Nastal čas dát konečnou podobu mozaice Ukrajiny; stačí jen pár dílků do vražedných puzzlí a vyjmenovat partičku zlodějů a lumpů; Tymošenkovou počínaje, přes Juščenka a Kličkem či Porošenkem konče. Kdo nekrade, není „in“. Vzhůru do skládačky krvavých puzzlí. Napřed byli v roce 2009 uvězněni vedoucí pracovníci Naftogazu, pak přišla na řadu pouta pro Julii Tymošenkovou, po ní ukrajinská policie v minulých dnech zadržela jejího bývalého kolegu šéfa státní plynárenské společnosti Naftogaz Jevhena Bakulina, že připravil stát o čtyři miliardy dolarů (takřka 80 miliard korun). Dnes chybí další miliony kubíků plynu; kdo krade, ten jede…

Publicista Břetislav Olšer

Chceme-li politickou analýzu, je třeba dávat chronicky známé věci a stokrát popsané události do souvislostí. Dělal jsem na Ukrajině reportáže a rozhovory; s ministrem pro životní prostředí Ščerbakem, později velvyslancem Ukrajiny v Izraeli, byl jsem na zakládajícím sjezdu Republikánské strany Ukrajiny, u náměstka ministra zahraničí, v černobylské “zóně smrti” a v Gomelu u šéfa bělorusko-ukrajinské komise Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni ing. Beránka, šel jsem v protestní demonstraci Greenpeace proti AE V. I. Lenina v Černobylu, dostal jsem nabídku letět vrtulníkem nad černobylským sarkofágem. Následující policejní zásah mi připomněl situaci u náčelníka kyjevské police, který se mě na závěr interview zeptal: “Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma…?” v domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec. Bylo to na počátku 90. let…

A před pár týdny během jednání vlády krajinští policisté zatkli dva vysoké státní úředníky; šéfa Státního úřadu pro mimořádné situace Serhije Bočkovskyje, pod kterého spadají všichni záchranáři a hasiči, druhým byl jeho tajemník Vasyl Stoeckij; jsou podezřelí z korupce ; byli s velikánskou ostudou odvedeni v poutech z jednání kabinetu, který v přímém přenosu vysílala televize. Zlodějna na Ukrajině se kromě rozkrádání ruského plynu nyní dala na organizování nákupů předražených maziv od společnosti Jukojl a Aljans. Do tendru nepustili nikoho s nižší nabídkou cen.

Nejnovější ostuda se týká ukrajinské armády; mnozí Ukrajinci zkoušejí rozličné habaďury,aby nemuseli do armády. Dle ČTK se v Kyjevě vojenské službě podle německého deníku Handelsblatt vyhýbá až 95 procent mužů. To je tedy síla, co na to branný zákon? Narukování pro mnohé znamená nejen ohrožení zdraví a života, ale i existenční nejistotu pro jejich rodiny. Ukrajinské armádě mají pomoci cizinci. Handelsblatt jmenuje 22letého muže z Dněpropetrovsku. Když poté dostal povolávací rozkaz, několik měsíců se ukrýval v Kyjevě, aby se zelenému suknu vyhnul; chtěl se zapsat na některou z vysokých škol, než se mu naskytla šance k odchodu do italské ho Turíně, kde doufá, že během roku bude moci začít studovat na nějaké italské univerzitě.

Ukrajinská armáda chce během příštích měsíců vycvičit 60 tisíc vojáků, ovšem ti, kdo na to mají, se ze služby v armádě vykupují. Doplatil na to v západoukrajinském městě Černivci lékař, jenž si za vystavení potvrzení o zdravotní nezpůsobilosti účtoval 3 500 eur (přes 96 tisíc korun). „Modrá knížka“ se mu však prodražila. Většina odvedenců ze západu Ukrajiny, cca 60 procent mužů , vyrazil a „za kopečky“ . Možná též v Česku se najdou jako sezónní dělníci v zemědělství; začnou u pěstitelů chřestu a v letní sezoně pomáhají při sklizni. A vydělané peníze posílají domů, aby jejich rodiny mohly přežít. Sezonní dělníci však “ berou roha “ nejen ze západu Ukrajiny, ale i z východu země. Ti míří do Ruska, kde mnoho Ukrajinců tradičně pracuje na stavbách. Ukrajinci nepotřebují pro cesty do Ruska víza a vláda v Moskvě jim život minulý měsíc usnadnila ještě tím, že prodloužila na 180 dní lhůtu, po kterou mohou v Rusku pracovat, aniž by museli opustit jeho území.

