TOMASZ FIGURA sleduje, jakým směrem se dnes ubírá myšlení pokrokových intelektuálů a ani neví, zda se těší, až si půjde odpoledne na zahrádku podiskutovat s květákem

Když autorka celosvětově populární knihy o havárii v Černobylu řekla, že brzy napíše další o lidech, kteří si povídají s fazolemi, považoval jsem to za pokus o vtip. Po chvíli jsem však přišel na to, že jsem se mýlil.

Je těžké věřit takovému příběhu, vždyť Kate Brownová - protože o ní je řeč - není jen tak leckdo. Nelze proto jen tak jednoduše mávnout rukou nad tím, co vykládá. Je vědkyní a profesorkou na špičkové univerzitě Massachusetts Institute of Technology. A tato intelektuálka, uznávaná vědkyně, autorka bestsellerů a publicistka, pilně a svědomitě připravuje knihu o nějaké prapodivné komunitě ve Skotsku, která již několik let komunikuje se salátem, fazolemi a všelijakou další zeleninou.

Během takových seancí se salát vyplakává posluchačům, jak špatně s ním lidé zacházejí. Fazole si zases těžuje na diskriminaci. A ostatní zelenina - kdo ví? - nejspíš se také domáhá práv, která jí určitě patří.

Na profesorku a intelekturálku Kate Brownovou to muselo udělat mimořádně silný dojem, neboť prohlásila, že když se moderní (rozuměj "civilizovaný") člověk otevřel homosexuálům a zvířatům zajistil právní ochranu, je nejvyšší čas poslouchat hlas zeleniny a také ji zahrnout do naší všeobjímající lidské rodiny.

Kde je Dawkins?

Absurdní? Vůbec ne. Brownová vypouští tyto žvásty se vší vážností bez jakýchkoliv rozpaků. Kromě toho s ní vede rozhovor novinářka rádia polského TOK FM, média, které se velmi často odvolává na racionální myšlení. A tato novinářka vůbec neupadla do rozpaků, když slyšela závažné svědectví o diskutující zelenině. Přitom normální člověk by prskal smíchy.

Možná mi uniklo, že někdo z "racionalistů" typu Richarda Dawkinse již napsal knihu pod názvem "Imaginární zelenina", ve které vyvracejí mýtus o mluvících salátech a mrkvi. Možná jsem to přehlédl, ale zdá se mi, že nic takového dosud nevyšlo.

Mudrlanti typu Kate Brownové či rozhlasoví novináři, kteří ji nedávno hostili, se velmi rádi vysmívají zjevení Panny Marie, mystikům či zázraku zmrtvýchvstání, neboť jsou nelogické, proto v takové věci prý mohou věřit pouze omezenci nebo duševně nemocní lidé, například děti vychované v patologických rodinách, případně životní ztroskotanci, kteří nedostatek peněz kompenzují vírou v zázraky. Na rozdíl od pokecu s fazolemi či posezením u kafíčka s hlávkovým salátem, které mají v sobě zjevně opravdu hlubokou logiku.

Čtěte ZDE: Ochránci zvířat: Spasitelé světa po vzoru Grety? Zákazy cirkusů i delfinárií. Bolševické praktiky a úřednické vyhlášky. Bez znalosti zoologie, s pořádnou porcí emocí. Když zakazovat, tak pořádně!

Nebezpečné listy

To vše zní jako nějaký bláznivý sci-fi román. A pravděpodobně by stačilo vysmát se takovým zprávám a možná by byla velká legrace vypravit se do Skotska a vidět na vlastní oči, jak skupina šílenců debatuje se zeleninou, kdybychom nevěděli, že podobným hloupostem věří dnešní intelektuální autority.

Dnes tito "seriózní" lidé mají vliv na náš každodenní život, formují budoucnost společnosti - a dokonce ovlivňují myšlení modernismem rozvrácené Církve. Není náhodou, že po levičácké "teologii osvobození" se dnes pod Františkovým kormidlem (a jemu podobných) vynořila na obzoru "teologie ekologie". Stačí si přečíst některé dokumenty, které se vší vážností vyzývají věřící, aby obnovili pouto s přírodou, či na jiném místě píší dokonce o "svatém spojení". Zmiňují také "ekologické hříchy" či "Matku Zemi". O Amazonské synodě toho bylo napsáno již také mnoho.

Zní to ještě hůře, než nějaká pasáž z rozhovoru se členy Greenpeace nebo z manifestu Strany zelených. Problém je v tom, že potřebnou a užitečnou péči o Zemi, o zeleň, o vše živé a neživé, i někteří křesťanští duchovní absolutizují. Na tom všem mají vinu mimo jiné i tito moderní ekologičtí ideologové - pseudovědci jako paní Brownová. To oni inspirují, podsouvají výzkumy, o nichž se nesmí diskutovat (jejich věda spočívá v tvorbě ideologických axiomů), to oni nás straší rychlou smrtí lidského rodu. Samozřejmě, že fyzickou smrtí, protože koho dnes trápí smrt duchovní?

Proto jsem se přestal smát Kate Brownové podobným šílencům. Nejsou to neškodní komedianti, ale nebezpeční ideologové.

Přemýšlím, zda by mě překvapilo, kdybych za několik měsíců četl list biskupů některých lokálních diecézí, že je třeba vést přátelský dialog s bratry tuříny, sestrami bramborami a hlavně transgender ředkvičkou.

Nepřekvapilo by mě to. A to je na tom to nejhorší.

Zdroj.