Vše historické na světě je subjektivní. Žádná historická objektivní pravda neexistuje a ani existovat nemůže. A na rozdíl od matematiky, fyziky, chemie a jiných exaktních věd, se výklad historie stále mění. A jak se nám, v tomto světle, nyní jeví Sovětský svaz? Samozřejmě, jako komunistická diktatura, jako říše zla. O tom byla snesena řada důkazů. A my, naše generace, jsme z toho zažili pouze slabý odvar. Novotného cochcárnu, Dubčekovu šaškárnu a nakonec i Husákovu normalizárnu, to aby se to rýmovalo.

Jiří Hermánek – Bloger

Bylo to asi tak jako by byl někdo lehce ožehnut ohněm, na kterém byly upalovány hříšníci. V SSSR ti „hříšníci“ skutečně hynuli po miliónech, u nás spíše po stovkách. Prostě takový druhák nebo chvílemi dokonce třeťák sovětského komunismu. I v té NDR byl podstatně tužší.

Na divokém západě, či vlastně v každém souboji muže proti muži, čerta starého záleží na tom, jak chudý nebo bohatý je každý ze soupeřů nebo kolik má záložních zbraní a munice. Stačí totiž jedna rychlá, dobře mířená střela soupeře, a dotyčný jde, i s celým svým arzenálem, pod kytky.

A to samé platilo, v jaderné době, i mezi USA a SSSR. Spojené státy, samozřejmě, byly daleko bohatší a mocnější než SSSR, popřípadě dnes Rusko, ale rovnováha, kterou mezi sebou ty dvě velmoci, mezi roky 1950 a 1990, tedy celých 40 let, byla k nezaplacení.

Jak obyvatelé Maďarska, tak obyvatelé Kuby a popřípadě i my v Československu, jsme možná občas zalitovali, že do toho USA nešly tvrději. Ale prostě rozdělení sfér vlivu byla takové a takový byl i respekt jedné velmoci před to druhou.

Rok 1990 jakoby mávl kouzelným proutkem. Zmizelo nebezpečí SSSR a my jsme si mohli svobodně vydechnout. Ale ten politicky uprázdněný prostor „musel“ někdo zaplnit a přirozeně to byly USA. Václav Havel velmi rychle zapomněl na svůj koncept Evropy bez vojenských paktů a byli jsme v NATO.

Následník SSSR, Rusko, sice lehce prskalo, že Střední Evropa by neměla být v NATO, ale ruský vůdce nebyl vůdce národa, ale „Vodka-vůdce“. A pak byl ještě bombardován ruský spojenec, Srbsko, ale ani tehdy se USA od Ruska nedočkaly žádné výrazné odvety.

Ovšem, s jídlem roste chuť a Ukrajina je krásné soustíčko. Zvláště pak s Krymem, na kterém Rusku tak záleží. A jsme tam, kde už mnohokrát předtím. U Majdanu, Krymu, Donbasu a dalších „hitů“ posledního roku a půl.

Nemá smysl opakovat stokrát, ba tisíckrát vyřčené věci, kterými po sobě diskutéři, příznivci protivných stran sporu stále házejí. Všichni je známe a žádný není ochoten ze svého stanoviska ustoupit.

Majdan, jako středobod všeho a událost, od které se vše odvíjí, je na jedné straně považován za nelegální, teroristické převzetí prozápadní vlády v Kyjevě a to za pomoci Západu, zatímco druhá strana to interpretuje jako vzepětí těch nejlepších národních sil proti nadvládě Ruska.

Ale na jednom se možná shodnout můžeme. Za skoro padesát let poválečné existence SSSR ani jednou nenastala tak ostrá konfrontace mezi Západem a Ruskem (SSSR) jako nyní. Zažil jsem Kubánskou krizi v roce 1962, takže mohu srovnávat.

Pravda, tato krize byla velmi vyhrocená a několik hodin nebo snad dokonce i dnů se zdálo, že jaderná válka je na spadnutí. Ale jak americký prezident JFK, tak i sovětský vůdce Chruščov prokázali tolik rozvahy, že onu hrozbu odvrátili.

A dnes. S prominutím, každý blbec tady hlásá, že Rusko je ve válce a přitom, když si odmyslíme nepodstatné detaily, tak současná situace na Východě Ukrajiny není nic jiného než rozpad Jugoslávie v modrožluté barvě.

A jediný skutečný rozdíl je v tom, že Západ si rozpad Jugoslávie přál, protože, kromě jiného, se rozpadl i ruský spojenec a u Ukrajiny je tomu zcela naopak. Rozpadl by se spojenec USA, do kterého bylo tolik investováno.

Nenechte se zmást americkými biliony, jsou to naše miliardy. A obě mají stejně nul. Devět. Pět miliard není zas až tak málo na to, aby šly, jak se česky říká „Down the Drain“ a Ukrajina nebyla řádné exploatována v zájmu rozšíření „lidských práv“ a homosexualismu.

A taky, samozřejmě, ale to patrně „nehrálo žádnou roli“, tak trochu zapálit ruskému prezidentovi Putinovi koudel pod prdelí. Ale nezdá se, že zrovna tento úkol by se nějak moc zdařil. Spíš naopak. Ale i pro výklad ruských vnitrostátních věc zde máme jiné „fořty“, kteří se toho jistě rádi ujmou.

Zdroj: Blog autora