BRANISLAV MICHALKA podrobně rozebírá, na jakým způsobem bude nasazována takzvaná Evropská armáda, jestliže dojde k jejímu zřízení

Špatná zpráva o přijetí nového evropského rozpočtu, který vkládá Bruselu do ruky ještě výkonnější finanční nástroje ovládání národních států a vnucování levicově-liberální ideologické agendy, má i jednu odvrácenou stranu, která může být vnímána jako dočasné zabrzdění snah unie o společnou evropskou obranu. A tedy jako pozitivní zpráva pro ty, kteří nesdílejí nadšení z expanze moci bruselských vládců směrem k národním státům.

V rámci tzv. rekonstrukce po koronakrizi se totiž evropský obranný rozpočet snížil na polovinu objemu, který byl původně plánován. Ještě v lednu 2019 se euro-nadšenci tetelili radostí, že se obranný rozpočet výrazně navýší. Přijatá částka 13,5 miliardy eur tak představuje pozastavení bruselského snu o společné obraně. Ten však jistě bude opět uveden z polohy spánku do bdělého stavu, jakmile by se podařilo překonat krizový stav ekonomiky. Navíc s ještě silnější pozicí bruselské byrokracie, umocněné důsledky nového rozpočtu a centrálního zadlužování unie. Projekt společné evropské armády má podporu na nejvyšších příčkách moci. Emmanuel Macron, Angela Merkelová, Ursula von der Leyenová a další vládci unie se předhánějí v jejím doporučování. Nyní si budou muset dát na chvíli pauzu.

Podle odborníků však mohly být vyhlídky zastánců společné obrany ještě horší. Niklas Novaky z bruselského Wilfried Martens Center uvedl, že jednání zredukovala původní sumu až o 74% pro vojenskou mobilitu a 39% pro obranný fond. Má údajně také informace o tom, že v jisté chvíli uvažovala Evropská komise o úplném zrušení položky pro vojenskou mobilitu.

To co euroskeptiky těší, vyvolává vrásky na tváři nadšených eurofilů. Na resortu "slovenské" obrany je z výsledku smutný například tajemník Marián Majer, protože tato skutečnost může snížit tempo spolupráce členských států na společné obraně. Investice do obrany považuje za drahou ale nezbytnou pojistku. Otázkou je, proti čemu ta pojistka má být. Na obranu proti "špatným" státům, jaké představuje pro liberály například Rusko, jsme členy NATO. Představa vystoupení z NATO je mezi euro-politiky zásadně odmítána. Nač však potom udržovat dva paralelní nadnárodní vojenské bloky?

Na co může EU potřebovat společnou armádu?

Jeden z možných úkolů euroarmády naznačuje průzkum, který si dala loni na Slovensku vypracovat Evropská komise agenturou Focus. Podle něj si až 80% Slováků myslí, že by EU měla vytvářet společné ozbrojené síly. Číslo skutečně úctyhodné a pokud by bylo skutečně pravdivé, tak by to svědčilo o dokonalém nepochopení toho, na co jsou případné ozbrojené síly EU využitelné a především zneužitelné. 

Mnohé naznačuje již zmíněný průzkum, v němž se říká, že "více než tři čtvrtiny dotázaných si také například myslí, že by se EU měla zasazovat o dodržování demokracie a lidských práv na Slovensku nebo zasahovat na Slovensku proti zkorumpovaným politikům a podnikatelům a prosazovat vyšší transparentnost ve veřejné i soukromé sféře." Určitě by bylo zajímavé zjistit, jak zněla otázka na kterou bylo možné získat takovou odpověď. Logicky by mohla znít: přejete si, aby se EU prosazovala dodržování demokracie a lidských práv na Slovensku? Že se ptají na podobné otázky v průzkumu o společné evropské armádě není zajisté náhoda.

Víme dobře, co si EU představuje pod "dodržováním demokracie a lidských práv" - podporu LGBT, gender, migrantů, multikulturalismu a minorit. Pokud nebudou dodržována jejich "lidská práva", tak bude EU "zasahovat a zasazovat se". A pokud budou nějací "extremisté" klást odpor? Tak by mohla nastoupit - společná evropská armáda. Možná i na pozvání domácích politiků a obránců demokracie a lidských práv. Aby udělali pořádek.

Zpráva Evropské komise o "nové strategii bezpečnostní unie" by tomu mohla nasvědčovat. Nová strategie se totiž připravuje na "potlačování polarizace společnosti". Čtete dobře - společnost se bude unifikovat. A protože je dnes celá evropská společnost polarizovaná na, lidově řečeno, liberály a konzervativce (případně domácí a migranty) a u moci jsou liberálové, tak si můžete domyslet na kterou stranu bude tato polarizace "potlačena". Samotný fakt, že se v tzv. demokracii vnímá "polarizace", tedy rozdělení společnosti na několik názorovéých proudů jako něco negativního, je podezřelý. Představme si například Putina jak řekne, že jde "potlačovat polarizaci společnosti". Co všechno bychom si asi museli poslechnout o zvrácenosti ruské společnosti a jejím autoritářském  režimu.

Čtěte ZDE: Čistá a plánovaná zrada: Společná armáda EU. Dovršení ztráty naší státní suverenity upečeno na Bilderbergu. Více muslimů do Evropy? Odzbrojení států i jednotlivců je nezbytné. Historie naléhavě varuje

Co vlastně bránit?

Když občané odpovídají na otázky v anketách, tak se přitom často kolem sebe míjejí dva světy, které si navzájem nerozumí. Respektive, ta vládnoucí strana v dialogu s občanem přesně ví co se má zeptat, aby dostala správnou odpověď. A občan věří, že jeho odpověď hovoří o stejném, jako otázka pána (nebo dámy) s dotazníkem. Tak to však není.

