Letošní oslavy konce druhé světové války se nesly v podivném duchu. Zvláště v našich zeměpisných šířkách jsme byli svědky snah o přepisování, upravování či opomíjení historických pravd. Ohledně prezidentské cesty do Moskvy toho bylo napsáno již mnoho. Osobně nevidím problém v tom, když prezident země, která vděčí za své osvobození i Rudé armádě, jede uctít památku padlých vojáků. Nicméně porážka Hitlerova Německa s sebou přináší i poválečný odsun. A to nejen v rámci Československa.

Odsun obyvatel ze Seudet

V souvislosti s poválečným odsunem Němců jsem zaregistroval dva průzkumy veřejného mínění. Ten první pracoval se slovy odsun a vyhnání. Druhý zase rozdělil výsledek podle data narození. Před a po listopadu 1989. A výsledek? Lidé narození po roce 1989 mluví o vyhnání, ti starší o odsunu. Lidé narození po roce 1989 s odsunem nesouhlasí, ti starší souhlasí. Jelikož patřím mezi ty starší, budu používat slovo odsun.

Někoho možná napadne, že je vlastně jedno, zda říkáme odsun nebo vyhnání. Ve skutečnosti tomu tak není. Jestliže používáme slovo odsun, stavíme se čelem ke své vlastní historii. Známe realitu. Víme, že odsunu v roce 1945 předcházela Mnichovská dohoda, která měla za následek vyhnání tisíců lidí ze svých domovů. Mnichov ukončil existenci Československé republiky. Po září 1938 přišel březen 1939 a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Následovaly terezínské, lidické či ležácké hrůzy. Naši předci žili ve strachu, útlaku a nedostatku. V době přeplněných supermarketů si život za druhé světové války neumíme vůbec představit. Poválečný odsun německého obyvatelstva byl proto logickým krokem.

Použitím termínu vyhnání německého obyvatelstva přiznáváme trestuhodnou neznalost naší minulosti. Pošlapáváme památku našich předků, kteří za osvobození republiky položili život. Nemám důvod popírat či snad omlouvat násilí, které bylo na německém obyvatelstvu pácháno během odsunu. Bohužel i to byl důsledek války, kterou Německo rozpoutalo.

Komunistickému režimu bylo vytýkáno, že pokřivuje pohled na československou historii. Zjednodušeně platilo, že za vše dobré může Sovětský svaz a za vše špatné (včetně mandelinky) je zodpovědný Západ. Dnes v době svobody a stále ještě parlamentní demokracie jsme na tom podobně. Západ symbolizuje dobro a Rusko zlo. Rudá armáda není v kurzu a Němci jsou vlastně obětí války, kterou sami rozpoutali. Na to lze říci jen jediné: “Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.”

Zdroj: ePortal.cz