Nejste tedy se současným fungováním Českého olympijského výboru spokojený. Co konkrétně vám vadí?

Bohužel ČOV jako takový nefunguje úplně dobře. Je zde hodně problémů a kontroverzí. Třeba já, stejně jako asi drtivá většina lidí ve sportovním prostředí, nemůžeme akceptovat krok, kterým se vedení ČOV přihlásilo v trestním řízení v dnes již slavné „sportovní“ kauze s nárokem na náhradu škody. Byl to obrovský podraz, právní lapsus, a politicky krok slona přímo do porcelánu. Výsledkem je, že se dvě největší střešní sportovní organizace mezi sebou soudí a bojují na mnoha frontách. To českému sportu neskutečně škodí v očích veřejnosti, politiků a státních orgánů. Kvůli těmhle sporů trpíme všichni! Přitom kdo jiný by měl být moudrý a nad věcí, než vedení ČOV – olympismus je založen na ideálech etiky! Nota bene v obou organizacích zasedají ve vedení stejní lidé, kteří tak podávají žaloby vlastně sami na sebe, a členská základna je ze značné část stejná... Místo abychom táhli za jeden provaz, abychom pro sport získali maximální státní podporu, tak se tu řeší osobní spory a každý si tu lidově řečeno hrabe sám pod sebe. To by bylo celkem logické u představitelů jednotlivých sportovních svazů, ale ne u volených zástupců, které do funkce zvolili reprezentanti různých sportů s tím, že bude bojovat i za jejich zájmy.

Kandiduji především proto, aby skončila současná praxe protěžování určitých skupin. Nechci pracovat pouze pro sebe a pro svůj sport, ale pro všechny. Je důležité, aby zde byla rovnováha nejen mezi jednotlivými sporty, ale i mezi těmi olympijskými a neolympijskými. Myslím, že by bylo spravedlivé, kdyby se i část marketingových peněz ze soukromých zdrojů, které dostávají olympijské sporty, rozdělila mezi jednotlivé sportovní svazy, a to včetně těch neolympijských. Podpoříme tak všechny členy a kdo ví, třeba se za pár let z nějakého sportu stane nově olympijský, to už se nakonec děje.

Olympijskému výboru také nabízím i své právní know how. Dlouhodobě se věnuji sportovnímu právu, a to nejen z hlediska sportovců, ale i sportovních organizací. Z posledních kroků vedení ČOV ohledně přípravy volebních zasedání je zjevné, že je v této oblasti velký deficit, chyba se vrší na chybu a právní zranitelnost celého systému se zvyšuje.

Je potřeba zlepšit komunikaci ČOV a zejména jeho zaměstnaneckého aparátu směrem ke členům. Není možné, abychom o ČOV slyšeli jen jednou za rok, když je valná hromada složky. A není možné, abych se já, jako předseda svazu, dozvěděl, že moji dva sportovci dostali od ČOV cenu Fair Play až dodatečně z médií.

Kromě ČOV navíc kandidujete i do Senátu na Zlínsku. Co vás k tomu vedlo?

Víte já se už skoro 20 let věnuji tématu sportu a sportovního práva. Troufnu si říct, že v této oblasti patřím mezi špičku i na mezinárodní úrovni. Zastupoval a soudil jsem celou řadu případů, vesměs těch nejvýznamnějších v republice i na mezinárodní scéně. Navíc mám za sebou funkcionářské zkušenosti z Autoklubu a mezinárodních federací. Ke kandidatuře do Senátu mě vyzvali právě přátelé ze zlínského sportu, a to hned ze dvou důvodů. Vidí, že Zlínsko má navíc, nejen ve sportu, ale ve všech oblastech, jen tu chybí někdo, kdo by se za region pral i v Praze. A já jsem moc rád, že ve mně mají takovou důvěru. Druhým důvodem je fakt, že v mé osobě by získal „svého“ senátora i sport, nyní tam nikdo vyloženě takový není. Vždyť se stačí podívat například na financování zlínské Barumky v souvislosti s brněnskou Moto GP. Nechápu, jak je vůbec možné, že dvě srovnatelné události, co se týče velikosti, významu i návštěvnosti, mohou mít tak diametrálně odlišné státní příspěvky. Barumka dostává zhruba 20x méně než Moto GP. Stejně tak je potřeba se zaměřovat více na financování sportovní infrastruktury, stadionů, ale i sportovišť pro veřejnost, aby měly kluby dobré zázemí a dětské i mládežnické sportovní aktivity se rozvíjely.

Co jsou klíčové oblasti, na které by se senátor pro sport měl zaměřit?

Aktuálně probíhá přechod agendy sportu z Ministerstva školství pod Národní sportovní agenturu. Ta se samozřejmě velmi snaží, ale není to jednoduchý proces a myslím, že by uvítala pomoc. Proto je důležité, abychom jako sport měli zástupce v obou komorách Parlamentu. Několik poslanců se sportu věnuje velmi dobře, ale v Senátu nám, sporťákům, pořádná reprezentace chybí.

Určitě je zapotřebí více odbornosti v právní oblasti, a nejen ve sportu. Senát je legislativní orgán a právníků je v něm jen pár.

Nabízím se tyto dva deficity napravit.