z valné části výsledkem práce otroků. Dnes se ještě nedávno svobodní černoši v Libyi vydávají na cestu smrti na pašeráckých lodích do Evropy, hlavně do nejbližší Itálie. Libyjský občan se stal během několika let agrese USA a NATO ubohých utečencem, o němž zase rozhodují bílí otrokáři. Na počátku třetího tisíciletí…

Přitom když Libyjská centrální banka, pod přímou Kaddáfího kontrolou, měla téměř 144 tun zlata. Libye tak byla mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy USD. Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo mělo nejvyšší životní úroveň v Africe? Že produkovalo nejvíc ropy na černém kontinentu? A pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN), a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další africký stát byl Tunis až osmdesátý první. Průměrný věk dožití byl nejvyšší na kontinentě – muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice… Taková byla Libye, dnes země chaosu a násilí… USA k tomu stačilo je pár let; prostě země amerického snu a neomezených možností. Hlavně že bylo co krást a jak ožebračovat africké země. Jak by ne, tenkrát navíc neměly CIA a NATO…

Na Světové konferenci OSN o rasismu a xenofobii v Durbanu 31. srpna – 7. září 2001, kde zaznělo poprvé, že africké státy chtějí za otroctví odškodnění 777 miliard dolarů, se roztrhl pytel s černým svědomím a altruismem západních států. Kde je to černé otrokářské svědomí dnes? A tak možná ve stejné chvíli, kdy se v Londýně vydražily za rekordní sumu 4500 liber (asi 137 000 Kč) stoleté bombarďáky královny Victorie, se omluvila Sněmovna reprezentantů USA za otroctví. New Jersey, kde černoši tvoří skoro 15 procent obyvatel, přispěchalo jako první, aby se stalo prvním státem na severu USA, který se kál za otroctví. Rezolucí vyjádřila “hluboké politování” za úlohu země v době otroctví.

Nejstarší list USA The Hartford Courant požádal za prominutí, že kdysi na rozhraní 18. a 19. století otiskoval inzeráty otrokářů na prodej otroků. Omlouvaly se však i města Liverpool a Bristol, jejichž vina je v tom, že dovolily, aby si je vybrali otrokáři za své přístavy. A pak už to šlo s omluvami jako na drátku. Za otroctví se omluvily také kongresy jižanských států – Alabamy, Marylandu, Severní Karolíny a Virginie. Nezaváhal ani stát Illinois, když se oficiálně omluvil mormonům za vraždu zakladatele církve Josepha Smithe a vyhnání mormonů ze svého území v roce 1844.

Na vlně žádostí o prominutí se nesl i americký Kongres, který schválil omluvu pro Havaj za svržení tamní královské monarchie, k čemuž došlo roku 1893. Kdekdo se už omluvil za otrokáře: Britové, Francouzi, Američané, Brazilci. Muselo to z nich prostě ven. Za slova se přece neplatí. Dokonce i africký stát Benin se omluvil za to, že prodal miliony černochů bílým otrokářům… Proč ne, omluva je přece zadarmo vznešené gesto, vhodné zvláště před volbami pro získání milionů hlasů černošských voličů. Dost možná, že i proto se stal poprvé v historii Spojených států jejich prezidentem černoch, přesněji míšenec a mulat, Barack Obama…

Inu, svět se zkrátka nemění ani po staletích; největší tragédií na tom všem je, že osm set utopených běženců nedávno ve Středozemním moři bylo podobnou hrůzou jako před několika staletími, kdy otrokáři věznili v podpalubí otroky, určené pro nelidský život v Americe 18. století a nechali je zahynout jako nepotřebné věci… Evropa praská ve švech z afrických utečenců; a ten, kdo však Afriku zbídačil, nehne prstem a dělá, že má svatozář…

Zdroj: Blog autora