První téma „Šíření zahraničního vlivu ve veřejných institucích ČR“ očekávaně vyvrcholí výstupem Michala Koudelky, ředitele Bezpečnostní informační služby. Název jeho příspěvku „Problematika pohledem bezpečnostních institucí ČR“ si zasluhuje jedovatou poznámku: to se Koudelka cítí být hlavou české zpravodajské komunity, že nehovoří jen za službu, které šéfuje?

Druhým tématem budou „Příklady zájmu ČLR o veřejné instituce v ČR“, což už dokládá, že si senátoři sedí na rozumu a chtějí sedět i na našem, protože tam explicitně chybí příklady zájmu jiných zemí o naše instituce, jako například nestoudné americké varování našim zákonodárcům, aby je ani nenapadlo zvýšit daně nadnárodním gigantům.

Zlatým hřebem programu bude příspěvek senátora Fischera na téma „Pokusy o získání vlivu na činnost veřejných institucí ze strany ČLR“. Toto senátorovo „terénní šetření“ (!) dokládá úděsnou transmutaci bývalého výborného diplomata (jehož televizní příspěvky z posledních francouzských prezidentských voleb patřily k tomu nejlepšímu, co se v této oblasti dalo kdy slyšet) do aktivistického šmíráka, obesílajícího činitele veřejné správy naprosto neuvěřitelnými dotazy (zda byl dotyčný v Číně osobně, kdo mu cestu platil, s kým se v Číně setkal /!/).

Olga Lomová, profesorka Univerzity Karlovy, pronese příspěvek s pěkně staropartajnickým názvem „Jednotná fronta za působení současného generálního tajemníka čínské komunistické strany“, který naznačuje, že paní profesorka je asi dost vzdálena od pochopení toho, co se skutečně v Číně děje, nicméně prokazuje, že její postoj je ideologicky kovaný.

Jak je na tomto „veřejném slyšení“ pravidlem, bude prezentovat toto jediné Senátem připuštěné stanovisko proti Číně, bez jakéhokoliv systémově (=demokraticky) do panelu zakomponovaného oponentního či jinak alternativního příspěvku.

Ovšem, přátelé, třetí panel („Efektivní ochrana před nežádoucími zahraničními vlivy na veřejné instituce ČR“) slibuje skutečně adrenalinové zážitky!

„Boj proti dezinformacím ve veřejném prostoru, osobní zkušenost z práce týmu Evropské komise“ bude příspěvkem Jakuba Kalenského a Moniky Richter. Napětí vygraduje Petr Hůrka, náměstek pro státní službu, a Benedikt Vangeli, vedoucí záhadného Centra proti terorismu a hybridním hrozbám, příspěvkem s názvem „Činnost Ministerstva vnitra ČR pro státní správu a samosprávu s cílem zvýšit odolnost vůči zahraničním vlivům“. A pak přijde finále.

O zkušenosti s přímým zahraničním ovlivňováním práce samosprávy se podělí Zdeněk Hřib, primátor hl. m. Prahy, Ondřej Kolář, starosta MČ Praha 6 a Pavel Novotný, starosta MČ Praha – Řeporyje!

Vyvěšováním vlajek, sundáváním soch a svlékáním spoďarů za větší bezpečnost naší vlasti!

Odhaduji, že po tomto zážitkovém tsunami posluchači těžko zkoncentrují svou rozhozenou psychiku natolik dostatečně, aby ocenili komiku jiného druhu, jakou hodlají příspěvkem „Návrhy k zajištění odolnosti veřejných institucí“ prezentovat Stálou komisi pro hybridní hrozby Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Robert Králíček a Helena Langšádlová.

Shrnuto, sečteno – celá koncepce onoho senátního výboru je zřetelně postavena na deklaraci, že nežádoucí zahraniční vlivy k nám směřují pouze z Číny, respektive možná i z Ruska. Těm se musíme bránit – a to na nevyslovený, ale zřetelný rozdíl od všeho blahodárného, co k nám přichází ze Západu, čemuž se bránit nemáme, ale naopak to vděčně přijímat. Kdo by nevěděl jak, může si vzít mustr v padesátých a sedmdesátých letech, kdy režim tuto lubrifikační ekvilibristiku prováděl na vysoké úrovni.

Nedovzdělaní senátoři, kteří zřejmě nikdy neviděli glóbus a neslyšeli o akcích pod třetí vlajkou, takto reálně sabotují české bezpečnostní zájmy. Kdyby si vzali do ruky glóbus, seznali by dříve či později, že čím víc je kdo prozápadní, tím dříve se může ocitnout na Dálném Východě. Jinými slovy, co se té třetí vlajky týče, tito senátoři svou činností proti údajnému čínskému nebezpečí z Východu vlastně otevírají tomuto údajnému čínskému nebezpečí zadní vrátka ze Západu. Doporučují všem veřejným institucím, aby byly obezřetné ke všemu, co přichází z Východu, s nevysloveným předpokladem, že co přichází ze Západu, je v pořádku. Co když ale ten čínský vliv se bude šířit prostřednictvím západních, zejména amerických firem?

Tato elementární úloha, kterou řeší zpravodajští elévové již v nástupních kurzech, je však na některé senátory příliš intelektuálně náročná. Jiné zase asi od zdravého rozumu odvrátilo něco jiného.

Každopádně jejich rozlišování, co je a co není cizí, připomíná vtip, jak pan Rybář hraje v hospodě karty, když přiběhne soused s tím, že mu doma někdo cizí smilní s manželkou. Pan Rybář mrští kartami o stůl a vyrazí. Za chvilku se vrátí, vezme karty, hraje dál a brblá: „To nebyl nikdo cizí...“

P.S. Pěkné by bylo, kdyby alespoň některým poslancům chytly saze a uspořádali by „veřejné slyšení“ ve Sněmovně tak, aby této senátní frašce v negativech nekonkurovalo, ale aby přineslo nějaká pozitiva. Jako třeba myšlenku „kruhové ostražitosti“ našich veřejných institucí a „kruhové ochrany“ vědeckotechnických informací. Stačilo by, kdyby pozvali z každého panelu tohoto senátního veřejného slyšení jednoho či dva výrazné představitele a doplnili je experty, kteří by prezentovali odlišná stanoviska. A kdyby se podařilo ty debaty dobře moderovat, mohly by tím normalizační praktiky některých senátorů dostat na frak a sošnému TGM by se možná na tváři po dlouhé době vykouzlil úsměv.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)