BRANISLAV MICHALKA vysvětluje smysl zdánlivě paradoxního spojení velkého byznysu s dnešními kulturními revolucionáři - a jak se jejich válka proti nám aktuálně projevuje v informačním prostoru

Současná doba přináší mnohé události, které nám, pokud je sledujeme a porovnáváme v dějinném kontextu, mohou ukázat opět v plné nahotě jevy a vztahy známé z minulosti, ale časem zahlceny novými událostmi a překryté. Jedním z takových jevů je zvláštní propojení velkého byznysu a marxismu v revolučním stádiu vývoje událostí.

Tento zvláštní jev, v jehož rámci se velké koncerny a banky podílely finančně nebo ziskem na komunistické vlně revolucí v první polovině 20. století nastoluje otázku nakolik jsou takzvaně levicové sociální pohyby výsledkem boje za utiskovanou dělnickou třídu (v současnosti různých menšin) a do jaké míry se jedná o součinnost různých typů sociálního inženýrství, snažícího se globalizovat, centralizovat a zefektivnit mocenské řízení lidstva. O propojení velkého byznysu s bolševickou revolucí z roku 1917 podrobně psal například Antony C. Sutton ve své knize Wall Street a bolševická revoluce, která vyšla v mnoha překladech.

Otázka motivace 

V současnosti se nám odvíjí před zraky podobný proces, v jehož rámci pozorujeme aktivitu největších koncernů světa na poli kulturního marxismu. Je to zvláštní. Systematické prosazování nových kulturních vzorců přece nemůže být motivováno potencionálním ziskem - a i když si možná někdo dělá iluze, že byznys má i humánní stránku, tak realita je taková, že účelem byznysu je - byznys.

Proto nám při řízení koncernů uniká ekonomický rozměr jejich kulturních aktivit. Podpora homosexualismu například zasáhne formou reklamních kampaní jen minimum potencionálních kupců. Vždyť tato minorita představuje údajně jen 4% obyvatel a i tyto odhady jsou pravděpodobně přehnané. Podobně propagace multi-kulturalismu a multi-etnicismu prezentuje a oslovuje minority, jejichž kupní síla je z hlediska koncernů velmi nízká. Takové jednání nemůže být motivováno ekonomickými faktory.

Jedná se tedy o ideologii. V rámci její propagace se počítá se ztrátami, nejedná se tedy jen o čistý byznys. Zajisté, koncerny jsou pak odškodněny různými státními úlevami, ale to stále není dostatečný ekonomický motiv. Navíc propagace LGBT rezonuje například v asijském světě velmi negativně a má potenciál spíše zákazníky odradit než přitáhnout. Přesto se téměř všechny velké firmy přidaly na stranu nové revoluční vlny, která si slibuje definitivně rozbít křesťanský dějinný rámec evropské civilizace.

Čtěte ZDE: Čím hůř, tím lépe: Levičácká revoluce žere vlastní děti. Jak bude s opicemi? Kalouskova opička promluvila. Východ tiše pozoruje sebevraždu Západu. Co zmůže Babiš v Bruselu? Malý háček: Bestie musí zemřít, ale…

Je zřejmé, že globalistické sociální inženýrství, snažící se o transformaci lidstva do unifikované a atomizované masy, je společným cílem jak velkého byznysu tak souvislé řady sociálních inženýrů, počínaje některými osvícenci 18. století, přes různé typy socialistů, malthusiánů, komunistů, bolševiků i současných marxistů, pro které se ustálilo pojmenování "neomarxisté" či "kulturní marxisté".  

Facebook - aréna politické nekorektnosti

Proces "politické korektnosti" v rámci světového byznysu začal již v 90. letech minulého století. V současnosti se však dostal na takovou úroveň, jakou si neuměli představit před 30 lety ani ti nejnadanější fantastové a která nese podobné kulturní znaky jako komunistické revoluce v 20. století. Slovník a dikce aktérů bojujících proti "nenávisti" připomínají kampaně komunistických režimů proti třídním nepřátelům.

Jednou z posledních výrazných událostí, které patří k výše popsaným, je bojkot vedený giganty světového byznysu proti sociální síti Facebook. Světoznámé značky jako Microsoft, Adidas, Honda, Ford, Starbucks či Coca Cola a stovky dalších se rozhodly bojkotovat Facebook, dokud nepřijme opatření, která by zcela zamezila šíření "zločinů z nenávisti" na své sociální síti. Přestože majitel Facebooku Mark Zuckerberg přislíbil přísnější pravidla pro to, co považují neomarxisté za "nenávistné projevy" a "dezinformace", tlak neustává, k bojkotu se přidaly další značky a před zraky světa se tak předestřel obraz názorové homogenity velkého byznysu.  

