MIKULÁŠ HUČKO rozebírá principy, na nichž funguje teroristická organizace Antifa u nás i ve Spojených státech, a připomíná též něco z její historie

"Proletariát musí mít dobře organizovaný aparát sebeobrany. Kdykoli fašismus používá násilí, musí narazit na proletářské násilí. " Klára Zetkinová (1857-1933)

Andy Ngo je americký novinář vietnamského původu píšící o tématech, které se nelíbí části "progresivní" veřejnosti ve Spojených státech. V létě roku 2018 napsal kritický příspěvek pro Wall Street Journal o pětitýdenní okupaci a obléhání přistěhovalecké a celní policie (Immigration and Customs Enforcement) v Portlandu demonstranty během protestů Occupy Wall Street, přičemž, jak říká, popisoval pouze to, co viděl, včetně porušování zákona a pořádku v této čtvrti lidmi z extrémních levicových hnutí jako je Antifa, terorizujících obyvatele této komunity a majitele místních obchodů. V červnu roku 2019 byl během demonstrace Antify v oregonském městě Portland surově napaden.

Jeden z maskovaných bojovníků na něj nastříkal chemikálii, která ho oslepila a spálila mu kůži na obličeji. Oslepen byl celý měsíc. Říká, že všechno, co viděl, byly pěsti a lidé s černými maskami na obličeji, kteří ho bili do hlavy a házeli na něj různé předměty. Byl zalitý krví od hlavy až k patě, valila se mu z uší, oči měl oteklé...

Profesorka NYU Ruth Ben-Ghiatová, specialistka na studium fašismu, to komentovala slovy: "stříká li někdo na někoho takovýto koktejl, je to totéž, jako když se ho pokouší zabít..." Andy Ngo je pouze jedním z tisíců, kteří na vlastní kůži zakusili mstivou a trestající pěst "antifašistů".

Proti komukoli

Tajné služby na celém světě to vědí: Antifa je nebezpečná, protože přestupuje zákon a ohrožuje pořádek. Protesty v USA po smrti George Floyda se staly příležitostí k ničení, krádežím a obyčejnému banditismu. Podle některých politiků a expertů hraje prim opět Antifa.

Část pozorovatelů tvrdí, že problém s Antifou je podobný jako v případě Al-Kájdy. Nemá jednolitou organizovanou strukturu. Většina zpráv popisuje Antifu jako volné hnutí nebo ideologii. To ztěžuje boj proti tomuto radikálnímu levicovému seskupení. Podle Soeren Kerna (Stručná historie Antify 1. část, 2. část) však empirické důkazy ukazují, že Antifa je ve skutečnosti vysoce organizovaná, dobře financovaná a globálně rozšířená organizace.

Antifa věří, že je morálně opodstatněné útočit na lidi jednoduše proto, že s nimi politicky nesouhlasí. V samotné Antifě existuje mnoho různých skupin, mnozí členové se angažují za práva zvířat nebo jsou za socialismus a proti kapitalismu. Když se však spojují a na obličej si dávají černé masky, zapomínají na všechno, a jdou za společným cílem: umlčet jakoukoliv opozici.

Být proti fašismu zní velmi pokrokově. Být proti fašismu však není totéž, jako být příznivcem Antify. Být proti "nenávistným řečem", neznamená vždy i schvalovat svobodu projevu.

Legitimní násilí

Antifa je v první řadě anarchistická a antikapitalistická, což znamená, že má svoji agendu, která je diametrálně odlišná od toho, co by si většina lidí přála. Protože "být proti" nestačí...

Společnost vysněná Antifou vede ke stejnému druhu útlaku, o kterém tvrdí, že proti němu bojuje. Antifa bojuje například proti Donaldovi Trumpovi, protože její přívrženci věří, že Donald Trump je fašista. Proč? Donald Trump má být fašistou kvůli své přísnější přistěhovalecké politice a jeho snaze vybudovat hraniční plot má být zase důkazem, že nenávidí cizince.

