V 38mi německých zoologických zahradách vystavují lidoopy. Jak se nám tvrdí, můžeme tam sledovat a pochopit naše nejbližší příbuzné – šimpanze bonobo, gorily a orangutany. Ale realita je úplně jiná.
Colin Goldner se během svého několikaměsíčního výzkumu v různých zoologických zahradách, někdy setkal s katastrofickými podmínkami a doložil to na mnoha fotografiích. I v zoologických zahradách, které se skutečně vážně snaží o zlepšení, zvířata trpí extrémním nedostatkem prostoru, není možné se stáhnout do ústranní, nebo není možné zvířata zaměstnat nějakou činností; mnoho z nich vykazuje symptomy celkem velkého psychického narušení. Zvířata držená v zoologických zahradách poskytují naprosto zkreslený obraz svého druhu. V mnoha zoologických zahradách je přínos vědě a osvětě mnohem menší, než se dosud tvrdilo. Stejně tak jejich často zmiňovaná funkce ,,Noemovy archy“.
Goldnerova kniha ,,Doživotně za mřížemi“ je vášnivou výtkou proti zařízením, zvaným ,,Zoo.“ Jeho kritika, která se opírá o držení lidoopů v zajetí, je namířená proti samotnému principu držení a vystavování zvířat. Také se zasazuje za to, aby lidoopi obdrželi určitá základní práva, která měl doposud jen člověk: Právo na život, na osobní svobodu a fyzickou a duševní nedotknutelnost. Může být ,,otvíračem dveří“ k radikální transformaci společenského konsenzu o vztahu mezi člověkem a zvířetem.
Masové používání psychofarmak v zologických zahradách
Aby zvířata byla schopná snášet život v zajetí, v mnoha zologických zahradách se jim podávají psychofarmaka. Podle novin ,,Die Welt“ se zdá, že se jedná o systematické užívání psychoaktivních léků.
Ředitelé Zoo se snaží vzbudit dojem, že zvířata jsou ve svém výběhu šťastná a zdravá.
Noviny ,,Welt am Sonntag“ provedly mezi desítkami zoologických zahrad průzkum a mimo jiné obdržely reakci, jako je například: ,,V mém Zoo nejsou žádná psychofarmaka. Zvířata to nepotřebují. Nepotřebují vůbec žádné léky. Vitamíny, očkování, odčervení, to ano. Ale nic jiného“. Další ředitel Zoo dokonce tvrdil: ,,Zvířata v zoo nejsou ve skutečnosti nikdy nemocná“. Odpověď novinám ze Zoo v Duisburgu zní: ,,Mohu vás ujistit, že u nás ani jediné zvíře nedostává psychofarmaka, aby u nás vydrželo.“
Ve skutečnosti realita vypadá jinak. Při slyšení na takové téma před düsseldorfským parlamentem, ředitel Zoo v Duisburgu Achim Winkler přiznal, že v Zoo byly delfínům podávané psychoaktivní drogy. ,,Podobné prostředky jako jsou tyhle, se používají rovněž i u ostatních zvířat v Zoo.“ Podle Winklera byli delfíni od roku 2008 ve dvou případech drženi osm dní na psychofarmakách.
Mořská bioložka Karsten Brensing z organizace ,,Komunikace velryb a delfínů“ o prohlášení Winklera pochybuje: ,,Je nepředstavitelné držet delfíny (v zajetí) bez pravidelné a velkorysé medikace. To je mezinárodní a běžná praxe.“
V případě Zoo v Norimberku, bylo WDC schopné tuto praxi prokázat podle údajů z knihy o vydávání léků a úspěšně Zoo zažalovat. Delfíni tam téměř denně a často ve vysokých dávkách dostávali praparát Valia – Diazepam. Ten mimo jiné pomáhá proti stavům úzkosti, neklidu a agresivitě. U tuleňů a delfínů také zvyšuje apetit. Dál také zvířata dostávají i antibiotika, hormony, imunitní doplňky, léky proti bolesti a další látky.
