Muž, který v sobě slučuje Středověk, byl »zákonodárcem, hrdinou a světcem« a to, co po sobě zanechal, je »moc spojená se svatostí«. Narodil se 1214 a 1226 byl pomazán na francouzského krále. Jeho manželka Markéta Provensálská, moudrá rádkyně, mu porodila jedenáct synů, kterým se dostalo velmi dobré výchovy. Vedl autentický život modlitby v duchu velké kajícnosti, lásky k chudým a úsilí o duchovní povznesení království v míru i ve válce, to byly jeho zářící ctnosti. Zemřel na tyfus na severním břehu Afriky během druhé křížové výpravy, kterou podnikl.

Král Ludvík je zpěv k poctě křížové výpravy par excelence. Ludvík IX. připomíná nadšení oněch výprav, které si kladly za cíl osvobodit Svatou zemi, zvláště Kristův hrob, z moci nevěřících; »historicky měly sloužit k obraně víry a křesťanské civilizace proti islámu(Pius XII.v projevu k misijnímu dílu 24. června 1944: Král Ludvík svolal všechny své barony a šlechtice. Zeptal se jich: „Kdo mě chce následoval tam, kam půjdu?“ Ti nejhorlivější povstali a přísahali věrnost víře. Moudřejší tušili, kam je král povolává. Tak hovořil hrabě Baume: Budu bojovat za království. Král mu řekl: „To nestačí, my hájíme křesťanství“. Pan d´Estienne řekl: „Já bráním křesťanskou zemi, ale nechci jít, abych rozséval na moři smrt“. Aha, řekl král, naše panství sahá až na africké břehy, až k samé poušti. Je to naše léno a cena naší krve. Král se vydal na pochod. Ti nejvěrnější ho následovali. Šlo jich mnoho a šli daleko, aby dobyli božské léno.

Této emblematické postavě z doby, kdy ve společnosti vládla filozofie evangelia - podle Lva XIII. (1. 11. 1885 Immortale Dei) - je věnováno dvojdílné oratorium Saint Louis, Roi de France skladatele Daria Milhauda – provensálského Francouze s izraelským náboženstvím, jak označoval sám sebe.

O tomto díle, které vzniklo mezi 19. listopadem 1970 a 4. lednem 1971 na objednávku francouzského Ministerstva pro kulturní záležitosti k sedmistému výročí Ludvíkovy smrti, skladatel vypráví: „I když bylo dílo objednáno vládou, francouzský rozhlas je odmítl uvést. Premiéru uvedla RAI Řím a první scénické provedení se konalo v Teatro Municipal Rio de Janeiro 4. dubna 1972. První francouzské provedení se uskutečnilo 4. února 1973 v Konzervatoři v Rouen.

Základem libreta je poema dramaturga a diplomata Paul Claudela (1868-1955), který byl Milhaudovým přítelem a čerpal z díla Histoire de Saint Louis od Jean sire di Joinville (1224-1317), který napsal první životopis svatého krále.

Jak je pro Milhauda typické, hudba byla poznamenaná polytonalitou, tedy překrýváním dvou tonalit, jednou melodickou a druhou typicky středozemskou a „francouzskou". Mnohé pasáže, zvláště pak závěrečný obraz jsou velkolepou kombinací náboženského přesvědčení a pestrosti hudby.

Ve Severní Americe na soutoku Missouri a Mississippi bylo založeno město Saint Luis, které patří Západu a oslavě Ludvíka IX. Francouzského. Je velice smutné, že se dějí pokusy o stržení jeho bronzové sochy, která patří k dějinám tohoto města, jak to vyjadřuje i dílo Daria Milhauda.

Massimo Scapin Nuova  Bussola Quotidiana