• Vybrat den

    Listopad 2024
    Po Út St Čt So Ne


    PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

    Pražské jaro začalo kapitulací Sovětského svazu, srpen 1968 byl akcí globálních zájmů – třetí část

    23-9-2020 NWO Odpor 67 1804 slov zprávy
     


    inx960x6405Věděl jsem, že Mlynář je vždy dobře informován. Volal jsem mu proto onoho 5. ledna pár desítek minut po zvolení Dubčeka. Tak co, ptám se ho, právě to hlásí v rádiu, ten Dubček, ale já o něm vůbec nic nevím, to je dobře, nebo špatně? Zdeněk se po svém způsobu uchechtl: jak pro koho, milý Petře. Ty znáš moji ruštinu, o mne starost mít nemusíš, já se klidně uživím třeba jako tlumočník vrchního velitele okupačních vojsk. Ale s tou tvou ruštinou, jak ji znám, hochu nevím, nevím, jestli je to i pro tebe dobře... Byl to světový rekord v předpovědi invaze."  Později se k této citaci vrátím, prozatím zdůrazňuji datum 5. ledna. "Pražské jaro" je označení pro dění v Československu v době od 5. ledna do 21. srpna 1968. A zatímco  srpen 1968 je rok co rok připomínán tím po revoluci zavedeným pojmem "ruská okupace", leden 1968 jako by neexistoval.



    Pro pointu článku, o kterou mi nejvíce jde, přitom platí podtitulek:


    Zásadní den 5. leden 1968: Sovětský svaz podepsal kapitulaci a v Praze byl do čela vlády jmenován Dubček  


    Ale popořádku a nejdříve malé shrnutí předchozích dvou částí jako úvod k třetí části článku. Dění 60. let jsem shrnula do tří bodů: 1) zlato a dolar, 2) kulturní revoluce a 3) "Gréta". A shrnula s tím, že podle důležitosti můžeme pořadí obrátit na 1) "Gréta" (planetární zdroje), 2) kulturní revoluce (sjednocení a ovládnutí lidstva přes neomarxismus plus zrušení kapitalismu) a 3) zlato a dolar (konec dolaru krytého zlatem a s ním počátek konce hegemonie USA a Západu). Psala jsem, že všechny body spolu navzájem souvisí, ovšem s tím, že na vrcholu stojí bod "Gréta" - planetární zdroje (fond WWF, Klub 1001 atd), zatímco kulturní revoluce a peníze (dominující či odepisovaná světová měna) jsou pouze" nástroji ke globálnímu ovládnutí jak planetárních zdrojů, tak ke globálnímu ovládnutí sjednoceného (marxisticky internacionalizovaného) lidstva.


    Dále jsem psala, že kulturní revoluce 60.let se týkala především Západu (jeho rozkladu) a pokud jde o Východ, tak pouze Číny (tam byla přípravou na převzetí role Západu). V neposlední řadě se ale týkala už i Afriky a černošského obyvatelstva vůbec - to když se letní OH 1968 v Mexiku nesly v duchu poselství "Pozdrav černých sil"  (dnes můžeme vidět pod heslem "Black Lives Matter" .

    A protože i ve slovech zakladatele fondu WWF, manžela britské královny prince Philipa, vévody z Edinburgu o tom, že v příštím životě by chtěl být smrtícím virem, můžeme číst, že o lidi nejde tolik, jako o zdroje (zájem pojmenovaný jako tzv. "zlatá miliarda"), tak to hlavní, co nesmíme ztrácet ze zřetele, je Rusko/Sovětský svaz. Jedna šestina planety (tedy zdrojů, srovnatelných s objevením amerického kontinentu!) a na ní jen cca 300 milionů lidí, zatímco svět kolem se přelidňoval a přelidňuje, to z hledáčku především globálních zájmů nikdy a nikam nezmizelo. A protože článek je primárně o roce 1968 v Československu a tím o Rusku/SSSR, máme-li toto dění pochopit, nastal čas podívat se na Rusko/SSSR té doby. Protože až pak bude pochopitelná lednová kapitulace SSSR, která se "náhodou" tolik shoduje s datem začátku Pražského jara.


