V dnešní společnosti zuří boj. Máme roušky nosit nebo ne? Mají význam nebo ne? Kam až tento spor vede a co o nás vypovídá? Pojďme si to rozebrat.

Nošení roušek, apod. je naší vládou (řešit ostatní země k podstatě problému nyní nemá význam) nařízeno, případně doporučeno v měnící se míře, ale obecně v prostorách, kde dochází k bližšímu kontaktu většího množství lidí, jako především veřejné dopravní prostředky, veřejné budovy, obchody, apod. Toto nařízení je vydáno na základě teorie o tom, že nyní probíhá pandemie koronaviru, který je schopen způsobit nemoc COVID-19 a tato nemoc prý může způsobit vážné dýchací potíže, případně dlouhodobé zdravotní následky a dokonce smrt. Jako ochrana veřejného zdraví je nařízeno nebo doporučeno užívání roušek, apod. s tím, že primárně mají zabránit šíření viru od nakaženého prostřednictvím viru obsaženého v mikrokapénkách. Ochranné prostředky, které mají nižší klasifikaci, než FFP3 sice nechrání jejich uživatele, ale ve větší či menší míře chrání ostatní před nakaženým, viz. heslo „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě.“ Závažnost onemocnění má záviset především na množství přijatého viru a toto množství má právě ochrana dýchacích cest snižovat, i když mu úplně není schopna zabránit. Na nemoc prý neexistuje lék a čeká se na vakcínu.

Po více než pěti měsících od vyhlášení pandemie je jasných několik základních faktů:

1)      Veškeré i oficiální statistiky zdaleka nevykazují množství případů, které by odpovídalo epidemii nebo pandemii. Přijatá opatření jsou tedy i v rozporu se zákonem.

2)      Cca 80% pozitivně testovaných nemá žádné příznaky

3)      Testy PCR, kterými se prokazuje přítomnost koronaviru, jsou silně nespolehlivé, což prohlásil i jejich autor.

4)      Smrtnost COVID-19 je nízká. Umírá se nikoliv NA koronavirus, ale S koronavirem, prakticky všichni, kteří se počítají do statistik zemřelých na koronavirus, měli i jiné závažné a smrtelné onemocnění. Umírají především lidé ve vysokém věku. Průměrný věk těchto lidí se nijak výrazně neliší od průměrné celkové délky života. Počet celkově zemřelých je ve výsledku v ČR celkově nižší, než v roce 2019. Pravděpodobnost, že zemřete S koronavirem je lehce vyšší, než že se stanete obětí dopravní nehody. Přičemž pokud nejste nějak závažně nemocní a ve vysokém věku, tak tato pravděpodobnost rapidně klesá.

5)      Mainstreamová média a korporátní sociální sítě velmi silně cenzurují informace o tom, že celá pandemie je podvod a kdo za tímto podvodem stojí, tj WHO, Bill Gates, atd. Stejně tak cenzurují nebo utlumují informace o úspěšných možnostech léčby a posilování přirozené obranyschopnosti.

6)      V různé míře nastupují snahy o postihy těch, kteří se odmítají podvolit nařízeným omezením. Probíhá silná indoktrinace veškeré populace, různé státy v různé míře získávají podobu totalitní diktatury, kdy ochranu zdraví používají jako záminku pro omezení svobody v nejrůznějších podobách.

7)      Mainstreamová média i vládnoucí politici byli daleko dříve a dlouhodobě před vyhlášením pandemie opakovaně usvědčováni ze lží a podvodů a není naprosto žádný důvod domnívat se, že by se jejich charakter mohl změnit.

8)      Řada lékařů nejrůznějšího zaměření různým způsobem kritizuje globální opatření pod záminkou pandemie. Uvádějí také, že delší nošení roušek způsobuje např. zhoršení okysličení organismu, zhoršení imunity, reinfikování se vlastními viry a možné kožní problémy, nehledě na psychickou újmu, což je závažné především u dětí.

9)      Blízká i vzdálenější historie zná bezpočet případů, kdy se nějací odborníci propůjčili k nějakému zločinu a pomohli „autoritou“ své odbornosti k uskutečnění tohoto zločinu.

10)   Stejně tak blízká i vzdálenější historie zná bezpočet případů, kdy občanská nebo i jen nějaká profesní většina mlčela ke zjevně zločinným aktům vládnoucí moci ze strachu jednotlivců před ztrátou nějakých privilegií.

I přes tato nepopiratelná fakta stále převážná většina lidí dodržuje nařízená opatření a mnozí (nepočítám profesionální lháře v médiích, ve vládě, apod. a také mlčící většinu, která se poslušně přizpůsobuje a o ničem moc nepřemýšlí) je přesvědčeně obhajují.

Používají k tomu následující argumenty:

1)      Koronavirus je nový a nejsou známy následky této infekce, které mohou být i dlouhodobé

2)      I když roušky, apod. nezabrání úplně šíření infekce, výrazně přenos sníží.

3)      Je v pořádku být ohleduplný ke svým spoluobčanům tím, že sami sebe takto minimálně omezíme.

Naproti tomu stojí odpůrci roušek a nařízených omezení, kteří kromě výše uvedených argumentů uvádějí především nutnost zachování vlastní svobody na vlastní odpovědnost.

Kdo z těchto dvou skupin má pravdu, resp. kdo na danou situaci reaguje správně? Odpověď není tak jednoduchá. Ke smysluplné odpovědi se musíme podívat na dění v daleko širším kontextu a to v kontextu nejširším. Musíme si odpovědět na otázku: Co je zač tento svět, ve kterém žijeme? Jaká v něm platí pravidla? Kdo jsme my, lidé a jaká je naše role a jaké jsou naše možnosti v tomto světě?