Jeden z mnoha příkladů, které noviny ,,Welt“ ve své zprávě uvedly, je šimpanz Epulu, který je v Zoo ve Wuppertalu. Sameček je držen na malém prostoru o 40-ti metrech čtverečních, který je z betonu a skla. Dirk Diestelhorst, který v Zoo pracoval jako ošetřovatel až do roku 2011, potvrdil jeho dlouhodobou medikaci: ,,Bez Valia si Epulu neodpočinul.“ Šimpanz byl nebezpečný nejen sám pro sebe, ale i pro ošetřovatele a další zvířata v pavilónu. Ošetřující personál se k šimpanzovi přiblížil pouze v případě, když před tím dostal sedativa s Diazepamem. ,,Když Epulu začal řádit a s plnou silou skočil proti sklu, pomysleli jsme si: ,,Doufejme, že neprůstřelné sklo vydrží“, řekl Dirk Diestelhorst pro ,,Welt.“
Zdá se, že v Zoo je pravidlem dostávat doživotně psychiatrické léky. Tak to píše klinický psycholog a ochránce zvířat Colin Goldner ve své knize ,,Doživotně za mřížemi“, která bude brzy vydána: ,,V kuchyních kde se připravuje potrava je ohromné množství Diazepamu a dalších sedativ, které ošetřovatelé podle libosti podávají, bez veterinárního předpisu.“ Goldner se zabýval především katastrofálními podmínkami, ve kterých jsou lidoopi drženi v zoologických zahradách.
V chladném období mohou zvířata strávit několik měsíců jen uvnitř budovy. V mnoha případech se takové prostředky používají jako ,,dlouhodobá medikace.“ Kromě Diazepamu, který rychle vede k závislosti je to zejména také klomipramin nebo látky ze skupiny fenothiazinů a butyrofenonů. Tyto léky dostávají na předpis také také: Při psychózách, závažné úzkosti nebo při nutkavém jednání.
Goldner si je jistý, že bez použití silných medikamentů by v malém výběhu německých zologických zahrad spolu nebyly žádné opice, nepřežily by. Bez psychotropních léků by se zvířata vzájemně napadala. Tím Goldner potvrzuje jen to, co v předchozích desetiletích potvrdily mnohé studie: Zvířata v zoologických zahradách trpí kvůli svému zajetí. Jejich zoufalství a frustrace vede u mnoha z nich k depresím a neurózám. Opice si vytrhávají chlupy, zraňují se nebo pořád kývou tělem. Hroši plavou po celé dny v kruhu, medvědi a tygři jsou nuceni běhat za mřížemi celé hodiny sem a tam. Dávkou psychofarmak se mnoho zvířat dá dočasně uklidnit. Jakmile se léky vysadí, problémy s chováním se hned vrátí.
Že zoologické zahrady a podobné instituce dávají zvířatům v masovém měřítku a bez rozpaků psychofarmaka, to zjistila americká patoložka Lynn Grinner. Po dobu 14-ti let vědkyně zkoumal zvířata a jejich tkáně, která zemřela v Zoo v San Diegu. Díky relativně velkým výběhům se tato zologická zahrada považuje za příklad pro ostatní. Ve své knize ,,Patologie zvířat v Zoo“ píše Grinnerová: ,,Kromě skutečnosti, že většina zvířat v Zoo byla podvyživená, učinila jsem šokující zjištění, že vysoká míra úmrtnosti byla v důsledku použití anestetik a sedativ“. Výsledky Grinnerové naznačují, že v Zoo je mnoho zvířat otrávených vysokými dávkami sedativ.
Zjištění, že mnoho zvířat v zologické zahradě vydrží strávit svůj bídný život v zajetí jen pod vlivem drog a zologické zahrady, které používají vysoké dávky léků, to nás tolik nepřekvapuje. Mimo jiné, naše zkušenosti ze Švábského parku (Schwaben Park) nám také potvrdily, že zvířata v zajetí jsou vystavena obrovskému duševnímu a fyzickému mučení.
Věznění zvířat pro účel zábavy není ve společnosti s pokrokovými hodnotami obhajitelná. Tím, že se zoologickým zahradám a podobným institucím vyhneme, přestaneme financovat utrpení těchto zvířat. Tady je možné se podívat na další informace o zoologických zahradách.