Nikomu se nepodařilo tuto obludu, vyžadující si lidské oběti,  přemoci, protože z bludiště ve kterém dlel, nikdo nenašel cestu zpátky.  Ariadné vyzbrojila ale svého prince klubkem nití. Uvázal nit u vchodu labyrintu a tak našel z něj cestu zpátky.

Tato báj se stala jakýmsi symbolem  na vybřednutí ze spletitých  situací.

Rakouský zelený ministr zdravotnictví, pan Anschober, o ní ale asi neslyšel. A kdyby přece jenom, určitě by tuto jednoduchou metodu nepoužil. Vždyť v tom případě by byl poslancem v parlamentu a ne ministrem zdravotnictví, píše naše dopisovatelka z Vídně..

Místo toho vynalezl pro orientaci v labyrintu obludného viru, SEMAFOR… Jeho barvy měly na první pohled poskytnout přehled, „jak to s koronavirem vypadá“…

Barva zelená signalizovala, že město je prakticky „zdravé“. Snad sem-tam nějaká infekce .

Barva červená měla obyvateli zatřást, tudíž je pořádně vystrašit. Měli si uvědomit, že to s tou svobodou pohybu  přepískli, a že by se měli stáhnout z ulic zase do alespoň částečné karantény.  Staří rodiče by neměli ohrozovat svá vnoučátka objetími, a manželé by ani při láskyplném objetí neměli zapomínat na předepsaný odstup.

Ministr zdravotnictví tímto svým neúspěšným, žel ne ojedinělým, projektem dokázal, že většina  nápadů, nad kterými v noci přemýšlí a ve dne dáva k dobru, jsou nepoužitelná. Starosta města Graz si postěžoval slovy: „…nikdo se v tom už nevyzná…“ V lidovém znění bylo „nikdo“ nahrazeno slovem  z říše zvířecí.

A když nám bylo objasněno, že semafory mají funkci spíše politickou než zdravotní, dosloužily.  Bez toho, aby něčemu posloužily. Stejně je tomu s teamem politických a virologických komentátorů, vládou pečlivě vybraných, mezi které nepronikne žádný „cizí“, který by snad nějakou odlišnou „virologickou diagnozou“ narušil  ustálenou hladinu informací stále více dezorientujících.

Jaké štěstí, že se vždy najdou „přemýšlivci“, kteří se odvracejí od informací „interních“ a „loví ve vodách nezakalených“. A kteří se se svými „úlovky“, alias informacemi „ze světa“ dělí s těmi, co tuto možnost nemají.

Vládě „není recht“, že její informace a stále častěji i opatření a nařízení k tématu koronavirus pozbývají na účinku. Vždyť dokonce nejvyšší soud  některé z nich označil za protizákonné. A že občané reagují proto na ně se stále větší nedůvěřou a poslední dobou i otevřenou kritikou.

A nakonec i demonstracemi proti vládě, která svoji vlastní dezorientaci přenáší na občany  v chaotických nařízeních. Obdiv, který sklízela ze začátku  i internacionálně, se změnil přinejmenším na odtažitý postoj ke všem novým opatřením.  Opatřením nevěrohodným, protože  ochrana zdraví občanů ustoupila politické strategii.

Vídeň, která by měla být nejméně už pár týdnů po tom, co počet infikovaných obyvatel přímo vyrostl do nebývalé výše, hermeticky uzavřena,  svítila dlouho jenom žlutě.

Je přece před volbami !  Starosta města Ludwig, který se za každou cenu chce na svém červeném trůnu udržet, má za sebou celou armádu svého aparátu, která nepřipustí, aby jeho neschopnost, zvládnout situaci, byla před volbami vystavena  na pranýři.

A tak svítil  ten „zdravotní“ semafor prevážně žlutě, aby ten „politický“ semafor mohl dále zářit v socialistické  červeni. Manipulace jasná  „až to bolí“.

Ale pandemie vynesla na povrch něco, co už dávno pod pokličkou „bublalo“. Partnerství strany Zelené se stranou lidovou, ta zeleně-tyrkysová koalice, se začíná drolit. Rychlostí nečekanou a nepolevující.