Na tyto otázky se již pokusilo odpovědět mnoho lidí napříč historií a všemi kulturami a tyto odpovědi jsou v každé době znova formulované v souvislosti s aktuálními poznatky lidstva. Pokusím se to tedy složit nyní tak, aby to bylo užitečné pro řešený problém.

1)      Náš svět je prostorem/polem informací, ke kterému se jako jedinci můžeme stavět v zásadě buď aktivně nebo pasivně. Můžeme informace přijímat nebo vysílat a tyto akce podle vlastního rozhodnutí střídat a kombinovat.

2)      Všechna individua jsou v tomto prostoru spojitě propojena a svými informačními aktivitami se navzájem více či méně ovlivňují.

3)      Platí zákon akce a reakce. Nic tedy není náhoda, ale jakákoliv událost je výslednicí nějakých předchozích akcí.

Věřím, že popis těchto vlastností světa, ve kterém žijeme, je natolik obecný, že o nich nebude sporu a je možné na jejich základě uvažovat o tom, co se děje a jak probíhají jevy našeho světa.

Především z toho vyplývá: Veškeré události v našem světě jsou výsledkem aktů vůle bytostí (tj. nejen lidí) v našem světě jednajících.

Aplikováno na řešený případ se dvě skupiny mající mezi sebou spor o roušku liší v následujícím postoji:

Ti, kteří chtějí nosit roušky, mají následující postoj: Vůle neživého organismu – viru – k přežití a množení se projevená na základě fyzikálních zákonů a promítnutá do biochemické podoby, je natolik silná, že může ohrozit jejich zdraví, případně mohou díky přenosu ohrozit zdraví někoho jiného. Kvůli ochraně před tímto nebezpečím nosí roušky, apod.

Ti, kteří nosit roušky nechtějí, se dělí v zásadě do dvou skupin:

Jedni na základě všech dostupných informací a zkušeností nepovažují riziko za tolik vysoké, aby bylo potřeba se chránit a riziko ohrožení sebe či jiných jsou ochotni přijmout v zájmu zachování svých svobod.

Další skupina, do které se řadím i já, je více či méně přesvědčena o následujícím:

Jsme spolutvůrci světa, ve kterém žijeme. Máme určitou míru síly, se kterou můžeme vysílat do okolního světa takovou informaci, jakou si přejeme a dle toho můžeme okolní svět přetvářet. Svou vůlí můžeme působit na charakteristiky elektromagnetického pole našeho těla, a to se projevuje jednak v pohybu svalů a činnosti tělesných orgánů, ale také vyzařováním tohoto pole do okolí. Míra úspěchu našeho působení na okolí záleží na vzájemném poměru sil.

Odolnost vlastního těla vůči virům či jakýmkoliv nemocem můžeme ovlivňovat vhodnou životosprávou, tj. vhodnou stravou, vitamíny, minerály, pohybem, atd. Mimo to můžeme také modulovat vyzařování vlastního těla tak, aby nebylo vhodným prostředím pro přežívání virů a jiných choroboplodných zárodků. K tomu je potřebná schopnost ovlivňovat stav vlastní psychiky tak, jak tomu učí např. meditační techniky jógy, apod.

Je objektivní skutečností, že znalosti a schopnosti týkající se především poslední schopnosti jsou a historicky vždy byly ze strany vládnoucích sil potlačovány, protože žádný tyran si nepřeje zdravé a uvědomělé obyvatelstvo, ale slabé a poslušné otroky či ovčany.

Je objektivní skutečností, že znalosti a schopnosti posilování imunity jsou v současné bitvě proti lidstvu prostřednictvím podvodu s pandemií jednoznačně upozaďovány na úkor obrovského prostoru pro šíření strachu a příkazů k poslušnosti.

Odpovědí na otázku, jestli je nebo není správné nosit roušky je tedy další otázka: Jaký svět chceme svým jednáním tvořit?

Ti, kteří chtějí nosit roušky, nevěří tomu, že jejich tělo má dost sil na odolání viróze nebo zamezení jejímu přenosu. Z velmi málo pravděpodobné nákazy a z ještě méně pravděpodobné nemoci, o smrti na její následky ani nemluvě, či z případné stejně málo pravděpodobné způsobené újmy někomu jinému, mají takový strach, že jsou ochotni se smířit s dalším pořádným krokem do globální totalitní diktatury, kam jsme jako lidstvo dlouhodobě tlačeni.

Já ale chci tvořit svět, ve kterém nebudeme ovládáni strachem. Chci tvořit svět, o jehož podobě nebudou rozhodovat globální mafiáni a jejich lokální poskoci. Chci tvořit svět, ve kterém budou svobodné a sebeuvědomělé lidské bytosti, které nebudou muset válčit ani s parazity globálních rozměrů ani těch mikroskopických. Chci svět, ve kterém budeme moci věnovat čas tomu, co nás baví, těší a co nám přináší radost. A věřím, že na to mám dost sil a pokud ne, tak energie takto investovaná i tak stojí za to.

Jak prý pravil Hermes Trismegistos – Jak dole, tak nahoře. Zbavíme-li se parazitů velkých, zbavíme se o těch malých. A jak nás učí život a dějiny, někdy je potřeba o to zabojovat.

Není to tedy o tom, jestli je správné nosit nebo nenosit roušku. Je to o tom, pro jaký svět se rozhodneme.

Já už jsem se rozhodl.

Nebylo by tedy lepší, aby ti, kteří se stále bojí, investovali energii do svého vlastního posílení, místo do udržování světa pod nadvládou strachu? Co myslíte?