Jelikož Antifa do nepříčetnosti nenávidí Donalda Trumpa, dělá vše proto, aby zachránila Ameriku před "novým nacistickým režimem". V den inaugurace prezidenta v lednu 2017 ve Washington a v únoru 2017 v Berkeley v Kalifornii násilí jejích přívrženců spojené s ničením majetku bylo v každém případě kriminální. Rozbíjeli okna v obchodech, na policii házeli Molotovovy koktejly a kameny. Nebyly to činy antifašistů, ale anarchistů nenávidících policisty. Není divu, že americký prezident Donald Trump ohlásil, že Spojené státy chtějí zařadit Antifa do seznamu teroristických organizací.

Antifáci se však vůbec necítí omezováni konvenčními normami. Jde jim o odstavení "fašistů" nejen na ulici, ale všude. Přitom za "fašisty" považují všechny, kteří mají jiné politické názory než oni. Antifašista nemá toleranci vůči intoleranci. Není dovoleno s ním nesouhlasit. "Žádná tolerance pro intoleranci". V tomto jsou žáky Frankfurtské školy. Herbert Marcuse, její nejznámější osobnost a jeden z otců neomarxismu, vynalezl absurdní rozporný termín "represivní tolerance", volal po tzv. "Osvobozující toleranci", která vyžaduje "netoleranci k pravicovým hnutím a toleranci k levicovým hnutím".

Marcuse omlouval násilí: "Existuje přirozené právo utlačovaných a ochromených menšin postavit se na odpor a používat extralegální prostředky, pokud se ty legální ukážou jako nedostatečné," napsal. "Zákon a pořádek jsou vždy a všude zákonem a řádem, který chrání etablovanou hierarchii. Je nesmyslné dovolávat se absolutní autority zákona a tohoto řádu proti těm, kteří kvůli němu trpí a bojují proti němu. Když použijí násilí, není to začátek nového řetězce násilí, ale pokus o jeho prolomení."

Čtěte ZDE: Příčiny úpadku Evropy: Pro rozvrat společnosti je třeba změnit myšlení. Nenápadný útok na přirozený řád, rodinu, jazyk a národ. Démon sexu a multikulturalismus. "Totalita" svobody a politické korektnosti. Permanentní revoluce dědiců Karla Marxe

Ničit vše okolo

Antifu nezajímá svoboda projevu ani jiné zásady svobody, protože to nejsou komunistické anarchistické principy. V Německu Antifa mnohokrát iniciovala nepokoje zejména jako odpověď v reakci na demonstrace proti přijímání migrantů nebo během setkání mezinárodních grémií. Německý spolkový úřad pro ochranu ústavy (Bundesamt fur Verfassungsschutz, BfV) píše o Antifa na své webové stránce: "Publikace a prohlášení [Antifa] podněcují útoky proti extremistickým pravicovým demonstracím. Její agitace je také namířena proti některým státním institucím a jejich představitelům. Zveřejňuje adresy a citlivé informace o politických oponentů, což lze chápat jako pobídky na útok proti nim. BfV varuje, že akce Antifa obvykle vedou k materiálním škodám a ohrožení života a zdraví občanů. Úřad členy Antify zařazuje mezi levicové extremisty vyhledávající násilné střety, jejichž počet v Německu v roce 2018 byl odhadován na 9 tisíc.