Když se ptají běžného občana některého z členských států na obranu EU, tak se mu pravděpodobně vynoří před očima obrázky migrantů ilegálně překračujících hranice a následně rozvíjejících v evropských městech svou čilou kriminální a teroristickou činnost. Pokud se takového občana zeptáte na "společnou obranu", tak si určitě představí vojáky v maskovacích mundůrech rozestavěných podél vnějších evropských hranic. Samozřejmě, takovou obranu by zajisté uvítal.

Jenže nic takového nemá EU v úmyslu. Přesvědčuje nás o tom již celá desetiletí a pokud chtěla nějakým migrantům zabránit v ilegálním překračování hranic, tak už to mohla dávno udělat. Jediný, kdo něco takového dělá, jsou národní armády, a to k velké nespokojenosti pánů v Bruselu. Je tedy jasné, že na takové účely armáda sloužit nebude. Pokud bude na hranicích někoho pacifikovat, tak spíše nějaké domácí dobrovolnické domobrany, které se podílejí na "polarizaci společnosti" a brání drahým migrantům přijít kulturně obohatit evropská města.

Pak by tu mohl být ještě nějaký velký stát či mocenský blok, který by napadl EU nebo některý z jejích států (provincií). Jenže k tomuto druhu obrany by mělo sloužit NATO - i když je sporné, zda by skutečně riskovalo válku s nějakým vojenským kolosem kvůli nezajímavému malému státečku. Navíc nejnovější události v Libyi, kde se nenápadně dostali do střetu francouzští a turečtí "spojenci" z NATO, svědčí o tom, že mušketýrská jednota členských zemí je už dávno minulostí. Pokud někdy vůbec existovala. O ochotě současných USA nasazovat krk za nějaký evropský státeček ani nemluvě.

Pokud tedy NATO vykazuje příznaky nespolehlivosti, tak jaké spolehnutí by pak bylo na evropskou armádu s mnohem menším počtem vojáků, techniky a s menším rozpočtem? Jak již bylo uvedeno výše, NATO se rušit neplánuje, takže v případě společné evropské armády nemluvíme o náhradě, ale o paralelní duplicitě. Nač?

Čtěte ZDE: Společná EUropská armáda: Jourová zatroubila a pomoc bratrských vojsk se blíží. Stav demokracie posuzují jiní soudruzi. LGBT prapor trestá vzpouru nelítostně. Fendrych, Šafr, Tabery a obsah jejich šuplíku

Bruselská policie?

Jedno využití by zde však bylo, jak jsme již naznačili výše. Společná evropská armáda by mohla být používána na udržování vnitřního pořádku v rámci EU. Měla by k tomu ideální předpoklady. Složená z mnohonárodnostních sborů, případně i homogenních národních sborů, splňovala by dokonale požadavek na potlačení nepokojů a násilných projevů nespokojenosti. Příslušníci cizích národů nemají totiž takové zábrany při potlačování nepokojů jako příslušníci domácího obyvatelstva.

To věděl už císař Fridrich II. z rodu Hohenstauffů, když si zřídil velmi výkonnou žoldnéřskou armádu z příslušníků muslimského vyznání. Tu pak posílal křížem krážem po území své říše, která zahrnovala značnou část Evropy, aby mu vybírali daně a potlačovali nespokojenost obyvatel. Žoldáci, jelikož byli nekřesťané a cizinci, neměli v krutosti žádné zábrany. S obzvláštní radostí je posílal císař do severního Německa, kde byla bohatá města a kde cizorodost a křesťanský charakter prostředí dávaly muslimským žoldnéřům nepřeberné množství příležitostí jak si ukojit svou protikřesťanskou zášť s požehnáním "křesťanského" císaře.

Podobný efekt by mohla přinést i společná evropská armáda, v níž by se zajisté ocitli i mnozí muslimové. Představme si modelovou situaci: v nějaké zemi EU roste nespokojenost s osvícenou liberální politikou a bují "polarizace" a "extrémismus". Domácí armáda, zredukována na minimum (jako ta slovenská) nemůže a možná ani nechce potlačit protiunijní nepokoje. To je právě chvíle pro statečné chlapce z Evropské armády. Podobně jako sovětská vojska dostanou "zvací list", aby zasáhly, neboť je ohrožena "demokracie a lidská práva". Všude bují kontrarevoluce. Občané, svedeni nezodpovědnými extrémisty možná už věší báječné demokratické politiky na kandelábr, jako v Maďarsku roku 1956.

V tom přichází záchrana v podobě Evropské armády. Vzpoura je potlačena, láska a pravda opět zvítězila, chtělo to jen trochu toho "humanitárního bombardování" a neochvějného ducha demokracie. Hnízdo kontrarevolučních zmijí bude rozdrcené a příkladně potrestané, aby už více nedošlo k návratu temné hydry netolerance.

Připadá vám to jako sci-fi? Ale co všechno by nám ještě před 40 lety připadalo jako sci-fi! Nebo jsme si mysleli už tehdy, že dětem se budou dělat přednášky o homosexuálních praktikách, transsexuální identitě, že cesta tramvají ve Vídni bude připomínat cestu vlakem z Kalkaty do Bombaje, že kněží vás budou poučovat o lásce k "jinakosti" a namísto poslechu vysílače Svobodná Evropa budete číst Sputnik?

Věci se sice většinou nedějí tak, jak to chceme, ale dost často tak, jak jsme se toho obávali. Vzpomeňte si na to, když vám budou opět vykládat o společné evropské armádě. Nebo si alespoň koncipujte do šuplíku uvítací řeč pro příslušníky společné armády. 

Nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat.

Zdroj.