Proč vyvolávají tolik emocí právě tyto položky?

Proč nevyvolávají tolik emocí jiné výdaje?

Protože ty emoce někdo vyvolávat chce! Občané nemají žádný silný zájem řešit zrovna důchodce. Lidový hněv zpravidla budí platby politickým neziskovkám, podpora profesionálních nezaměstnaných, náklady na migranty, zbrojní nákupy apod. Ale setkali jste se někdy s tím, že by mladí lidé v hospodě nadávali, že české důchody jsou příliš vysoké? Samozřejmě, že ne.

To není žádná konspirační teorie. Stačí projít český tisk posledních dnů a snadno si všimnete, že bouři proti pětitisícovému přilepšení k důchodu vyvolali profesionální politici a katedroví ekonomové. Nečinili tak v reakci na lidovou nespokojenost. Udělali to sami od sebe, proaktivně, s cílem takovou nespokojenost vyvolat.

Zatím rozhodně nemůžeme mluvit o nevraživosti vůči důchodům. Předmětem kritiky je konkrétní návrh.  Je tu nicméně temné varování ze zemí na západ od nás, kde velká média takovou nevraživost cíleně vyvolaly – v době, kdy vlády vynaložily gigantické částky na záchranu bank, a kdy potřebovaly ušetřit jinde.

Kam až to může vést, to ukazuje pár odstavců z mé nové knihy Cesta z nevolnictví:
Když to shrnuje komentátor britského The Guardian, hovoří o „válce mileniálů vůči baby-boomerům“. A v New York Post se můžete dočíst, že „mileniálové a mladší nenávidí generaci svých rodičů a prarodičů způsobem, jaký naše civilizace nikdy nepoznala“. Nemohou ani snášet vzduch, který lidé z generace baby-boomers dýchají, píše se v článku.  

New York Times, což je stále ještě základní autorita pro liberálně smýšlející část společnosti, zveřejnily v roce 2019 článek s titulkem „Konec přátelských vztahů mezi generacemi“. Článek fakticky tvrdí, že to, co se odehrávalo v předcházejících letech, bylo ještě velmi laskavé proti tomu, co přijde… Předpokládá, že prapor generačního konfliktu převezmou po mileniálech jejich děti (tzv. generace Z). Nepovedou ovšem spor se svými mileniálskými rodiči, nýbrž se svými prarodiči. A budou mnohem mnohem radikálnější. Proti svým mileniálským rodičům mají vlastně jen jedinou výhradu: že jejich nepřátelství vůči baby-boomerům nebylo dost ostré. Zajímavé je, že za hlavní charakterovou vadu svých baby-boomerských dědečků pokládají to, že lpějí na svých přesvědčeních (umíněnost).

Čím se starší generace tak provinila? Převládající příběh je ten, že baby boomers sami vyrůstali v 50. a 60. letech. Ekonomiky rostly, otevírala se řada nových příležitostí, bylo poměrně snadné si pořídit nemovitost. Tím jim měla domněle vzniknout povinnost začít prosazovat extrémní genderové programy a ekoterorismus. Oni však místo toho v 80. letech sobecky volili pravicové strany. To říká záplava článků i řada knih, jejich obsah do značné míry odhadnete z názvu. Například: „Krádež desetiletí: Jak Baby-boomers ukradli ekonomickou budoucnost“  nebo „Zlodějna: Jak baby-boomers ukradli budoucnost svých dětí a jak by ji měli vrátit“ či „Generace sociopatů: Jak baby-boomers zradili Ameriku“.