Militanti Antifa si sami libovolně definují nepřítele a vedou proti němu totální válku. Tímto nepřítelem mohou být vůdci G20 nebo G7, banky, liberální pravice nebo dokonce úplně nějaká jiná náhodná skupina. Zároveň jsou tito údajní antifašisté nepřátelsky nastavení vůči tomu, co definují jako "systém" a co v praxi znamená veškerou realitu, která je obklopuje, fungující v rámci státem garantovaného zaručeného pořádku. Proto jejich účast na demonstracích obvykle znamená bezdůvodné rozbíjení všeho kolem. Antifašisté z Antifa se dokonce domnívají, že řád, v rámci kterého Západ funguje, je v zásadě "fašistický" a znamená útlak "lidu". Je jim jedno, že když prakticky uspokojují svou potřebu ničení tohoto řádu, ničí majetek, na kterém lidé léta pracovali, protože pracovali v tomto systému a tento systém je špatný. Ničit majetek je podle nich vždycky správná věc.

Antifa je velmi aktivní ve válce s policií. Škody způsobené srážkami v červenci 2017 v Hamburku během summitu G20 se odhadují na 12 milionů eur. Ve stejném roce, sotva o pár týdnů později, došlo v Charlottesville v USA k neméně násilným srážkám a pár měsíců předtím v dubnu v Berkeley. Už tehdy Donald Trump označil právě Antifa za odpovědnou za násilnosti. Jeho prohlášení pak vyvolalo svaté rozhořčení, zejména na německých sociálních médiích, ve kterých celebrity a levicoví politici začali reagovat hashtag #IchbinAntifa ("Já jsem Antifa").

Osobní údaje nepřátel 

Kořeny Antifa v její dnešní podobě, jak ji známe z médií, lze nalézt v hnutí proti globalizaci, které mělo silný, ale nepříliš slavný výstup v roce 1999 během nepokojů v Seattlu v souvislosti se summitem WTO. Škody na soukromém vlastnictví, prodeji a službách, způsobené levicovou koalicí různých organizací a hnutí, byly odhadnuty na dvacet milionů dolarů. Taktika Antifa spočívá ve vyvolávání extrémních násilností a ničení majetku s cílem vyprovokovat tvrdý zásah policie, který "potvrdí", že vláda je "fašistická".

Akceptování násilí ze strany Antifa je založeno na přesvědčení, že existuje násilí "dobré" a násilí "špatné" a že etické hodnocení jeho použití musí brát v úvahu kontext. Jejich násilí je "dobré", protože se zaměřuje proti "bílému supremacismu". A to je pravděpodobně nejdůležitější rys Antifa, která ve spojení s extrémně širokým chápáním "fašismu" znamená, že je třeba ji považovat za mimořádně nebezpečnou strukturu.

Republikánský kongresman ze státu Indiana Jim Banks v listu řediteli FBI připomíná několik nejnovějších příkladů aktivity Antifa v USA: 

"V červenci 2019 hodil aktivista Antifa Molotovovy koktejly do ústředí Americké celní a imigrační služby (ICE) v Tacomě. Policie ho zastřelila a protifašistická akce v Seattliu ho prohlásila za "mučedníka, který dal svůj život v boji proti fašismu". Rok předtím Antifa zveřejnila seznam s osobními údaji šestnácti set pracovníků ICE - což je součást taktiky zastrašování a zaměřování se na cíle, o níž píše německá BfV. 

Čtěte ZDE: Nová SA jde do akce: Bojůvky klimatických alarmistů v Mnichově. Vydírání na čtyři způsoby. Levičácká rebelie se vždy vymkne z kontroly. S čím přijdou v budoucnu? Levicový fašismus darem pro pravici?

Proti soukromému vlastnictví 

Antifa napadá stále nové skupiny, které považuje za represivní. Ve Francii v květnu 2017 Antifa zaútočila na policisty a házela na ně Molotovovy koktejly. Proti čemu protestovala? Proti kandidatuře Marine Le Penové. O dva měsíce později v Německu Antifa řádila v ulicích a zaútočila na policii při protestech proti summitu G20. Stavěla pouliční barikády, zapalovala auta, podpalovala obchody a házela Molotovovy koktejly na policisty. Při srážkách bylo zraněno 476 policistů.