Před týdnem jsme měli možnost sledovat tento úkaz  na televizní  obrazovce u „politické show“ nebývalého rázu, a sice při představování  se „uchazečů“ o úřad starosty města Vídně do voleb, které se budou konat  v říjnu tohoto roku.

Údery pod pás, které si uštědřují protivnící jednotlivých partají, jsou v těchto televizních předvolebních soubojích  něčím zcela normálním.

Ale tentokráte si tyto šlehy a rány uštědřovali partneři z te samé koalice!  

Zelená „Familienministerin“ Hebein, a tyrkysový ministr financí lidové strany Blumel,  zaútočili na sebe stylem, který všem divákům, i moderátorovi samotnému, vyrazil dech.

To na rakouské politické scéně ještě nebylo: Koaliční „partneři“ coby nesmiřitelní protivníci….

A hned den na to potvrdil další konflikt, jak to v této koalici skutečně vypadá:

Požár založený v uprchlickém táboře na ostrově Lesbos v Řecku - další kámen úrazu mezi  kancléřem Kurzem a vicekanzléřem Koglerem: Poprvé přiznali tito dva partneři oficiálně, že „odlišné ideologické zaměření jejich spolupráci velice negativně ovlivňuje“.

Zelení humanisté žádají, aby se Rakousko podílelo na humánní akci  (ve smyslu apelace EU  na  evropské státy) a přijalo část uprchlíků.  

Rakouský kancléř to odmítnul. Zelený vicekancléř jeho postoj „odsoudil“ jako nehumánní…Dokonce nelidské…

Marně jsme ale ožili při představě,  že tento konflikt bude mít za následek rozpad koalice. Náš „nelida“ kancléř Kurz prokázal zase svůj diplomatický talent. Sice na svém rozhodnutí setrval, ale pro něj  typickým filištínským řešením: Rakousko poskytne okamžitě Řecku podporu finanční i humanitární, a to i pokud se rozhodne o znovuvybudování uprchlického tábora.

Jestli k tomuto projektu dojde, je velice sporné. Řekové se staví této možnosti na odpor tak vehementně, že nutno počítat s vývojem, který s humanitou nebude mít nic společného.

Takže první vážný konflikt mezi koaliční vládou, byl zažehnán.

Sázíme se ale, že ty další budou následovat. Zahájená ofenziva Zelených určitě neskončí jejich vítězstvím.  K tomu totiž nedisponuje tato partaj diplomatickými schopnostmi, v politice  nezbytnými.   A co ji zcela chybí, je pozorovací talent.

Jinak by si musela uvědomit, že v národě to vře. V situaci, kde hrozí zase  to nenáviděné slovo „lockdown“, kde celému hospodářství hrozí, že zkolabuje,  kde mnoho rodin už teď ztratilo existenční jistotu a další čeká stejný osud … v takové situaci není čas na hrátky se semafory, na vydávání amatérskych zdravotních opatření a  každodenní únavné předkládání a analyzování statistiky, skutečné fakty stejně zkreslující.

Ale už vůbec ne na reklamu pro zázračnou vakcínu proti viru, kterou, jak všechno ukazuje, hodlá ministr zdravotnictví prosadit za každou cenu, i když zatím vůbec neexistuje.

Vídeň se dostala do postavení „ohrožené zóny“.  Že se tato katastrofa, hlavně z hlediska hospodářského, připisuje neschopnosti a laxnosti partajím socialistické a zelené, které prakticky ještě stále mají Vídeň „ve své moci“, posune nastávající říjnové volby zcela jiným směrem, než s čím tyto dvě partaje na začátku svého paktu počítaly.

Většina Rakušanů v to doufá. Dochází nám  trpělivost s politikou, která je zaměřená na celosvětové blaho, ale problémy a starosti svého národa přehlíží. A která svou strategii,  založenou na falešné humanitě, nehodlá změnit.

Dostat se ven z  hlubokého labyrintu, ve kterém koaliční partneři uvízli by jim pomohla skutečně jenom ta bájná Adrianina nit.

To by ale museli táhnout za jeden provaz. A s tím,  jak se v posledních dnech ukázalo,  nelze počítat.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)