Před několika dny, ráno 9. 9. 20 v německém Cottbusu napadl 29letý Abdulsalam R. z Pákistánu 19letého Němce Ralfa P a pobodal ho. Důvodem bylo, že Pákistánského odmítnutého žadatele o azyl měli brzy deportovat a on měl za to, že když někoho náhodně zraní či zabije, z Německa nebude moci být deportován.

Velmi cynické a přesně to dokládá vztah muslimských migrantů ze Středního Východu a z Afriky k životu, obzvláště k životu bílého Evropana. Nějak se to liší od těch „milých, klidných, vděčných“, které nám představovaly když se obří vlna migrantů jako kobylky hnaly před 5 lety evropskou krajinou.

Pákistánský násilník v tramvaji bez předchozí hádky nebo komunikace přistoupil s kuchyňským nožem k Ralfovi a bodl ho do zad. Podle svědků šlo o muže tmavé pleti s černým turbanem a nožem v ruce. Během útoku se smál a po něm utekl. Oběť měla velké štěstí, že přežila. Podařilo se mu doplazit k řidiči a ten zavolal záchranku. Jeho život visel na nitce. Naštěstí pro něj doktoři v nemocnici mu zachránili život okamžitou operací.

Hajzlíka poznali podle záznamu z kamer a jak už to tak chodí, byl policii známý, měl už dřív na krku úmyslné nebezpečné zranění, výhružky a vloupání. Policie ho chytila jen několik hodin po útoku, došla si pro něj k němu domů.

Motiv pachatele všechny šokoval. Pokusil se spáchat vraždu na náhodném kolemjdoucím čistě aby úřady musely oddálit deportaci a on si tak prodloužil pobyt v Německu.

Tento případ vypovídá o zoufalé naivitě německé vlády a politiků, ale také levicových médií, jichž je většina a tzv. liberálních demokratů, kteří neomezenou masovou migraci dlouhodobě podporují. Už od samého začátku bouřlivě hlásali, že sice nechají do země vstoupit kohokoli, ale kdo nedostane azyl „bude se muset vrátit domů“.

No a ono s tím návratem domů to – překvapivě – zadrhává.

Migranti zahazují doklady a ač by jim to mělo teoreticky spíše způsobit problémy, vše se pro ně zjednodušuje. Němci jim vystaví papíry s narozením 1. ledna a už zůstanou. Azyl neazyl, prý že je není kam vrátit, když se nezná země původu. Jednat protizákonně tedy jednoznačně přináší výhody. Dárečci dostanou tzv. status strpění, Duldung. Tento status užívá u našich sousedů okolo 200 000 lidí a znamená, že dotyčný nebude nuceně vyhoštěn.

Další statisíce po nepřiznaném azylu jednoduše zmizí v podsvětí, živí se krádežemi a prodejem drog. V lepším případě si na ulici postaví malý krámek a prodávají cizincům cetky.

No a pak je tu většina migrantů. Na azyl neměli nárok, nebyl jim tudíž přiznán a je zahájen velmi pomalý proces deportace. Tady se dostáváme k tomu, že to podle levicových idiotů má být snadné. Jenže Sorosem placení právníci dělají co můžou, aby se odvoláváním proces návratu do zemí původu oddálil co nejvíce. Dokonce se s Německem soudí. Neziskovky aktivně brání deportacím často i vlastním tělem a vymysleli síť propracovaných kroků, kdy deportovaný není v čase deportu na svém místě a skrývá se, protože dostal echo. Migranti se do poslední chvíle brání a ohrožují policisty i posádku letadla.

No a pak jsou tady ti, kteří už pomocí právních kliček svůj pobyt ve vysněném Merkelandu prodloužili, co to šlo. Se svým IQ na hranici retardace si vymyslí důmyslný plán, že v německém vězení je to přece jen pořád v Německu a cokoli se může stát.

Není nic, žádná hodnota nebo morálka, soucit či empatie, která by jim zabránila zabít nevinnou oběť.

V řeckém táboře na ostrově Lesbos hoří tábor Moria a evropské země už rozevírají náruč, aby si vzali k sobě další migranty bez dokladů a s trestní minulostí nebo s trestní budoucností.

Můžeme si tak leda klepat na čelo a bude nám to prd platné, že.

 Zveřejněno se souhlasem

www.jitkamoody.com