V listopadu 2019 v Lipsku se gang antifáků vloupal do domu čtyřiatřicetileté realitní agentky a surově ji zbil v rámci svého boje proti developerům. Antifa neschvaluje soukromé vlastnictví, zejména nesnáší drahé soukromé vlastnictví. Tak ji jednoduše zmlátili. A pak ještě podpálili dva jeřáby na staveništi a způsobili škodu ve výši deset milionů eur.

Dnešní logo Antifa evokuje odznak Antifaschistische Aktion: organizace, která byla založena v roce 1932 německými komunisty pod kontrolou Moskvy, aby jako jednotnná fronta sloužila v boji proti "fašismu". Stalinova definice fašismu byla samozřejmě stejně široká jako ta dnešní. Proto komunistická strana Ernsta Thalmanna mobilizovala svou energii a své síly ani ne tak proti národním socialistům, jak proti "sociálním fašistům, kteří zradili dělnickou třídu", čili proti sociálním demokratům - a arogantně si namýšlela, že "po Hitlerovi přicházíme my". "Protifašistická jednotná fronta" tedy sloužil úzkým zájmům strany: její členové na berlínských ulicích mlátili stejné trockisty, kteří vyzývali k vytvoření skutečně jednotné fronty proti nacistům.

Antifašismus se později stal zakladatelským mýtem v NDR a také berlínská zeď se nazývala antifaschistischer Schutzwall (protifašistická obranná zeď). V západním Německu v osmdesátých letech se za antifašisty vydávaly autonomistické krajně levicové skupiny, které chtěly provokovat společnost.

Černý blok

Za skutečné rodiště Antify je však možné považovat západní Německo s historií radikalizujúcího se studentského hnutí Rudiho Dutschkeho v šedesátých letech. Někteří z jejích aktivistů pak zakládali levicové teroristické organizace, jako byla Rudá armádní frakce nebo Revoluční buňky, které bojovaly bombami, únosy, a vraždam proti "fašistickému" německému státu.

Předchůdci Antifa byli i squatteři, kteří obsazovali opuštěné budovy, jež se staly důležitými centry podzemní kultury a antiautoritářského hnutí - například do Západního Berlína přicestovalo velké množství mladých lidí, aby unikli vojenské službě a obsazovali domy zejména podél berlínské zdi. Pokusy o jejich vystěhování policií vedly k vytvoření sebeobranných jednotek, které stále těsněji spolupracovaly mezi sebou a vyvinuly se do takzvaného černého bloku, jehož černí maskovaní bojovníci se pravidelně srážely s policejními silami, jako například při návštěvě Ronalda Reagana v Berlíně v roce 1987 nebo na prvního května. Černý blok se pak objevoval po celém světě a je stále neodmyslitelným účastníkem protiglobalizační protestů a nepokojů při mezinárodních summitech.

Důležitou hybnou silou na cestě k zrození Antifa bylo hnutí proti jaderným elektrárnám. V roce 1980 demonstranti obsadili plánované místo skládky jaderného odpadu v SRN, na kterém se měsíc zdržovalo asi tisíc demonstrantů, kteří vyhlásili demokratickou svobodnou republiku Wendland s vlastním hraničním přechodem a pirátským rádiem (analogie s autonomní zónou ve městě Seattle). Ke spojení německých a později mezinárodních antifáckých skupin došlo kolem roku 1990, kdy spolu s mládežníky s přistěhovaleckým původem vystupovali proti "krajně pravicovým" demonstracím. V té době se také používalo logo známé dnes, ve kterém jedna z vlajek byla obarvená na černo, která symbolizuje anarchismus. Nepokoje opakovaně vedly k úmrtím: V roce 1989 například Cornelii Wessmannovou, která utíkala před policisty, srazilo auto. Jako reakci na to ve třiceti městech antifáci útočili na banky, obchody, obchodní domy, státní úřady.

