Tento týden se některá média převážně věnují cestě předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Víme vůbec jakým způsobem byla importována tzv.demokracie na Tchaj-wan? A ví to také Miloš Vystrčil? Ví kolik bylo zabito původních obyvatel? Ví, že Čankajšek byl v podstatě diktátor?

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„To je dlouhé vyprávění, mě to zajímá, protože jsem se zabýval studiem jihovýchodní Asie a i způsobem osídlování. Tzv. protomalajská vlna končí až na Formóze (Tchaj-wanu), objeveném později Portugalci a Holanďany, do té doby tam bylo obyvatelstvo indomalajského původu. Obyvatelstvo bylo zemědělského typu bez vyšší státní organizace, ale postavené na principu vesnických komunit jako třeba na Jávě , ve Vietnamu, v Kambodži … Problém Formózy začíná v době kdy začíná soupeření mezi nizozemskými a portugalskými obchodníky a na konci 19.století, kdy tam masivně vnikne japonský vojenský režim, je obsazena Japonskem a mezinárodním společenstvím je přiřčena Japonsku.  

Formóza se stává středem politiky, které my v Evropě vůbec nerozumíme, díváme se na to stále očima koloniálních metropolí a vůbec nevíme, že konflikty mezi Čínou a Japonskem , ale i konflikty v kontinentální Číně byly určující pro osud lidí, kteří tady žili. V době, kdy dochází ke krizi čínského císařství, Čína se mění v republiku a o moc bojují komunisté a nacionalisté, nezapomeňme, že generál Čankajšek začínal s německými a sovětskými poradci, že se sešel také s Trockým a líbila se mu myšlenka světové revoluce, ale odmítnul ji jako bolševickou, on chtěl, aby byla čínská, pak se dostal do konfliktu s čínskými komunisty, během 2.světové války byl mezi nimi uzavřen smír. V roce 1945 se končí smírný stav mezi komunisty a nacionalisty a končí porážkou Čankajškovy armády a odchodem této asi dvoumilionové armády na Formózu (Tchaj-wan). Od té doby se začal více používat termín Tchaj-wan. Zapomíná se ale, že ti Tchajwanci byli porobeni čínskou novou kolonizací, dnes se říká, že obětí této kolonizace bylo 140.000, ale bylo jich pravděpodobně více. Generál Čankajšek tam vládl 17 let a vládl tam na Evropu neobvyklými prostředky, takže když se dnes někdo prohlásí za Tchajwance, tak by se měl alespoň trochu distancovat od té krutovlády generalissima Čankajška,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

A co předseda Vystrčil a jeho cesta na Tchaj-wan…

„Pan předseda Senátu Vystrčil vstoupil do prostředí, které si určitě nastudoval z knih, ale možná si neuvědomil komplikace, že politiku Dálného východu moc Evropu nezajímají a ta jeho návštěva může být využita jenom v diplomacii a mezinárodních vztazích. To co mě opravdu zaujalo je, že jeho cesta vyvolala takový zájem o jeho osobnost, o jeho vývoj od školy, studentských let až po jeho vstup do ODS a postupné dobývání si pozic, takže je to pozoruhodný úspěch  jeho osobnosti jako politika až někdo z politického prostředí ho může označit jako budoucího prezidenta. Paní Čaputová byla jistě méně známá než pan Vystrčil a měla za sebou jednodušší politickou kariéru a stejně tak paní Tichanovská, v podstatě žena  v domácnosti se najednou stala významným oponentem prezidenta Lukašenka , takže proč by pan Vystrčil nemohl být budoucím prezidentem? Rozhodně by se projevil jako obratnější politik než senátor Hilšer , než pan senátor Drahoš , jehož stahování králíků je v mezinárodní politice obtížně vysvětlovatelné než cesta pana Vystrčila na Tchaj-wan,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Převrat a česká jednotka v Mali…

„Ukázalo se, že pobyt české jednotky v Mali má jiný význam než vzpomínka na Baťovu  základnu v Bamaku, zde jde o zlato, diamanty a uran a najednou se tam objeví česká jednotka, která zde vede výcvikovou misi a je schvalovaná EU a pravděpodobně i NATO . Na druhou stranu tam působí také jiná mise se stejnou motivací jako ta evropská a má krytí OSN a na ní má zájem ČLR a experti z ČLR stojí proti expertům z EU a je zajímavé je pozorovat jaký mají vztah k převratu, který tam byl proveden a který komentuje každá strana jinak. A to o čem jsme před léty mnohokrát mluvili, že naše politika vůči ČLR natož pak proti Tchaj-wanu má nějaké ekonomické pozadí, tak to je miniaturní ve srovnání s tím pronikáním čínských firem a korporací, o kterých nevíme ani kam patří,  do subsaharské Afriky,“ dodává Zdeněk Zbořil.