Navíc, a zde je onen zajímavý rozpor, kampaň "Stop Hate for Profit" (Zastavme nenávist pro zisk) si dala za cíl: poukázat na to, že častokrát jsou přednější ekonomické zájmy před tím, aby se poukázalo na to, že někdo (obzvlášť lidé a společnosti s velkým dosahem) šíří zprávy, které vyvolávají nenávist, případně šíří dezinformace.

Pokud však kritizuje přednost ekonomických zájmů a požaduje se, aby pro byznys nebyly prioritou zisky, tak tou prioritou musí být nějaká ideologie. Ne však náboženství, což je evidentní, neboť nadnárodní koncerny se k žádnému specifickému náboženství nehlásí. Jejich deklarovaným cílem je rovnost všech lidí: ras, sexuálních orientací, pohlaví, rovnost bez národních, náboženských či kulturních rozdílů, rovnost - sen všech levicových revolucionářů. Rovnost všech nakupovat ve stejném supermarketu. Byznys ví, že rovnost ruší třecí plochy, které vznikají z partikularismu, identitarizmu a autonomizmu. Jejich ideologie je kompatibilní s kulturním marxismem.

Nejnovější zprávy hovoří o tom, že k bojkotu Facebooku se přidal i filmový a mediální gigant společnost Walt Disney. Ten byl v prvním pololetí 2020 největším americkým inzerentem na Facebooku. Počet firem, které se zapojily do bojkotu již dosáhl několik stovek a stále přibývají zvučná jména: Lego, Pepsi, Uniliver apod. Přidal se dokonce i slovenský ESET, firma známá podporou všeho liberálního a minoritního.

Zároveň se rozhýbal znovu i Mark Zuckerberg. Asi chtěl, zklamaný špatným ohlasem na svou vstřícnost, demonstrovat svou nezávislost a uveřejnil otevřený dopis, ve kterém řekl, že nic se již dále měnit nebude: "Pod výhrůžkami nebudeme měnit naše zásady ani přístup k čemukoli, ať už jde o malé nebo velké procento našich příjmů."

Čtěte ZDE: Transgenderová rozbuška pod základy civilizace: Deset ničivých vlastností revoluce. Tyranie a násilí na dětech. Šílenství vrcholí v ne-lidech. Pilíře temného kultu. Genetika říká jasně: je to nesmysl! Architekti rozvratu

Co firmy požadovaly a stále požadují? Podle oficiálních formulací by to mělo být: odstranění stránek a skupin, které šíří nenávist a nebezpečné konspirace. Facebookové skupiny by měly být kontrolovány moderátory, příspěvky cenzurovány, případně zvláště nebezpečné skupiny či jednotlivci zablokováni. Jde tedy o klasickou cenzuru, jen popisovanou barvitým technologickým a politicky korektním "newspeak".

Problematická je samozřejmě jednak samotná definice "šíření nenávisti" i její lokalizace v rámci uživatelského spektra. Pod šířením nenávisti rozumějí neomarxisti jakýkoliv kritický postoj k vybraným komunitám, rasám a náboženstvím, které, a zde dochází k lokalizaci, nespadají do škatulky křesťanství nebo bělošství. Na jedné straně jsou katoličtí biskupové nebo kněží označováni jako šiřitelé nenávisti, pokud jen citují katolické morální učení, ale na straně druhé ty nejvulgárnejší urážky křesťanství a bělochů jsou tolerovány jako umělecká avantgarda, veselý humor nebo oprávněné rozhořčení utlačovaných minorit.

Toto přísně selektované chápání "šíření nenávisti", preferující různé minority, podezřele koresponduje s revolučními ideovými koncepcemi tzv. Frankfurtské školy neomarxistů, kteří považovali minority za předvoj světové marxistické revoluce. Jejich pochod institucemi, který má momentálně podporu firem, má vytvořit vhodné prostředí k dokončení revoluční změny ve společnosti.

Dalším negativem, proti kterému se firmy rozhodly bojovat je šíření "nebezpečných konspiraci". I zde můžeme pozorovat selekci, na jejíž základě si zadavatelé požadavků vůči Facebooku, volí co je a co není "nebezpečná konspirace". Konspirace popisující všudypřítomné ruské agenty a ovlivňování všech odvětví politického a kulturního života Putinem jsou akceptovatelné, ale alternativní informace, které zkoumají propojení právě kulturního marxismu na politické a hospodářské špičky jsou nebezpečnými konspirační.

Ideálem je dokonalá kontrola

Jak bylo vidět krátce po vyhlášení bojkotu, Mark Zuckerberg byl ochoten přijmout opatření, ale ta byla označena jako nedostatečná. Faktem však je, že Facebook ani předtím zrovna oázou svobody vyjadřování. Naopak kritické projevy vůči minoritám byly cíleně blokovány a často stačilo jedno slovo, které slangově odkazovalo na nějakou minoritu, aby byl příspěvek zablokován.

