12. září na svátek Jména Panny Marie se ve Vídni už sedmnáct let koná shromáždění tradičních a konzervativních katolíků z Rakouska a z Polska, kteří si zde připomínají slavnou bitvu z roku 1683, při níž spojená katolická vojska pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtila početně výrazně silnější tureckou armádu obléhající Vídeň (na jejíž obraně se podílel i slavný český generál Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic). Na tomto setkání (vedle Jána Črnogurského, jehož řeč vyšla na Protiproudu začátkem tohoto týdne) letos promluvil i PhDr. Radomír Malý.

Boj o hodnoty

Stojím před vámi jako zástupce národa, z něhož pocházel velitel obrany města Vídně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turecké obsazení Vídně by mohlo mít vážné následky i pro nás, pro české země. Již ve 20. letech 17. století turecké vojsko devastovalo a pustošilo Moravu, celkem 10 tisíc lidí bylo povražděno, dalších 10 tisíc, především žen a dětí, odvlečeno do otroctví. Po třicetileté válce Turci řádili na Moravě znovu, celkový počet jejich obětí činí cca 250 tisíc. Kdyby se Vídeň neubránila, znamenalo by to likvidaci veškeré křesťanské civilizace v Čechách a na Moravě.

Tím více jsme vděčni všem statečným obráncům Vídně, jakými byli hrabě Ernst Rüdiger von Starhemberg, kníže Karel Lotrinský, hrabě Kaplíř ze Sulevic, a zejména potom kapucínský kněz a kazatel Marek z Aviana. Náš vděk patří i bratrům Polákům, jejichž král Jan III. Sobieski přišel se svým vojskem na pomoc obráncům Vídně v pravý čas.

Bitva u Vídně r. 1683 byla bojem o hodnoty. Na jedné straně principy křesťanské civilizace, tedy autentická blíženská láska, která přikazuje poskytnout pomoc každému, kdo se nachází v nouzi, a monogamní manželství založené na vzájemné věrnosti a nerozlučitelnosti vztahu. Na druhé straně legalizované otroctví v islámu, polygamie a ponížené postavení ženy, která je ve vztahu k muži bezprávnou bytostí.

Kahlenberg nám připomíná, že tento boj o hodnoty neskončil rokem 1683. Trvá dále, v dnešní době dokonce s větší intenzitou. Hlavním protagonistou sil nepřátelských křesťanské civilizaci je neomarxismus, který na rozdíl od starého marxismu změnil taktiku. Nepodněcuje už násilné revoluce, ale podle svých teoretiků Antonia Gramsciho, Gyorge Lukácse, takzvané Frankfurtské školy a jiných usiluje o nenápadný a tichý pochod institucemi, který trvá již nejméně 50 let. Jeho výsledkem je potrat legalizovaný v absolutní většině států světa, legalizace jednopohlavních vztahů ve smyslu genderové ideologie s možností adopce dítěte, nemravná sexuální výchova ve škole popírající monogamní manželství jako jedinou myslitelnou formu soužití muže a ženy a řádnou rodinu s otcem i matkou. K tomu přistupuje i stále větší tlak na legalizaci eutanazie, u nás v České republice naštěstí neúspěšný.

Čtěte ZDE: Naše vlast: Jsme katolickou, ne protestantskou zemí. Záplava lží a krvavé šrámy. Selhání po Listopadu. Světla naděje? Stavět, co lůza pobořila. Masarykovy stíny. Morava upadá pomaleji. Mnozí se nevzdají

Nepřítel

To, co nepřítel nedosáhl násilnou formou, dosahuje nyní tzv. pokojnou cestou. Obránce tradičních křesťanských hodnot se zdá být v tomto směru naprosto bezmocný. Hrozí mu ve stále větší míře výpovědi ze zaměstnání nebo dokonce soudní procesy za tzv. netoleranci k menšinám, když dá jakýmkoliv způsobem najevo svůj názor, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a nedal mu žádné přirozené právo vybrat si sám své pohlaví, a to i zcela imaginární a vykonstruované, ve Velké Británii mají už stovku uměle vytvořených pohlaví „na výběr“. Obránci tradičních křesťanských hodnost také hrozí postihy za to, když nazve umělý potrat vraždou, neboť tím prý „porušuje právo ženy na svobodné rozhodnutí a uráží ji“.

To ovšem není už demokracie, ale diktatura, i když se nazývá stále ještě demokracií. Neběží již o klasický typ nacistické nebo komunistické totality, ale mnohem rafinovanější typ mediální diktatury, kdy mainstreamová média určují, co se má myslet a mluvit. Kdo dá najevo nesouhlas, ten musí počítat s postihem. Možno ale říci na základě zkušeností současnosti, že tato mediální diktatura nyní v době koronavirového podvodu vstupuje do další fáze, tzv. sanitární diktatury, jak nazval tento stav katolický biskup v Kazachstánu německého původu mons. Athanasius Schneider. Na jaře lockdown, nyní hrozba nucené karantény, tj. domácího vězení pod falešnou záminkou infekce CoVidem, ačkoliv se o žádné zdravotní ohrožení populace nejedná, je bičem na všechny nespokojence a současně příležitostí, jak plánovaná antihumánní, antikřesťanská a anticivilizační opatření ještě lépe a účinněji prosadit.

Milí přátelé, toto je nové ohrožení křesťanské civilizace, vážnější než bylo v r. 1683. Bojujeme tak jako tenkrát s mnohonásobnou přesilou, ne fyzicky, ale duchovně. Proti nové neomarxistické totalitě zdánlivě nemáme šanci. Ale nejsem pesimistou. Obránci Vídně před 350 lety ji také neměli – a přece zvítězili! Uchýlili se k modlitbě, konkrétně k modlitbě vůči té, která tenkrát zasáhla rozhodujícím způsobem ve prospěch obránců dobrého díla: Panně Marii. Věřme, že ta, která tenkrát sehrála rozhodující roli v boji za pravé křesťanské hodnoty, ji sehraje i nyní na jejich obranu proti nové totalitě, která se již stává čím dál větší realitou našeho života. Proti Panně s dvanácti hvězdami kolem hlavy však nemá šanci.

V této naději vytrvejme! 

Zdroj.