Ještě méně ví o známém výroku prezidenta T. G. Masaryka, zachyceného v Čapkových Hovorech z 1926: Humanita, toť náš národní program. Program Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíčka a už Komenského, králů Jiříka i Karla a svatého Václava. Neví nic, nebo velice málo o skutečnosti, že Česká družina zvolila datum 28. září 1914 pro svěcení a předání legionářského praporu na Sofijském náměstí v Kyjevě, že první střelecký pěší pluk československých legií na Rusi nesl původně Václavovo jméno. Neví nic, nebo velice málo o tom, že pozměněná podoba svatováclavské orientace (analog moderního přepisování dějin) jako koncepce české státnosti a ideologicky pokřivený pohled na Sv. Václava byly zneužity v době Protektorátu Čechy a Morava.

Tenkrát byl jedoucí Sv. Václav na koni dokonce zobrazen na pětitisícové bankovce a Svatováclavská orlice byla nejvyšším protektorátním vyznamenáním pro Čechy, kteří kolaborovali s nacisty. Protože i dnes má česká kotlina více kolaborantů než dost, nabízím jako poslední příběh pro pohled do zrcadla a pro zamyšlení citát z knihy V úloze mouřenína (1942): Svatý Václav byl zavražděn politickou opozicí, která před tisíci léty nechtěla s Němci smíru, nýbrž boj. V čele této opozice byl bratr svatého Václava, Boleslav, který zasedl na stolec knížecí, po 14 let válčil s Říší. Ale nakonec se smířil s králem Ottou I. A družně mu pomáhal. Spolupráce s Němci umožnila Boleslavu I., že osvobodil Moravu a Slezsko.

Autorem knihy a citátu je Emanuel Moravec (1893 – 1945), český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Podrobnější informaci o osobnosti Moravce nabízejí Wikipedia a příspěvek Miroslava Šišky, z 5.5.2019, Novinky, Právo: Emanuel Moravec: Z vlastence apoštol národní zrady.

Vybral jsem tuto negativní osobnost proto, že patří do historie českého národa, do které se zapsal jako symbol zrady a přeběhlictví. Ale i proto, že kvalitu (věci i národa) určuje kvantita negativních, nikdy ne pozitivních vlastností. V neposlední řadě i proto, že den Sv. Václava je Dnem české státnosti a proto není od věci připomenout, že při druhém čtení návrhu zákona se k tomuto dni vyjádřili tehdejší premiér a současný prezident ČR Miloš Zeman a také poslanec Vojtěch Filip. Prezident ČR nepřímo označil svátek s ohledem na historický kontext za symbol servility a kolaborace. Vojtěch Filip navrhl vypuštění tohoto dne ze seznamu státních svátků uvedených v návrhu zákona. Poslanec Vlastimil Tlustý navrhl dnešní označení. To nutí k hledání cesty k odpovědím na několik důležitých otázek současnosti.

Jak je možné, že stoupenec Hradu, demokrat, ideolog a publicista, používající pseudonym Stanislav Yester se rozešel se zásadami, které do té doby veřejně hájil? Jak je možné, že přes uplácení při konkurzním řízení nebo finanční machinace se působící profesor válečných dějin na Vysoké škole válečné v roce 1933 stal plukovníkem generálního štábu? Jak je možné, že třikrát ženatý Moravec si mohl opakovaně dovolit románky se služebnými, milenkami, až o třicet let mladší, a současně zveřejňovat mimo jiné 21. září 1938 v článku Ústup k nástupu, že…I přes porážky vede cesta k pevné budoucnosti… Jedno musí být Západu jasné, dojde-li jednou ke střetnutí Třetí říše se Západem, bude Západu hůře, nebude-li na jeho straně Československá republika. I druhé musí být jasné: zmrzačení Československa nemůže odvrátit střetnutí Třetí říše se Západem. Tím spíše je uspíší, poněvadž se zvýší síly Třetí říše. Nejde dnes o Československou republiku. Jde o to, kdo bude jednou v Evropě řídit.

2. října 1938 Moravec mluvil s Benešem mezi čtyřma očima. 5. října 1938 se distancoval od demokratické první republiky po té, co byl v září zbaven všech funkcí: Dějiny neznají naivnějšího národa a naivnější politiku jako tu, kterou jsme páchali po dvacet let života našeho státu. Náš stát v nových hranicích nebude už představovat žádnou vojenskou moc proti Německu. Podle této skutečnosti musí být také zařízena naše budoucí realistická politika. Na rozhovor z 2. října 1938 s Benešem si Moravec vzpomněl během rozhlasového vystoupení 26. září 1939:  „Pamatujete si, pane doktore, jak jste mi tehdy řekl, že jsme svědky zániku Západu? Proč bych se, prosím vás, znovu spojoval se živou mrtvolou… Nemohu pochopit, jak můžete jít s těmi, kteří nás i vás tak hanebně na podzim podvedli a kteří bez srdce dále podvádějí, jak ukazuje strašný osud Polska."

Po propuštění z armády, Moravec odešel do penze. Ta mu nedovolila žít tak, jak byl zvyklý. Ve spojení s obrovským zklamáním z Mnichova 1938, které bylo bodem zásadního myšlenkového obratu, se Moravec stal ideálním objektem pro nacistické záměry a kolaborantem. Nacisté využili krize hodnot, bezvýchodné situace, v níž se ocitl, a zúročili zklamání. Výsledek se dostavil brzo: Moravec byl Němcům zcela k dispozici, bez výhrad je podporoval a dosáhl toho, že nakonec se ho báli všichni včetně ostatních protektorátních ministrů a prezidenta Emila Háchy. Konec všemu symbolizuje obětování tří synů a první den Pražského povstání 5. května 1945: Moravec se v Praze zastřelil.