Pokud se Zuckerberg, ale i jiné sociální sítě, rozhodli pod tlakem firem nejprve přitvrdit, a my máme díky tomu možnost vidět (nebo spíše nevidět) zablokované fotografie Winstona Churchilla, který se v průběhu týdne změnil z hrdiny na rasistickou obludu, a stále jsou přitom Zuckerbergovy (i jiných) kroky označované jako nedostatečné, tak se můžeme oprávněně domnívat, že cílem není jen omezení, ale dokonalá kontrola internetového prostoru. Je možné, že si to uvědomil i Zuckerberg, přestal doufat, že vstřícnými kroky něco vybaví a nyní si snaží uchovat tvář novými razantními prohlášeními? Uvidíme kdy. Proti němu totiž nestojí jen obyčejní konkurenti z oblasti byznysu, ale dialektické spojenectví obchodu a revoluce.

Co si od toho velké koncerny slibují, pokud by samozřejmě v něčemu takovému vůbec došlo? V neposlední řadě to může být redukce celkového internetového prostoru, který je zahlcen tunami materiálu nacházejícího se mimo byznys. To vytváří třecí plochy, které brzdí hladký chod společnosti a tedy i byznysu.

Čtěte ZDE: Hitparáda nekorektních filmů: Kdo je v první desítce? Kulturní revoluce na Západě zuří. Ujel Kavárně vlak? Do trezoru po stovkách. Udavači mají další džob. Cenzura horší než za komunismu. Pojďte se také pohoršit

Nezapomínejme, že cílem, který spojuje revoluci s byznysem je lepší (v jejich očích) a efektivnější organizace lidské společnosti. Obě složky globalistické revoluce, koncerny i neomarxisté, považují křesťanství za překážku v realizaci této obrody. Cíle křesťanů nejsou z tohoto světa. Hledání Pravdy a spása duše, dva křesťanské cíle nadřazené nad vše, představují v očích všech osvícenců a sociálních inženýrů příčiny špatně řízené společnosti. Tyto priority nesvědčí ani velkému byznysu ani revoluci. Proto musí být odstraněny.

Nesmíme zapomínat také na to, jaká byla prvotní idea internetu. Ten se z vojenských účelů přetransformoval v  bázi především pro obchodní účely a v 90. letech byl firmám takto i prezentován. Investice do něj se však zpočátku nevracely a celý projekt se ukázal být z hlediska byznysu jako nerentabilní. Zachránit ho měl právě posun do sociální sféry, což se podařilo. Sekundárním a nechtěným následkem této změny byl vznik alternativních médií a šíření informací, které byly dříve limitované tiskem. Obrovský boom dlouho potlačovaných informací, zejména v souvislosti s americkou účastí ve válce s Talibanem v Afghánistánu či druhou válkou v Iráku, vyvolal následně šok a paniku v myslích neoliberálních a neomarxistických konstruktérech "krásného nového světa".

Je možné, že obrovské koncerny kalkulují s paralyzováním alternativních informačních zdrojů na internetu a s opětovnou dominancí obchodní sféry na internetu. Po potlačení internetu jako zdroje alternativních informací zůstane internet jako zdroj nákupů, zábavy a oficiálních informací. Při dobré koordinaci revolučních a businessových složek by se zisky, které byly obětovány na oltář ideologie, podobně jako tomu bylo v nacionálně socialistickém Německu, mohly postupně vrátit do koncernových rozpočtů.

Je kam utéct?

Mnozí představitelé pravice včetně prezidenta Trumpa se snaží od Facebooku odpoutat a přidávají se k novým sociálním sítím jako je například Parler, které nevymazávají takzvané dezinformace. To je však jen dočasné řešení, jednak proto, že tato nová síť nemá ani zdaleka takový dosah jako Facebook nebo Twitter a za druhé proto, že je velmi naivní předpokládat zastavení se revoluce před branami těchto sítí. Pokud jsou obrovské koncerny schopné a ochotné podílet se na neomarxistické revoluci, tak se určitě nezastaví před hráči, kteří jsou mnohem menší a bezvýznamnější jako Zuckerberg.

Řešení útěkem je krátkodobé a nepřináší žádnou změnu. Je důkazem toho, že nepřátelé revoluce jen reagují na tahy revolucionářů a hledají nějaký kout kde by jim revolucionáři dali klid. Na to, aby revoluci dokázali porazit potřebují přejít do protiútoku a hlavně opřít tento protiútok o jasně definovanou ideu. Ta však absentuje.

Namísto toho se dovolávají liberálních hodnot, jako je svoboda projevu a lidská práva, čili přesně ty zbraně, které proti křesťanské civilizaci vymyslela revoluce. Představa, že porazí globalisty jejich zbraněmi je bohužel naivní. Jedinou možností je návrat ke křesťanskému pojetí společnosti, ve které jsou prioritou hledání Pravdy a spása duší. Přesně ty priority, které považuje sekularizovaný byznys a revolucionáři za brzdu dobře a hladce fungující společnosti.

Zdroj.