PAVEL RJABOV hodnotí současné děsivé šílenství investorů a kapitánů byznysu při jejich honbě za dividendami a snaze nahrabat si dřív, než budou muset opustit potápějící se loď

Ti hlupáci už docela zešíleli – zejména finančníci. Dokud definitivně nezničí finanční a ekonomický systém inflačními šoky a nafukováním bublin, dotud nepřestanou se svými blouznivými pokusy nastolit svět jako monetární perpetum mobile.

Od 3. září je podle většiny měření trh o třetinu výš, než byl v roce 2000, a tehdy představoval vrchol nejgrandióznější bubliny století! Nyní je vše ještě horší, mnohem horší. A k tomu by nemohlo dojít bez neuvěřitelného peněžního dopingu, který se již blíží osmi bilionům dolarů, což je několikanásobně víc, než dělá celá ekonomická újma veškerého byznysu v důsledku koronavirových omezení.

Destruktivní šílenství

Dílo naprosto pominutých bastardů, kteří ztratili smysl pro míru i rovnováhu. Všechno vypadá ještě šíleněji na pozadí toho, co se děje všude okolo nás. Stále více degradující politické ale i obchodní elity po celém světě docela ztratily rozum. Dávají v sázku všechno, co mají, aby ještě víc nafoukli akciový trh a shrábli tak na poslední chvíli co nejvíc dividend. Jsou ochotni seškrtat výdaje na výzkum a vývoj, na kapitálové investice, nad všechny přijatelné meze se zadlužit a ohrozit tak dlouhodobý výhled firmy, jen aby udrželi naprosto iracionální a nesmyslně nafouknuté hodnoty svých burzovních aktiv. IBM, Intel, Boeing – to jsou příklady selhání šílených manažerů, kteří parazitováním na minulé slávě a úspěchu vydali vše na dividendy a výkup akcií, čímž zničili konkurenceschopnost a dlouhodobou stabilitu svého byznysu. To jsou jen ty nejkřiklavější případy destruktivních procesů, které již běží na plné obrátky.

K tomu nekončící protesty v Chicagu, Portlandu, Baltimoru, New Yorku, Seattlu, Washingtonu atd. Šílení guvernéři bez vůle a bez iniciativy se snaží získat přízeň zjevných zločinců, banditů a destruktivních elementů, jen aby přenesli odpovědnost na společnost, jíž předhazují nechutné sociální pseudohodnoty.

Globální ekonomika je nejméně z deseti procent zablokovaná z důvodu omezení způsobených koronaběsem (zejména v sektoru služeb), přičemž není jasné, zda a kdy se vše vrátí do původního stavu. Nedochází k žádnému oživení, ekonomická aktivita od července stagnuje na úrovni 7-10% útlumu ve srovnání s předkrizovými ukazateli (světový průměr). 

Čtěte ZDE: Případ koronavirus: Dobrá záminka k manipulaci? Rotačky na nekryté peníze už opět jedou naplno. Kdo na krizi nejvíc vydělá? Potřebovala si Čína "odfrknout"? Kdyby virus nebyl, musely by si ho trhy vymyslet

Nejistá budoucnost

V tuto chvíli nikdo neví, jak se budou vyvíjet spotřebitelské vzorce chování v souvislosti s přechodem na novou postcovidovou realitu. Jinými slovy, jak se změní preference spotřebitelů, jejich vzorce chování, utrácení a priority z hlediska spoření.

Budou lidé se stejnou intenzitou podnikat turistické výlety, chodit do restaurací, využívat služby (veřejného) segmentu kulturního, sportovního a zábavního průmyslu, nebo dojde k postupnému přesunu, v té či oné míře, do digitálního světa? Budou zachovány maloobchodní prodejny v nezměněném formátu? A bude všechno toto haraburdí skutečně nutné, pokud bude lidstvo stále více a trvale migrovat do digitální matrice? A pokud 15% populace změní preference, v makroekonomické bilanci to bude znamenat zásadní posun – pak to už bude úplně jiná ekonomika – a všechno k tomu směřuje. A co když se po těch patnácti procentech změní také všichni ostatní?

K čemu všechny ty nekonečné kanceláře a byznys-centra, když si obchodní společnosti uvědomily, že je nesrovnatelně méně nákladné nechat lidi pracovat na dálku? Umožní to ušetřit nejen za pronájem kanceláří a související náklady, ale také mnohem intenzivněji najímat externí pracovníky z jiných zemí a regionů za nižší mzdy. Tento faktor změní strukturu střední třídy, pokud bude snaha managementu hledat optimální poměr produktivity a ceny práce.

Čtěte ZDE: Dluhový diktát nastupuje: Ještě vnuci našich vnuků za nás budou splácet. Německo a Francie si z malých dělají onuci. Mráz z Bruselu a nové dělení moci. Bída české politiky. Vítání ekoteroru. Rezignace na zájmy země

Jarmark neřesti

Byznys ztratil polovinu svých zisků a ne méně než 12% svých příjmů (nominálních), a to na pozadí vší té neuvěřitelné fiskální a peněžní pomoci. Nejoptimističtější prognózy očekávají oživení na úroveň stavu před krizí nejdříve v polovině roku 2021, realističtější však po začátku roku 2022. A to je úroveň konce roku 2019! Ale oni (trh a finančníci) již vytvořili iluzi, že ekonomika nadále roste mimořádným tempem (tj. vyšším než v jakémkoli období za posledních 10 let). Ale to není pravda ani zdaleka, navíc celý byznys (zejména velký) postupuje k nové vlně propouštění a snižování nákladů. Naprosté šílenství a neadekvátnost trhu při hodnocení reality a daných možností.

Míra divergencí a nesrovnalostí mezi finančními ukazateli měnových, úvěrových a akciových trhů dosahuje astronomických hodnot. Systematické popírání logiky a smyslu pro míru a rovnováhu vedou k výrazným a neřešitelným disproporcím. Tragika situace spočívá ve skutečnosti, že se z finančníků, banksterů a korporátních manažerů rezignujících na přímou odpovědnost nestávají už ani krupiéři burzovních kasin, ale mění se v klinické gamblery-spekulanty nafukující zvrácenou a zdegenerovanou bublinu lidských neřestí a hlouposti.

Pečlivě sleduji situaci a jen zřídka se k ní vyjadřuji, protože je lepší pozorovat ty šílence ze zálohy pro její úspěšné podchycení. Ale nyní jsem přesvědčen, že jsme blízko kulminačního bodu. Jaderný reaktor je blízko výbuchu a začne s námi házet ze strany na stranu, jako každý kolabující objekt. 

Dojem, že někdo není do tohoto šílenství přímo zapojen, neznamená, že se ho to nebude týkat. Na téhle potápějící se lodi jsme všichni.

Zdroj.