Nejprve Vladimír Putin přes svého mluvčího vzkázal, že „k tomu nevidí důvod  a běloruský prezident to ví", a pak ministr zahraničí Sergej Lavrov zcela jednoznačně řekl, že je přesvědčen, že Bělorusko je schopno najít cestu z této krize samo, že běloruské volby nebyly v pořádku, a že běloruské vedení to ví.

Jinými slovy, Moskva hodila Lukašenka přes palubu a jeho dny jsou sečteny. To vše byly očekávané věci, jen nabuzení antiruští aktivisté to nechtěli slyšet a dezinterpretovali telefonát mezi Putinem a Lukašenkem jako "příslib ruské invaze". Vladimír Putin však nic takového neřekl. On na žádost běloruského prezidenta řekl podle tiskové zprávy pouze to, že "všechny vzniklé problémy se brzy vyřeší". Nic mu neslíbil. Lukašenko telefonát dezinterpretoval v tom smyslu, že Putin mu "přislíbil pomoc se zajištěním bezpečnosti země". Byla to lež, a proto je zajímavé, že novináři a politici začali zacházet právě s touto Lukašenkovou  fabulací  jako s faktem a šířily hoaxy.

Přestaňme už konečně s dementních výmluvami, že to je jiné. Není. Pokud Evropská unie bere své principy a hodnoty vážně, má jen dvě možnosti: kritizovat všechny na světě nebo nikoho. Za mnohem efektivnější způsob považuji začít zkvalitňovat demokracii uvnitř EU. Neboť jen tak nás budou brát vážně, jen tak začne být projekt EU přitažlivý pro skeptiky, jen tak dokážeme, že jsme životaschopnou civilizací, která má budoucnost. V opačném případě mi je líto, ale Sergej Lavrov má v tom, co řekl na adresu lídrů EU, pravdu: "Nezajímají se o lidská práva, nezajímají se o demokracii, chtějí jen vtáhnout Minsk na svou geopolitickou oběžnou dráhu."

A co se týče samotných Bělorusů, z celého srdce jim držím palce, aby se zbavili zkostnatělého  paranoidního režimu, který je už jen dusil. Ale myslím, že to, co dnes nejvíce potřebují, nejsou falešné projevy solidarity, ale dobromyslné varování, aby neopakovali naše chyby. Nepotřebujete Goldman Sachse, nepotřebujete Ivana Mikloše, nerozprodávejte svůj průmysl za levný peníz do cizích rukou a chraňte se toho, abyste prodali vlastní půdu dánským nebo nizozemským agrobaronom. V opačném případě vyměníte diktát staré bačkory za diktát trhu a smysl svobody ztratíte dříve, než se jí stačíte skutečně nadechnout.