Co vy na to pane Zbořile?

„Je zajímavé, že se na 21.srpen trošku zapomíná, ale i obecně, ne jenom kvůli Bělorusku a já se domnívám, že je to také proto, abychom si také neuvědomovali, že těch armád, které sem vstoupily bylo pět, že to nebyla jenom Rudá armáda, ale přišly také armády z Německa, Polska, Bulharska, Maďarska, samozřejmě  ta jejich účast byla symbolická, byla stejně symbolická jako účast 14 armád evropských zemí v roce 1941 při zahájení útoku na SSSR pod krycím jménem Barbarossa a má to ještě takový ideologický důvod, protože celé Pražské jaro je vysvětlováno a celé období po něm jako boj mezi statečnými komunisty a nestatečnými komunisty a ono to bylo trošku jinak, opozice tady existovala, buď to byla zásadně antikomunistická, kterou tvořili ti co se vraceli po amnestii v roce 1960, potom tady byla opozice intelektuálů, studentů, novinářů, která byla dost radikální, pak tu byla opozice těch lidí co nepočítali s tím, že režim může padnout, ale domnívali se, že by se mohl nějakým způsobem zmírnit, pak tu byla frakční opozice uvnitř KSČ a ti bojovali na život a na smrt a jak se ukázalo ještě dalších dvacet let, ale přece jenom dopadli lépe než ti ostatní  a nakonec se do těch svých funkcí, alespoň přibližně, vrátili a docela úspěšně se po roce 1989 vydávali za bojovníky proti normalizaci a komunismu, ale jejich srdce byla stále ještě rudá,“ vysvětlil Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

A co ti generálové…

„Zajímavé je zapomínání na vojenské řešení, nezapomíná se ale úplně, máme tady práci pana Povolného z Vojenského historického ústavu s obrovským množstvím dokumentů a přepisem rozkazů a nápadů jak v době přípravy invaze pěti armád tak i  době průběhu, strategie se měnila pod vlivem politických rozhodnutí, ale zcela zásadně o tom rozhodovali vojáci a ani ti nejvyšší politici příliš mnoho nevěděli kam se jednotky přemisťují a není to jenom zajímavé pro samotný akt invaze, je to zajímavé i pro to jakou roli hráli armádní činitelé, nejenom Mamula a semínkový generál v době Pražského jara, ale potom jak sváděli boj o své místo na slunci s  novým schváleným normalizačním vedením armády. Přítomnost generála Svobody je tam svým způsobem symbolická, měl být využit nebo zneužit jednou nebo druhou stranou ve vojenském řešení po 21.srpnu a měl sehrát nějakou roli, kterou nakonec nesehrál,“ říká Zdeněk Zbořil.

A policie?

„Soustředění se v práci pana Povolného na vojenské řešení je zajímavým pohledem a mělo by se to doplnit i pohledem na přeformování bezpečnostních složek v době normalizace. Víme o tom jak to bylo zase díky práci historika Havlíčka, víme jak to bylo po roce 1945, po roce 1948  a možná, že by stálo za to utvořit badatelskou skupinu, která se bude zabývat důsledky  okupace Československa v 70. a 80.letech uvnitř bezpečnostních složek a nevzpomínat jenom na to co je už detailně popsáno v období prvního teroru  50.let a v období po XX. a XXII.sjezdu KSSS, co se stalo v StB a ty jejich proměny v 70. a 80.letech , o těch vlastně nevíme, víme jenom o utrpení disidentů, kterým se zabavovaly rukopisy, ale o tom co se dělo v mocenské struktuře nám není jasné, to že tam probíhaly nějaké změny, které nebyly zřejmě dokončeny nebo započaly nějak chaoticky, tak to je také důkazem, že se Listopad 89 odehrával pravděpodobně pod vedením složek ze zahraničí a to je jedno jestli byly ze Západu nebo Východu, prostě změna politického režimu neproběhla jenom pod dozorem jedné nebo dvou zpravodajských služeb,“ dodává Zdeněk Zbořil.