Jmen vidíme v médiích mnoho, jedno v nich ale schází. Jméno Jaroslava Bašty. Český politik a diplomat je původním povoláním archeolog a za normalizace byl disident a signatář Charty 77. Však byl také tehdejším režimem odsouzen na dva a půl roku vězení.  V 90. letech 20. století byl poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku a v letech 2007-2010 na Ukrajině.  Kandidoval i do Evropského parlamentu (EP) za hnutí BOSS, ale neuspěl.

Ve prospěch nominace Bašty hovoří i jeho publikační činnost a také to, že patří do kategorie uvážlivých kandidátů. Vzpomeneme-li na některé doslovné komedianty a hysterky z posledních prezidentských voleb, je Baštova výhoda zřejmá. Sluší se ho typově přirovnat k úspěšné slovenské prezidentce Čaputové. Jeho mediální nevýhodou bude přátelství se současným prezidentem Zemanem.Toho hlavní média doslova nenávidí. Ostatně Zemanova čínská karta možná prospěla nějakému podnikateli, ale Česko z ní nemělo téměř nic a jeho sedmileté mlčení k výročí 21.srpna 1968 vzbuzuje i u jeho příznivců rozpačité konotace.

Příznivci Evropské unie se, zdá se, snaží postavit svého „demokratického“ kandidáta a vybrali si normalizačního, komunistického husákovského lampasáka generála Pavla. Co už může být směšnější. Už jen prezident kosovské republiky Hashim Thaçi by byl zřejmě horším kandidátem. Tzv. českým demokratům o prezidenta nejde, ale jen o poslušnou loutku. A tou by generál Pavel nepochybně ochotně byl. Srovnáme-li, že pokud by se rozhodla kandidovat státní zástupkyně Lenka Bradáčová, byla by pro „demokratické strany“ daleko vhodnějším kandidátem, než generál Pavel, ale už by asi nebyla tou požadovanou loutkou.

Výše uvedený Bašta za sebou nemá žádnou politickou organizaci a žádný kapitál, aby se do klání o prezidentskou funkci pustil. Straníci v ČSSD mu neodpustí, že je opustil, a Zemanova SPO je mrtvou stranou, kterou hradní chlapci zcela zbytečně pohřbili. Hnutí BOS, za které Bašta kandidoval do EP je okrajové a je otázkou, zda by malé hnutí sehnalo padesát tisíc platných podpisů pro prezidentskou nominaci, protože Topolánkovský trik s mnohonásobnou nominací od senátorů už soud nepřipustí.

Není tedy vyloučeno, že místo disidenta, který se o demokracii zasahoval s nasazením svého života a kariéry tak Česká republika získá na Hrad protřelého aparátčíka či jinou stejně bezskrupulózní figurku. Protože čeští samozvaní demokraté jsou snad vším, jenom ne demokraty. A s penězi od Sorosů a podobných veřejné mínění snadno a účinně ovlivňují. Ústřel Respektu s možnou kandidaturou kancléřky Merkelové na českou prezidentku byl jejich ukázkou doslova za hranou, ale to se při zoufalství autora článku a nedostatku vhodných kandidátů také stává.

Ostatně úvaha nad prezidentskou kandidaturou Bašty je jen akademickou debatou, protože on sám žádný úmysl neoznámil a možná ani neoznámí. Ale je dobré si na pozadí minulosti disidenta, jakým byl i Bašta, připomenout, jaká se dnes hraje hradní karta a jací podivní hráči a s kým se derou kupředu. Do kola kandidátů si přidejme i Andreje Babiše, který údajně o své nominaci také uvažuje a čeká, co bude po celostátních parlamentních volbách v roce 2021. Budiž mu Ficův (Pozn.Bývalý slovenský premiér) příběh varováním.