V Americe se z punkové scény na Středozápadě vyvinula síť s názvem protirasistické akce, kterou organizovali členové bývalé levicové teroristické skupiny Weather Underground a ozbrojené černé sbory. První americká buňka, která nese jméno Antifa, byla založena v Portlandu až v roce 2007 a pravděpodobně měla velký podíl na tom, že i za mořem zdomácněly evropské metody militantismu. Dnes se vedle pouličních konfrontací stal důležitou součástí aktivit společnosti Antifa boj na internetu včetně zveřejňování citlivých osobních informací o osobách, o kterých si myslí, že jsou členy krajní pravice.

Čtěte ZDE: Německo už je ztraceno: Deprimující pohled za naši západní hranici. Kolik lidí stačí na převrat? Demokracie v troskách. Chvilkaři mohou závidět. Nepřátelské výsadky pro ovládnutí země. Trojí důležité poučení pro nás!

Autonomismus 

Kromě anarchismu je dalším významným zdrojem inspirace pro Antifu ideologie autonomismu italských marxistů, kteří hledali nové způsoby revoluční praxe s důrazem na "autonomní organizaci" dělnické třídy. Hnutí Italské dělnické autonomie (Autonómie operaia) zakládalo zaměstnanecké rady, organizovalo protesty proti vysokému nájemnému a aktivně bojovalo za radikálně feministické cíle.

V roce 1976 se deset tisíc žen oblečených jako čarodejnice vydalo do římských ulic a skandovalo, že "už nejsme matkami ani dívkami, zničíme rodiny". Autonomismus pak zapustil kořeny i v západním Německu; ačkoliv se zapojili do společenských bojů, němečtí autonomisté chtěli jít nad rámec tradiční levicové politiky a, jak uvedli v jedné ze svých publikací, obhajovali "nový způsob života".

Ideologii volně organizovaných skupin mezinárodní antifácké sítě lze shrnout do následujících hesel: Antikapitalismus, odmítání nativismu a národních rámců, ostrý antirasismus a anti-sexismus - boj proti "bílému supremacismu", boj proti homofobii, transfobii, islamofobii atd., Odmítnutí svobody slova, boj proti krajní pravici i za použití násilí. 

Zajímavá je struktura německé Antify vytvořená v devadesátých letech: kvůli hříchům Německa stojí na straně Izraele a v konečném důsledku podporuje zahraniční politiku amerických neokonzervativců. Proto v roce 1995 oslavovala padesáté výročí bombardování Drážďan. Ve všem ostatním zajímá důsledně "antimperialistické", "antisionistické" a protizápadní postoje.

Je však třeba říci, že ne každý z radikální levice je podporuje: Podle filozofa Noama Chomského je hnutí "obrovským darem pravici". Jiní klasifikují síť jako liberální, protože svou útočnou taktikou proti jednotlivcům odvádí pozornost od systémových problémů.

Prokleté univerzity 

Svět hudební subkultury sehrál v dějinách Antifa významnou roli. V roce 1976 na jednom ze svých koncertů Eric Clapton prohlásil: "Nemůžeme dovolit, aby se z Anglie stala, černá kolonie" a ocenil protimimigračního politika Enocha Powella, za což byl obviněn z rasismu. Jeho výrok tehdy podnítil vznik hnutí Rock Against Racism ve Velké Británii.

Velká většina dnešních amerických antifa-aktivistů pochází z bělošské mládeže. Podle sociologa Wisconsinské univerzity Stanislava Vysotskeho zaměřujícího se na fašistické a protifašistické hnutí, polovina z jeho antifáckých respondentů patřila k nějaké sexuální menšině a na rozdíl od předsudků, že aktivisté pocházejí hlavně z bohatých rodin, většina je ve skutečnosti pochází ze střední a dělnické třídy.