A když už se oficiálně samo velení ukrajinské armády přiznalo, že má páky, jak legálně povolat do svých šiků cizince, proč si neoživit paměť a připomenout si, že žoldáci již dávno bojují za Ukrajinu, jež tak má, po čem sama toužila; vyšla jí snaha legalizovat , abyv armádě po boku Ukrajinců bojovali i cizinci. Parlament v Kyjevě v úterý v prvním čtení přijal zákon, který cizincům v budoucnu dovolí vstupovat do ukrajinských ozbrojených sil.Připustil to i autor předlohy zákona, poslanec Dmytro Tymčuk. „Od chvíle, kdy se začaly formovat oddíly dobrovolníků a prapory domobrany v zóně protiteroristické operace (v Donbasu), začali na východ Ukrajiny o své vůli přicházet cizinci s válečnými zkušenostmi,“ řekl. „Část z nich se zapojila a zapojuje do bojových akcí, přestože právní podklad chybí. Rozhodne druhé čtení zmíněného zákona… A to bylo na Majdanu řečí o ulicích Kyjeva v samém zlatě…

Zákon umožní občanům cizích států uzavírat kontrakt s armádou a bojovat v jejích řadách, a to i při bojových operacích na východě země. Navrhovatelé zákona doufají, že přítomnost cizinců omezí povolávání ukrajinských branců v rámci mobilizace. Zkrátka, kupování žoldáků, jak to dělají třeba v Légion étrangère – Cizinecká legie, což je speciální podpůrná jednotka francouzské armády. Je to logické opatření, přes šedesátprocent ztrát dobrovolnických oddílů, které bojují na straně Kyjeva vedle pravidelné ukrajinské armády, je zapříčiněna palbou do vlastních řad a nesprávnou manipulací se zbraní, píše The Sunday Times na základě výpovědi profesionálního vojáka ukrajinského původu, veterána z Afghánistánu a Blízkého východu. A do toho je nutní započítat i karamboly regulérní armády Kyjeva, která na tom též není s uměním rozpoznat nepřítele zrovna nadvakrát dobře…

Žoldáci navíc nevnímají vlastenectví, jsou to patologičtí zabijáci, takže jejich vnitřní souzení s nadšením vlastenců Majdanu je takřka nulové. Zabij a nenechej se zabít. Děs a hrůza ukrajinské armády se poprvé dostala na světlo Boží na Krymu… Dnes se kdysi naverbovaní stateční Ukrajinci bouří, nechtějí dál bojovat za Národní gardy, přitom to není tak dávno, co Kyjev povolal do zbraně všechny vojenské zálohy. Bylo prý nezbytné zajistit, aby byly ukrajinské jednotky připraveny k boji, co nejdříve to bude možné. Přání bylo otcem myšlenky Andrije Parubije, ex zatímního šéfa ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany. Tak organizoval výcvik s nezbytným počtem osob ve věku do čtyřiceti let.

„Staň se i ty členem Národní gardy“ vyzývaly marně sugestivní plakáty, na nichž byl vyobrazen muž v uniformě a s páskou v barvách ukrajinské vlajky na levé paži, někteří mají i banderovský trojzubec. Národní garda měla mít asi 60 tisíc dobrodruhů, hlavně nacionalistické strany Svobody a ultrapravicového Pravého sektoru. Za stovky hřiven týdně. Na Krymu, později i na východní části země ale dopadli, jak sedláci u Chlumce a nyní chtějí domů… Zvláště, když vidí, že se jim do řemesla plete NATO… Na počátku roku 2015 zase úřadovalo, hotová plíživá kontrarevoluce se “zařízeným pohodlíčkem”; ke společným cvičením s ozbrojenými silami Estonska, Litvy a Lotyšska přicestuje 3000 amerických vojáků 3. pěší divize.

Do Rigy už dorazilo kolem 750 tanků, vrtulníků, dalších vozidel a vybavení. Dodal přitom, že jde o rotační výměnu amerických vojáků v Pobaltí. Dalších sto tanků, transportérů a jiných těžkých vozidel už je v Estonsku, Litvě i Lotyšsku, které jsou od roku 2004 součástí Severoatlantické aliance, ale samy podle AFP nedisponují rozsáhlou výzbrojí. A zůstanou tam dočasně tak dlouho, pokud je bude Rusko ohrožovat. A budou tam tak dlouho, až ukrajinských vojáků tolik dezertuje, až je budou moci nahradit, resp. budou muset, krytí ukrajinskou legislativou…

Pro vlastence Ukrajiny půjde možná o bolestivější věc než je smrt – o ruský azyl totiž požádali ukrajinští vojáci pohraniční stráže v ruské Rostovské oblast, v níž právě žije Janukovyč. Velení ukrajinské armády zneuctěně informovalo, že do Ruska přeběhli bojovníci ze 72. ukrajinské motorizované brigády. Přesný počet přeběhlíků však ukrajinská strana nezveřejnila. Rusko ale má o přesných počtech žadatelů o azyl jasno; celkem jich podle vyjádření mluvčího rostovské pohraniční stráže Vasilije Malajeva bylo 438, z toho 164 ukrajinských pohraničníků. Už předtím dezertovalo 40 ukrajinských vojáků z 51. mechanizované brigády. Přešli hranici Ruské federace. Jak jinak, když jim Jaceňuk odmítl dávat až do odvolání žold? Není proto divu, že mu důstojníci ukrajinské armády dál za velkého aplausu dezertují k Rusům…