    Globalistická padesátiletka - plán Liote


    Dnes není pochyb, že nebýt Stalina, Rusko už by neexistovalo, ba co víc, neexistovali by ani Slované a Hitlerem budovaná třetí říše, která ve skutečnosti byla o ruských zdrojích, proto o genocidě Slovanů na způsob původního obyvatelstva amerického kontinentu, by říkala "pane" globálním elitám. Stalin tak globální elity zradil hned dvakrát. Poprvé v roce 1917, když si z marxismu vzal jen znárodnění výrobních prostředků, zatímco internacionální spojení všech národů tak, že budou zrušeny nejen národy, ale i hranice, odmítl a místo toho Rusko zachoval jako stát, a to jako stát mnohonárodnostní. Po VŘSR Rusko už nebylo monarchií a v tomto bodě Stalin šel na ruku globálním zájmům, jejichž cílem bylo 1.SV zrušit všechny monarchie a místo nich vytvořit republiky - a v nich občany místo poddaných (bohužel, tady Stalin přijal i tu část marxismu, že zatímco poddaný vzhlížel k panovníkovi a k církvi, občanovi tyto modly měly být vymazány z hlavy, což se v případě církve nepodařilo ani v Rusku). V dalším bodě, aby marxistická revoluce z Ruska pokračovala do dalších zemí (nově už také republik) a sjednotila všechny proletáře světa (nově už občany) Stalin zradil. Místo permanentní revoluce vsadil na vlastenectví - další to modlu, která měla být marxismem občanovi vymazána z hlavy.


    A Stalinovi se není co divit, protože to byl Marx, kdo řekl, že Slované jsou neposlušná a vzpurná verbež, kterou je třeba zlikvidovat, ba co víc, v Londýně (!) už 22. ledna 1867 prohlásil: "Pro Evropu existuje pouze jediná alternativa. Buď asijský barbarismus z Moskvy exploduje kolem Evropy jako lavina, nebo musíme obnovit Polsko, postavit dvacet milionů hrdinů mezi nás a Asii a získat tak čas pro uskutečnění evropské sociální obrody." A podruhé globální elity zradil za 2.SV, když po všech těch letitých pokusech dostat se k ruským zdrojům přes Švédy, Poláky, Osmany či Napoleona  (viz dobový americký dokument z roku 1943) v Rusku/SSSR nepochodil ani Hitler. Úhlavním nepřítelem marxismu (i marxismu reformovaného do neomarxismu, kterým náboženství a vlastenectví mělo/má být občanům z hlav vymazáno kulturou), tak byl Stalin.

    Už v roce 1944, když bylo jasné, že ani Hitler v Rusku neuspěl, bylo dohodnuto, že tažení na Sovětský svaz se zopakuje až za padesát let (až se "zapomene na zvěrstva fašismu" - chtělo by se ale tu větu opravit na "až se přepíše historie"), tentokrát se tak ale nestane vojenskou silou, ale tzv. sametově, tedy ideologicky. Naplno to bylo dohodnuto na schůzkách Bilderbergu, kde zakládajícím členem byl holandský princ Bernhard, tedy ten, který o pár let později založil Klub 1001, pobočku WWF. Z té doby, která pokládala základy vídeňského (zdůrazňuji - vídeňského!) Kalergiho projektu Paneuropa (viz Nacismus a sjednocená Evropa), jsou pozornosti hodná například tato konstatování: "Federalisovaná Evropa bude třetí silou... Německo se opět stane faktorem, se kterou budou muset ostatní počítat....Pokud Evropané zkolonizují Afriku, vytvoříme současně dodavatele surovin pro Evropu". A z roku 1951 Adenauerův ministr obchodu (předjímaje oblíbenou frázi britské! vlády): "Má si svobodná Evropa připojit Německo? Německo je srdcem Evropy a její údy se musí uspořádat kolem srdce a nikoliv srdce podle údů."

    Takový byl plán pro "padesátiletku", na jejímž konci měl být tzv. pád komunismu a s ním rozpad SSSR  - a to tentokrát sametovou cestou. A zdůrazňuji výraz "sametovou cestou", k němuž opakovaně dodávám, že nemá logiku, aby útok proti Sovětskému svazu byl veden vojensky z Československa v roce 1968, protože plán byl takový, že to bude Sovětský svaz, kdo země východního bloku rozloží. Pro mě je to potvrzením, že Srpen 1968 byl opravdu jen epizodou v mnohem rozsáhlejším dění a že tedy Pražské jaro nemohlo skončit jinak, než skončilo.


