"Čeští vojáci v Bamaku podpořili školu, kterou založila Češka. Chtějí tak civilními aktivitami vyvážit intenzivní vojenské česko-malijské vztahy. Čeští vojáci předali malijským školákům školní potřeby od dětí ze Základní školy Zdeňky Braunerové z Roztok u Prahy.", tolik propagandistické oddělení MO.

Jaroslav Štefec

Počin paní Bartákové v Mali je bezesporu přínosem pro malijské děti i jejich zemi a rozhodně si zaslouží uznání. Proč tam ale kvůli pár pastelkám posílá Česká republika za těžké peníze celou vojenskou misi? Dříve na podobné akce stačil jeden jediný misionář. Ať pátrám, jak pátrám, neplyne české vojenské působení v této zemi ani z Charty OSN, ani ze Severoatlantické smlouvy, ani z doložky solidarity Lisabonské smlouvy. A už vůbec ne ze zákonů ČR, píše Jaroslav Štefec na facebooku.

Kdo tohle dobrodružství vlastně platí?

Každopádně tato "mise" zcela zbytečně přitahuje k naší zemi pozornost mezinárodních teroristických skupin. Pokládám si proto otázku, co vlastně čeští ozbrojenci v Mali dělají? Tedy kromě ozbrojeného dohledu nad bezpečností francouzských uranových a zlatých dolů, předávání pastelek české škole a rozvoji "intenzivních vojenských česko-malijských vztahů", což je pojem, s nímž si nevím rady. Vlastně o jejich skutečném působení oficiálně téměř nic nevíme.

Naprosto jistě ale víme, že díky malijskému dobrodružství se ČR definitivně zařadila mezi účastníky koloniálních výbojů, a ač sama kolonie, ztratila právo se ohánět svým "historickým nekoloniálním statusem" ve sporech o distribuci migrantů z černého kontinentu. Před tváří historie jsme už definitivně kolonizátoři, a EU s námi podle toho může (a nejspíš i bude) zacházet, končí komentář Jaroslav Štefec.