Ježímárija, jsme přece malý národ, tak malý, že většina Američanů o nás ani neví. No a protože jsme malí, tak máme i malé mozky, to je logické. Takže co můžeme, když k nám přijede zahraniční ministr skoro největší země světa? Poslechnout si ho, kývnout a udělat to, co nám řekne. Což se též víceméně stalo, až na to, že jsme tomu ministrovi zatím ještě přímo na duši neslíbili, že soutěž nesoutěž bude Dukovany dostavovat americký Westinghouse.

To byla chyba, ale jinak to šlo. Skoro všichni naši představitelé, kteří s  ministrem jednali nebo třeba jen v jeho blízkosti stáli, se správně přihrbovali a přešlapovali, aby ukázali jak jsou ve srovnání s ním malí a nepatrní a o kolik mají menší mozky než on, ale jednu připomínku bych i tak měl. A to tu, že předseda senátu Vystrčil se hrbil a přešlapoval jaksi až moc. Jako by se každou chvilku chystal vrhnout se ministrovi k nohám s tím, že mu vyleští boty. To nepůsobilo dobře a musíme vědět, že se na nás nedívají jen naši příznivci, ale i naši nepřátelé, kteří chování přes míru, i když je dobré, okamžitě registrují a můžou se nám za ně, když jim k tomu dáme příležitost, třeba i vysmát.

Tolik tedy jen tak povšechně a teď tedy k tomu, proč vůbec tenhle článek píšu. Chci jím totiž plně podpořit nejčerstvější názor šéfredaktora webu Fora 24 pana Pavla Šafra (Forum 24 14.8), o tom, jak celkem uspokojivý průběh ministrovy návštěvy a dobrý dojem z ní nejen narušil, ale skoro až zlikvidoval prezident Zeman. Jakoby nevěděl, či jako by si zakázal vědět, že z pohledu amerického amerického ministra nejsme nic víc než prachobyčejný Vidlákov, se stavěl, jako bychom i my měli též jakýsi stát a tím pádem jakoby též on byl jakýmsi politikem či státníkem. Takže se snad jako jediný před americkým ministrem  nehrbil ani nepřešlapoval, což by  pořád nebylo tak strašné a ministr by to snad po pár frťanech byl ochoten i spolknout, kdyby ovšem nedošlo k vůbec nejhoršímu, co se při ministrově návštěvě mohlo stát. Protože on totiž náš prezident – a teď se raději něčeho chyťte, aby to s vámi neseklo - si dovolil položit americkému ministrovi otázku, jestli by nestálo za úvahu skončit  s nepřátelstvím mezi USA,  Ruskem  a Čínou a namísto  toho utvořit koalici těchto tří velmocí, které by spolu bojovaly proti světovému terorizmu.

Ježíšmárija, chápete tu do nebe volající opovážlivost? Tak on má americký ministr kolem sebe stovky a možná i tisíce rádců, kteří si ve dne v noci lámou hlavy nad tím, co by měl ministr v zahraniční politice dělat, a teď se mu do toho opováží radit jakýsi chlap z obyčejné americké gubernie? No netrefil by vás z toho šlak? Však taky právě pan Šafr z Fora 24 se toho správně chytil a napsal: „Je to jako by český prezident poradil někomu, komu do domu právě leze zloděj, aby se s tím zlodějem sbratřil a vyrazil s ním v dojemné svornosti lovit potkany“.

Tím zdvojeným zlodějem, který leze do cizího domu, mínil pan Šafr samozřejmě Rusko a Čínu, a třebaže jde o obraz – a to si přiznejme - dost sporný už  toho důvodu, že na vloupávání do cizích domů jsou specialisty spíš Američani než Rusi a Číňani, i tak za něj panu Šafrovi co mám sílu tleskám.

A víte proč? Protože ten obraz probouzí fantazii. A na lidí, kteří moc nepřemýšlejí nebo nemají informace, může dobře zabrat. A o to nám přece jde. Aby takové věci zabíraly. A on naštěstí pan Šafr je takový machr, že když už ten obraz ruského a čínského zloděje, vlamujícího se do americké chalupy do českých hlav jednou dostane, vezme ho a utíká s ním ještě o kus dál. Zkrátka napíše, že „prezident se chová jako agent čínské komunistické strany a nejspíš jejím agentem také je“.A když už je  v tom správném rozmachu ještě přidá „Před americkým ministrem se tedy Miloš Zeman choval přesně tak, jak se to o něm již léta ví. Ale my bychom se neměli s tou ostudou smířit. Zemanova proradnost a jeho nízká inteligence je i naší ostudou“.

Co říkáte? Ten mu to dal, co? Třeba s tou prezidentovou proradností, co? Nebo s jeho nízkou inteligencí? Dovedete si představit jaký mozek musíte mít, abyste takové poslední dvě věty, co v tom Šafrově referátu jsou, vymysleli? A ještě tak šikovně ta slova poskládali?

Kdepak, není nad pana Šafra, ten to umí vzít za správný konec. Věřte tomu.

Šafr na Hrad!