Celá situace je vlastně tragikomedie, kdy se hlasuje o zákonu, který v praxi dávno legálně funguje. Navíc problémem ukrajinské armády jsou od začátku Majdanu dobrovolnické sbory z polská PMC (soukromá vojenská jednotka) „ASBS Othago“, americká PMC „Greystone“, americká PMC „Academi“ (do roku 2009 zvaná Blackwater) a žoldáci dalších zemí. Kromě nelegálnosti je zde i fakt, že malér je prostě v tom, že tato šaráda nemá jednotné velení, řada velitelů si plete taktiku se strategií, podnikají útoky bez koordinace s ostatními oddíly a bez jasného strategického přínosu.

Nekoordinovaný přístup je velký problém ukrajinských sil: „Na východě země působí zhruba 30 dobrovolnických oddílů a řada běžných jednotek, ale každá z nich vede svou vlastní válku,“ citují britské noviny vojáka. K tomu  ještě mnoho dalších vojáků z různých soukromých armád, naverbovaných v různých zemích, i bez zákona: Litevci, Estonci, Kosovští Albánci, Gruzínci, Bosňané, Turci, Švédové, Finové, Dánové… Němci mezi obklíčenými v městečku Děbalceve nejsou… Ale chybí centrální velení, velitelé neplánují souběžně své operace, nepoužívají a nesdělují si používané rádiové frekvence, takže spolu nemohou pružně komunikovat.

Totálně dezorientovaní ukrajinští bojovníci, jež vlastní pouze nekoncepční “zelené mozky”, dělají vše opačně, než čemu se naučili ve svých žoldáckých válkách v Iráku, Čečensku, Afghánistánu. Libyi či Sýrii. Katastrofou je používání mobilních telefonů. Zcela perplex z této činnosti jsou velitelé; nemohou se naučit, jak používat vojenské šifrované vysílačky Motorola. Takto se naopak dostávají ke snadnému odposlechu mobilů povstalci, jež bezpracně získají představu toho, co je na bojištích čeká. Nalijme si čistého vína; velitelé nejsou zase tak velcí blbci, ale vojenské vysílačky zkrátka v ukrajinské armádě k mání…

Ukrajina u „snědeného krámu“ se stydí, kromě „hrdého“ fašistického Majdanu, že se její pozemní síly opírají o sovětsko-ruskou výzbroj. Nejvýkonnějšími stroji ukrajinského vojenského letectva je 42 sovětských stíhacích letadel Su-27, z toho je jich však pouze 16 v provozu. Páteř “sovětsko-ruského” letectva tvoří 80 “ukrajinských” stíhaček MiG-29, dalších 100 strojů MiG-29 se nachází ve skladech. Proto je třeba zakoupit nové zbraně, Rusku naschvál. Ukrajina je sice na pokraji ekonomického bankrotu, dluhů má za bilion USD, ale na výzbroj se peníze vždycky najdou; psychických lichvářů je stále víc. Já na bráchu, brácha ne mě. Tak to funguje: Vy nám, zbrojařům, dáte vydělat, my přimhouříme oko nad vašimi dluhy budeme vás mít v hrsti. Vydírání po “natovsky”.

US Army využívá ukrajinské vojenské krize a může do bývalé „obilnice Evropy“ konečně legálně poslat další stovky svých vojáků; je zde i potíž – před rokem všichni zloději Majdanu snili o tom, jak se jejich země stane součástí NATO, cosi prostě žije, dokonce i v duších potomků Leonida Brežněva; jeho pravnučka Tatiana Brežněvová, ředitelka oddělení bezpečnostních studií ukrajinského Národního institutu strategických výzkumů, řekla: “Dříve než do EU musí Ukrajina vstoupit do NATO.” Část její rodiny se s tou “jeho” prý vůbec nestýkala. Sama byla v Rusku jen jednou jedinkrát v roce 1988 a po dalších návštěvách už netouží… Soudruh generální tajemník pod kremelskou zdí z toho dostal dozajista velikánský tik…

Inu,  posledním dílkem do skládačky zvané puzzle  Ukrajiny byl Boris Němcov, co s milenkou šel schválně po nábřeží, přestože jeho baletka chtěla jet taxíkem; spěchal tam, kde na něj měli čekat údajní vrazi, aby se stal konečně populárním; jeho sen se mu splnil – je však populárnější než předpokládal…

Zdroj: Blog autora