Ptal se:„Porazili jsme ruské socialistické imperialisty?“  Dostalo se mu této odpovědi: „Rozpadli se sami od sebe.“  Pak se ptal „Rozdrtili jsme imperialismus?“ A dozvěděl se: „Imperialisti jsme dnes my.“ A konečně Maova otázka zněla: „A co se stalo s mojí Kulturní revolucí?“ Odpověď? „ Je teď v Americe.“

Tento vtip přestane být vtipným, nýbrž pochmurným, jakmile se nad ním trochu zamyslíme. Předně: co to byla Maova kulturní revoluce? Čínská kulturní revoluce, plným názvem Velká proletářská kulturní revoluce, byla politická kampaň oficiálně rozpoutaná v ČLR mezi lety 1966 a 1969 vůdcem KS Číny MaoCe-tungem. Její vliv však trval až do Maovy smrti roku 1976.Během kulturní revoluce mělo dojít k velkým změnám ve společnosti a k její modernizaci. Přivodila však smrt stovkám tisíc lidí, kteří se stali oběťmi vraždění rudých gard, rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví.

Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou této revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Různé frakce rudých gardistů se předháněly v usvědčování a terorizování „nepřátel lidu“ a snažily se dokázat, že právě oni jsou ti nejpřesvědčenější maoisté. Jako důkaz viny postačovala např. znalost cizího jazyka, pobyt v zahraničí či cizojazyčná kniha.Byly páleny knihy, vypleněna muzea a ničeny historické budovy. Během „kulturní revoluce“ bylo 4,2 milionu lidí zatčeno a vyšetřováno, 1,7 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí, 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno, 237 000 lidí bylo zabito, 7,03 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito. A to vše pod honosným a ctihodným nápisem „kulturní“.

Opusťme pro chvíli historii a pohleďme do dnešní reality. Stačí otevřít zpravodajské weby. Americká kongresmanka Cortézová přeměnila věcnou politickou debatu této parlamentní komory v diskusi o tom, že ji jiný kongresman údajně urazil v jejím genderovém jáství. Načež se Kongres zabýval řadu hodin tím, zda je nebo není přijatelné říci mladší kolegyni, že je „mladá dáma“, a dodat, že „ničemu nerozumí“. Nikdo nepoložil otázku, zda to náhodou není pravda a ta dáma něčemu rozumí. Prostě se řešila forma, nikoli obsah. Informoval o tom Seznam.cz

To by se mohlo zdát jen lapálií, avšak pojďme dále. Portál G.cz píše, že světoznámá fotografka Annie Leibowitz by neměla fotit černé ženy (jako třeba černou gymnastku Simone Bilesna obálku časopisu Vogue) neboť prý Leibovitz jako bílá fotografka nedokáže černou kůži správně zachytit.

Echo 24 zase informovalo, že vědec Colin Wright musel skončit ve výzkumném centru Pensylvánské státní univerzity a vzdát se plánů na profesuru. Jeho oponenti totiž prý odmítali přijmout jím šířený (věru originální a nečekaný) názor, že lidská pohlaví jsou dvě – muž a žena - a že neexistuje žádné spektrum genderových možností.

Ve stejném zdroji čteme, že po 37 letech působení ve známém deníku Chicago Tribune končí na pozici hlavního sloupkaře novinář John Kass. Způsobil to jeho text, kde obvinil amerického finančníka George Sorose a kvůli němuž ho vlastní kolegové nařkli z antisemitských názorů. Co vlastně Kass napsal? Pravdu, nic než pravdu. Totiž že „velká města vedená demokratickými starosty, kde se vraždy a přestřelky gangů vymykají kontrole, a která bývala pulzujícími metropolemi, jsou na cestě k tomu, aby se z nich stala města duchů. Tato demokratická města jsou také místy, do kterých levicový miliardář George Soros nainvestoval miliony dolarů, aby pomohl ke zvolení bojovníkům za liberálně-sociální spravedlnost do funkcí státních zástupců.“ Vidíte v těch slovech jediný náznak antisemitismu? Těžko, protože tam žádný není, ale k likvidaci nepohodlného novináře to stačí.

To v americkém Seattlu na to šli od podlahy. Zastupitelé města, kde protestující z jedné čtvrti na čas zavedli autonomní bezpolicejní zónu, chtějí policejní oddíl nadobro zrušit a nahradit jej „komunitním“ tělesem, které by bezpečnost zajišťovalo především „preventivně“. Policisty nahradí „komunitní aktivity“ a organizace zaměřené na „bydlení, zabezpečení potravin a dalších základních potřeb“ stejně jako na „kulturně-relevantní expertízy“. Podmínkou účasti na této aktivitě je, aby příslušní pracovníci „měli zkušenosti s řešením konfliktů“, měli pochopení pro gender problematiku a lidská traumata a zastávali protirasistické postoje.

A nemusíme chodit až za oceán. V naší zemi vegetují desítky, možná stovky tzv. neziskových organizací (NGO), jejichž jedinou činností je sepisovat brožurky, poučovat občany, co si mají myslet a jak mají volit. A když to nejde po dobrém, navrhuje redaktorka veřejnoprávní televize (sic!), aby byli hlasovacího práva zbaveni lidé nad 40 let, neboť jsou již hloupí a volí špatně. Když k tomu přičteme likvidaci soch hrdinů historie u nás (Koněv), v Británii (Rhodes, Newton), ve Spojených státech (od Kolumba po generála Lee či prezidenta Lincolna), všude vidíme v hlavní roli ono „mládí – zítřek světa“, jak říkali komunisté v 50. letech. Když diskutuji s levicovými aktivisty (například předsedou senátu panem Vystrčilem (ODS) o jeho cestě na TchaiWan), diskuze prakticky neprobíhá, slyším stejnou záplavu hesel a plytkých frází, stejně jako „diskutovali“ Maovi stoupenci, jen při tom nemlátil rudou knížkou o stůl. Jak daleko je od těchto zaslepenců, zneužitých mocichtivými politickými strukturami, k zástupům rudých gardistů v Maově Číně předpadesáti lety? Bojím se, že rozdíly jsou jen kosmetické. Zatím se nevraždí, přinejmenším ve střední Evropě. I když ti mrtví ze Seattlu by asi byli jiného názoru. Historie se umí šeredně a krutě opakovat.

Současná kulturní revoluce rozdělila společnost hlubokými ranami, jak ukazují například monsterakce Milionu chvilek. Rozdělení na My a Oni, my dobří, vy nacisti. Kulturní revoluce jako první zpochybní vládu práva, staví mocenské orgány proti aktivistům, technařům a případně neziskovkám, které je sveřepě hájí. Jako druhý stupeň je zpochybnění až odmítnutí práva vlastnit, squatteři mají najednou více práv než majitel nemovitosti. Třetím stupněm je zničení bezpečnosti na ulicích. Tím čtvrtým je chaos, přerůstající v občanské nepokoje až občanskou válku. Toto vše můžeme vidět v USA, ale ptát se, kam to vede a jak to asi skončí, se u nás jaksi nenosí. Inu, i cenzura slouží k potlačení nežádoucích protirevolučních názorů.

Kdy se tak asi kulturní revoluce přelije z Ameriky do západní Evropy (kde se k ní připojí ještě islám, takže revoluci obohatí o střet civilizací), která je již dobře připravená? Kdy se potom začne tlačit k nám?

Znám odpověď, není těžké ji najít: Až si voliči zvolí partaj, která to dovolí. Protože dokud budou v ČR vládnout vlastenci, budou to mít kulturní revolucionáři těžké.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)