Bohuslav Sobotka má vážné potíže. Klid v koalici vydržel sotva pár týdnů a nyní už je celkem jasné, že kauza OKD může Sobotkovi, který tak bažil po premiérské sešli, zlomit vaz. Kauza OKD spadá do doby, kdy se moci ujala ČSSD, ačkoliv její první počátky jdou ještě dál. O způsobu, kterým stát přišel o majoritu v tomto podniku, se ví mnoho, i když dodnes je obestřeno tajemstvím, kdo za celou transakcí vlastně stál.
Spekuluje se o tom, že v pozadí tahal za nitky současný majitel OKD Bakala. Nelze to však prokázat, a tak ačkoliv jsou indicie dostatečně přesvědčivé, nelze než o jeho roli v tomto případě jen spekulovat. O průběhu prvotní privatizace OKD se lze dozvědět například zde.
Naprosto vážným problémem se jeví skutečnost, že zpráva, kterou poslala česká vláda prostřednictvím Ministerstva financí řízeného v té době Bohuslavem Sobotkou, byla zpracována právníky kupující firmy Karbon Invest. Státní akcie OKD byly prodány Karbon Investu hluboko pod cenou, přičemž z 32 dceřiných společností byly oceněny jen dvě.
Státu vznikla nemalá škoda ve výši okolo šesti až osmi miliard korun. Osobou, která nese plnou odpovědnost za tento „kšeft“ je nynější premiér Bohuslav Sobotka, ač se snaží vinu hodit na své podřízené, případně na zesnulého Eduarda Janotu.
Aby toho nebylo málo, tak současný šéf financí Andrej Babiš (ten má na hlavě také kamion másla, byť ve zcela jiné věci) dává od Bohuslava Sobotky ruce pryč. Mluvčí Ministerstva financí Marek Zeman (zcela určitě s posvěcením šefa resortu) veřejně prohlásil, že Ministerstvo financí poslalo Evropské komisi do Bruselu „zavádějící, či dokonce nepravdivé informace“, na základě kterých pak Brusel privatizaci posvětil.
A to už je zcela vážný problém. Těžko se může Bohuslav Sobotka vymlouvat, že jen poslouchal své podřízené. Zde jde o naprosto závažné pochybení hraničící s podvodem. Prakticky stejným způsobem lhali Řekové o své ekonomice a jak to nakonec v Řecku dopadlo, víme všichni.
Pravda, lhaní o celé ekonomice státu a o privatizaci jednoho podniku je značný rozdíl, ale v obou případech jde o záměrný podvod. Je na místě zcela vážně se ptát, zda zprávu Sobotkova ministerstva a privatizaci státního podílu nedoprovázela korupce.
Po celou dobu, kdy vládl Petr Nečas, slýchali jsme od Bohuslava Sobotky neustálé výzvy k jeho odstoupení. Ještě před rokem plamenně vyzýval Petra Nečase k rezignaci. Od chvíle, kdy křeslo předsedy u socialistů opustil Jiří Paroubek, toužil Bohuslav Sobotka po postu premiéra.
Jeho touha přímo čišela z každého vystoupení, kdy se nemohl dočkat, až Nečasova vláda padne a on se stane premiérem. Byl vidět v prvních řadách na odborářských demonstracích, s cedulemi Stop vládě při svém řečnění v parlamentu, nevynechal jedinou příležitost, aby si do Nečase nekopl.
Poté, co se Ištvanovi a Šlachtovi podařilo svrhnout vládu a po roce mají oba stále prázdné ruce, stovky kil zlata a miliony korun, které jsou stále zabavené a bezprizorní, se Sobotka už viděl ve vytouženém křesle. Miloš Zeman mu ale udělal čáru přes rozpočet jmenováním svého kašpárka Rusnoka.
Když se konečně Sobotka dočkal a mohl do vytouženého křesla usednout, tak za dva měsíce na něj praskl takový nepěkný, zlý, ošklivá věc. V Británii by už byl bývalým premiérem. Jsme ale v Čechách a zdejší politici mívají silnou hroší kůži.
Bude zajímavé sledovat, zda Bohuslav Sobotka svůj megaprůšvih ustojí. Andrej Babiš může těžit z toho, že je momentálně nejoblíbenější politik a že jeho podnikatelský projekt ANO momentálně vede v průzkumech volebních preferencí.
I proti Babišovi hraje čas, protože v dubnu se očekává rozsudek bratislavského soudu, zda Babiš vědomě spolupracoval s StB a indicií, že tomu tak skutečně bylo je víc než dost. Babišovo krycí jméno Bureš se vyskytuje už v asi sedmi spisech na Slovensku i u nás. K tomu je nutno připočíst, že Babišovi podřízení v parlamentu iniciovali zákon, kterým by se přihrály kšefty jedné z Babišových firem.
Může se snadno stát, že budeme mít rekordmana v krátkosti premiérování. Stačí, aby se objevily další informace či další kauzy spojené s dobou, kdy Bohuslav Sobotka řídil státní finance. A přitom tak toužil po premiérském postu…
Zdroj: Blog autora