Vážené dámy a pánové, vážení a drazí přátelé, děkuji za prostor promluvit k vám tady na Vlasteneckém setkání v Příčovech. Dostal jsem ho v panelu nazvaném civilizační perspektivy. Nejsem prognostik a věštec, takže budoucnost naší civilizace neznám, jediné co dokážu, je učit se v rámci možností z historie. A ta je samozřejmě krutá k těm, kdo svoji civilizaci kulturu a národ nebrání. Dost tradičně se zmiňuje římská říše, ale stejně tak může posloužit i starý Egypt. To, co zní děsivě, má i světlo na konci tunelu. Rozpad všech velkých nadnárodních říší, které se snažily své země unifikovat, odnárodňovat, vnucovat jim nějaký univerzální model vidění a žití, fakticky způsobil boj jednotlivých národů, za sebeurčení.

V dějinách vidíme cyklický pohyb, kdy vznikají velké imperiální molochy, které se následně rozpadají na jednotlivé národní útvary. Znamená to, že snaha podmaňovat národy tu byla a bude vždy, ale národy vždy nakonec tahle impéria zničily. V posledních sto dvaceti letech se tak rozpadlo britské impérium, rakouskouherské císařství, nacistická třetí říše i sovětské impérium.

Na jejich troskách vznikly staronové nebo nové národní státy. Důvod, proč i malé národy nakonec přežijí sebevětší moloch je zcela pragmatický a logický - tak jako rodina, je i národ zcela přirozený společenský útvar, který nelze jen tak zničit. Lidé jsou svým způsobem egoisté a v prvé řadě hájí zájem svůj, svojí rodiny a svého blízkého a kulturně identického okolí vůči vnějším silám. I proto Američané po staletí silně pracují na propagandě výlučnosti nového amerického národa, protože správně pochopili, že jen útvar spojený nacionalismem má šanci na přežití.

Na nacionalismu, národovectví postavil myšlenku československého státu a národa i zakladatel naší moderní státnosti Masaryk. I proto, je jeho odkaz opomíjen a propaganda tlačí jako ikonu Havla, který se stal symbolem odnárodňování a politické i ekonomické kolonizace České republiky.

Pochopitelně to, co vidíme my, vidí i hráči v Bruselu, a samozřejmě vlastenectví a rodina jsou prvním cílem ke zničení, protože jen odnárodněný evropský stát, v němž se podaří zničit i tradiční evropské sociální a kulturní hodnoty, má nějakou šanci se udržet. V České televizi jsem nedávno zaslechl sousloví o jedu nacionalismu v Evropě. Celkem trefné, ale z jiného pohledu. Protože jed bývá často i lék, a vlastenectví je protijed na šílené sociální a politické konstrukty skupin, které lze těžko definovat, protože se tu míchají ideje od anarchismu, přes neoliberalismus až po skryté autoritářské antidemotické tendence.

Feministky a gayové tu stojí v jedné rovině s islamisty, kteří podobné lidi ve svých zemích vraždí. Každá z těchto skupin, včetně nadnárodní finanční a průmyslové lobby samozřejmě hájí své vlastní zájmy a to nadějné je, že je to nesourodý propletenec zájmů, který odmítá velká stále větší část Evropanů. Jakkoli se těmto skupinám daří ovládat vrcholné politické elity i média, je stále jasněji vidět rostoucí občanský odpor v jednotlivých evropských zemích.

Benjamin Kuras kdysi řekl, že už nevidí šanci na to, aby západní země unikly islamizaci, protože je tam muslimské kultury převálcují porodností. To je hodně smutná perspektiva, ale na straně druhé, tu vidím šanci pro nás, pro země střední a východní Evropy poučit se z jejich tragédie a zachovat vlastní kultury a národní státy. Pochopitelně, abychom takovou perspektivu měli, je třeba o ohrožení vědět, mluvit o něm, jsou potřeba právě takové akce jako je ta dnešní a všem organizátorům i zúčastněným za jejich práci ze srdce děkuji a přeju Vám i evropským národům, aby ve zdraví a rozumu přežily současná celoevropská šílenství .