Souvisí to i se skutečností, že na univerzitních kampusech smí Antifa vyvíjet činnost a verbovat nové přívržence. K tomuto se kriticky vyjádřil Peter Borghossian, docent na portlandské univerzitě:  

"V první řadě je třeba je odpojit od pramene, z něhož pochází ideologie - a ona přichází z univerzit, z jejích akademických kateder. Naše univerzity učí zcela pomatené antidemokratické ideje, ba ideje extrémní levice, ideje, které jsou zcela odtržené od reality. Zabývají se například rasou a gender a trans otázkami, které se točí kolem identity. Učí studenty tyto myšlenky, přičemž druhou stranu vůbec neposlouchají, a pak, když se setkají s opačným pohledem, hned to považují to za fašismus a okamžitě chtějí proti tomu bojovat."

"Téměř všechny mají katedry pro studium bezpráví (grievance studies), které učí mladé, aby všude hledali bezpráví - rasové bezpráví, rodové bezpráví, jakýkoliv druh vnímaného nebo historického bezpráví, ... A když se na všechno začnete dívat z hlediska rasy nebo rodu a vycvičíte lidi, aby ustavičně přemýšleli o bezpráví a popouzeli se nad ním a uvažovali, jak tento útlak svrhnout, mladí se stávají přecitlivělí, což pak projevují ve formě fyzického násilí a umlčování ostatních."

A dodává: "Toto nejsou lidé s otevřenou myslí, kteří vás rádi vyslechnou a angažují se. Na stránce takzvaných ženských studií portlandské státní univerzity se slovo aktivista nebo některá jeho varianta nachází sedmkrát. Formujeme ze studentů aktivistů, ale co tito aktivisté prosazují? Jsou to aktivisté vyhledávající bezpráví a důvod k rozhořčení doslova všude a ve všem."

Čtěte ZDE: Antifa: Teroristická organizace řádí. Trump staví obranu. V Richmondu se upaluje jako v Oděse. Teror výbavou i české pobočky? Piráti své soudruhy podporují. A Hamáček nás chce ve spolupráci s Bruselem odzbrojit...

Revoluce 

Poslední věc, kterou Antifa a jeho spojenci chtějí, je vyřešit nějaký problém. Velmi dobře vědí, že násilí a rabování ničí nejen obchody a automobily, ale i jakoukoliv šanci pro schválení významných reforem. Podněcováním třídního a rasového boje doufají, že rozbijí zemi a zavedou socialistickou revoluci.

Pro jejich propagandu je klíčové do omrzení tvrdit, že Amerika je "rasistická" země. Podle nich naše instituce jsou přirozeně kontaminované "rasismem" proti černým a jiným rasovým menšinám. "Bílá supremacy" černé nejen utlačuje, ale jejich zabíjí skutečnou "genocidou". Policie je jedním z hlavních nástrojů této "bílé nadvlády". Progresívci tvrdí, že "rasističtí" policisté "loví" černochy v "epidemii" násilí."

Televizní zprávy v tomto procesu hrají důležitou roli, když říkají, jak interpretovat současné nepokoje. Na obrazovce vidíme rozbité výklady a ulice osvětlené hořícími vozidly, ale komentátor zpráv nás ujišťuje, že převážná většina demonstrantů je klidná.

Pokud se strana "progresivní" liberální levice dostane k moci, změny, které můžeme očekávat, budou téměř stejně rozsáhlé a rychlé jako změny, které následovaly po bolševické revoluci v Rusku. To není přehnaná předpověď. Dnešní liberální levičáci sdílejí mnoho stejných ideologických, politických a ekonomických názorů jako leninisté.

Říká se, že cenou svobody je věčná ostražitost. Je však těžké být ostražitým v době věčného rozptylování. Skutečnost, že mnozí si myslí, že návrat k normálu je jednoduše návratem k nakupování, sportu a nesmyslným zábavám, svědčí o tom, že jsme špatně připraveni vzdorovat lidem zaměřeným na jediný cíl - na revoluci.

Zdroj.