    Co je "Plán Liote"


    "Plán Liote" je v Rusku vytvořená teorie o tom, že globální elity své zásadní kroky plánují na spoustu let dopředu, tedy na padesát, sto i více let. Teorie je pojmenována po francouzském maršálovi Liote, který ve francouzské kolonii v Africe nařídil vysadit alej stromů, protože v tom horku poskytnou stín. Na námitku, že potrvá padesát let, než stromy vyrostou, jim odpověděl, že právě proto je s tím třeba začít hned (něco ve videu zde , či ve videu ruského analytika Fursova pod názvem "Západ proti Rusku" zde). Tu teorii lze přirovnat i k ruské práci "Sad neroste sám", protože její pointa by se dala shrnout do slov: "Nás štěkání psů na karavanu zajímá jen potud, že když to nejde tak, tak to půjde jinak. Kde je problém, tam suché větve osekáme, protože nás zajímá jen to ovoce, které sad přinese až za padesát let". Za padesát let přišel Gorbačov a naplánované se stalo realitou - Sovětský svaz se rozpadl, jeho území se zmenšilo a počet obyvatel se snížil na cca polovinu. K tomu byla Rusku odebrána jeho rudá jednobarevná vlajka a místo toho mu byla vnucena vlajka trikolory, nemluvě o tom, že byla zrušena Varšavská smlouva, zatímco NATO se k Rusku přesouvá blíže a blíže i přes slib, že směrem na Východ se rozšiřovat nebude.

    Je tady ale důležitý fakt, který říká, že celý tento projekt nemohl být spuštěn, dokud žil Stalin - a to ze dvou důvodů: Stalin měl od konce 2.SV pod kontrolou jak Vídeň (opět zdůrazňuji Vídeň, tzn.Kalergiho projekt Paneuropy), tak Prahu - tzn. Rakousko i Československo. A chceme-li pochopit 68. rok v Praze, nelze se nepodívat na souvislost s Maďarskem 1956. Je to důležité už proto, že události 1956 v Maďarsku a Pražské jaro 1968 jsou často spojovány. A že tyto události mají společného jmenovatele v tom, že nejen za Pražským jarem, ale už za Maďarskem 1956 stál globální, nikoliv tedy ruský (sovětský) zájem.


    Stalin je mrtvý, ať žije Chruščov! Dost bylo stalinismu, Vídeň je svobodná - první krok ke kapitulaci Sovětského svazu


    Již za tři měsíce po smrti Stalina došlo k demonstracím v NDR, viz Německo mohlo být jednotné už v roce 1953. Sověti povstání potlačili a dle mého jim to bylo dovoleno, protože k zásadním změnám podle globálních zájmů doba ještě nedozrála - ten hlavní impulz přece měl přijít nikoliv z Evropy, ale sametově ze Sovětského svazu. A na úvod přišel až v únoru 1956, to když Nikita Chruščov na XX. tzv. "tajném sjezdu" KSSS zrušil kult Stalina. Mělo jít o čtyřhodinový projev, po kterém v sále zůstalo hrobové ticho, něco o tom zde (aktuálně se k tomu v Rusku objevila zpráva, kterou v češtině lze vidět zde). Psal se rok 1956, bylo tři roky po smrti Stalina a v Sovětském svazu byl zahájen proces destalinizace. Ke Gorbačovovi bylo ještě hodně daleko, důležité ale je, že už tehdy započalo otevírání cesty k ruským zdrojům "sametovou cestou". Ještě před oním "tajným sjezdem" KSSS došlo k jiné významné události, to když v roce 1955 proběhlo tzv. osvobození Rakouska.

    Po skončení 2.SV bylo území Rakouska (které bylo od roku 1938 součástí  Německa) rozděleno do čtyř částí, takzvaných okupačních zón, spravovaných obdobně jako i okupační zóny v Německu společně vítěznými mocnostmi USA, Velkou Británií, Francií a Sovětským svazem. Vídeň byla (stejně jako Berlín) také rozdělena do čtyř sektorů a toto rozdělení trvalo až do roku 1955.


    Austria_1945-55

    A protože více se mi do tohoto pokračování nevejde, tak ač jsem to neměla v plánu, závěr článku bude až v jeho čtvrté části. Kapitulaci SSSR z ledna 1968 totiž není možné popsat bez popisu souvislostí s děním po smrti Stalina a bez souvislosti se zmiňovanou "padesátiletkou", po jejímž skončení se rozpadl (a zmenšil) nejen Sovětský svaz, ale i celý východní blok včetně Varšavské smlouvy.

    Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj
    Nahoru ↑