Chování americké inteligence vůči „konspiračním teoriím“ připomíná sovětské komise, které dávaly politickým disidentům nálepku mentálně nemocných. Zatímco SSSR byl známý tím, že používal psychiatrii jako prostředek k potlačování politického disentu, dělo se totéž ve stejné a možná i větší míře na Západě, zvláště pak v USA. Zatímco kauza Ezry Pounda je v současné době poměrně známá, již méně známý je fakt, že zejména během Kennedyho éry existovaly snahy umlčet kritiky pomocí psychiatrie. Možná se někomu vybaví případy generála Edwina Walkera, Fredericka Seelinga a Lucille Millerové.

Obr.: John F. Kennedy a Dwight D. Eisenhower v Camp David, 22. duben 1961 (J.F.Kennedy Library)

Podle toho, co vyprávěl Seeling, zacházení vyměřené politickým disidentům v psychiatrických léčebnách a institucích mohlo být peklo. Ovšem v průběhu posledních několika desetiletí se takové techniky proti disentu staly pasé, a to ve prospěch rafinovanějších metod sociální kontroly. Jejich základy byly položeny ve čtyřicátých letech 20. století prezidentem Franklinem Rooseveltem, který nazýval disidenty svého režimu „extrémisty“, a staly se tématem společenských věd, jejichž klíčovou studií byla The Authoritarian Personality (tj. „Autoritářská osobnost“) od Theodora Adorna a kol. Tato sionisty financovaná studie zavedla F-škálu, která měřila u respondentů latentní sklony k „fašismu“. Míra závisela na postojích respondentů vůči tradičním hodnotám, považovaným do té doby za hlavní pro utváření charakteru, jako silný citový vztah k rodičům a rodině, přičemž především silný citový vztah k rodině považovali tito sociální vědci za živnou půdu „fašismu“.

Zatímco byly zavedeny sociální normy degradující disidenty na párie a umožňující jemnější formu totality na způsob Huxleyho knihy Konec civilizace aneb Překrásný nový svět (v originále Brave New World), sociální vědci pokračují ve vytváření nových přístupů k delegitimizaci dizidentských názorů. Primární cílovou skupinou jsou ti, kteří dostali v průběhu posledních let označení „konspiracista“. Termín se používá k vyvolání pavlovova reflexu a podlomení důvěryhodnosti disidentských názorů, neboť asociuje pojmy jako rasista, fašista, sexista a další. Také stačí jakýkoli poukaz na „konspiracismus“ v článku, aby se mu nedostalo byť jen zahájení recenzování, je-li předložen akademickému časopisu, kde by člověk očekával názorově širokospektrální diskuzi.

Nedávno předložila skupina psychologů, studujících povahu domnělých protimluv jednotlivých konspiračních názorů, manipulátorům mysli studii, podle které cokoli, co připomíná nebo je označováno jako „konspirační teorie“, může být klasifikováno jako příznak duševní nerovnováhy. Publikace vyšla pod názvem Dead and Alive: Beliefs in Contradictory Conspiracy Theories(tj. „Živí i mrtví zároveň aneb Víra v neslučitelné konspirační teorie“).[1]

Resumé je následující:

Konspirační teorie mohou formovat monologický systém víry, což je soběstačné vidění světa, tvořené sítí vzájemně se podporujících přesvědčení. Současný výzkum ukazuje, že dokonce vzájemně se vylučující konspirační teorie jsou přijímány společně. Studie č. 1 (n = 137) ukázala, že čím více účastníci věřili, že princezna Diana naaranžovala svou vlastní smrt, tím více také věřili, že byla zavražděna. Podle studie č. 2 (n = 102), čím více účastníci věřili, že Usáma bin Ládin byl mrtev již předtím, než americké elitní jednotky přepadly jeho základnu v Pákistánu, tím více věřili, že je stále naživu. Hierarchické regresní modely ukázaly, že vzájemně nekompatibilní konspirační teorie jsou pozitivně spojovány do souvislostí, protože jsou asociovány s představou, že jde o kamufláž vládních úřadů (studie č. 2). Monologická povaha víry v konspirační teorie se zdá být poháněna nikoli konspiračními teoriemi, které by navazovaly přímo jedna na druhou, ale spíše hlubším přesvědčením, které podporuje konspirační teorie obecně.[2]

Výsledkem je, že konspirační teoretici mají obecně v podezření všechny vládní orgány a proto věří, že jakákoli událost je produktem jejich spiknutí. Pro zaznamenání neslučitelných stanovisek vůči konspiraci bylo použito několik kategorií. Osoby byly vybrány ze 137 vysokoškolských studentů psychologie, jimž bylo položeno pět otázek souvisejících s vírou v konspirace o smrti princezny Diany. [3] Výsledky „napovídají tomu, že ti, kdo nevěří oficiální verzi příběhu o Dianině smrti, neinklinují k jediné konspirační zprávě jako přijatelnému vysvětlení; spíše jich uznávají více najednou“.[4]

Zde je pár faktorů ke zvážení:

1/ Zkoumaných osob bylo malé množství a pocházely ze stejného prostředí.

2/ Zda je víra ve vzájemně si protiřečící teorie spíše projevem ochoty přijímat více možností než být svázán s jedním jediným vysvětlením.

3/ Testy se zdají spadat do kategorie „zaškrtat políčka podle očekávání“ a nenabízejí respondentům příležitost osvětlit své názory.

4/ Tudíž test se nejeví být ničím jiným než velmi omezeným statistickým průzkumem, ze kterého je postulována obecná teorie ve vztahu ke „konspiracismu“.

Jiné kategorie v testu se týkaly 11. září (9/11) a smrti Usámy bin Ládina.

Je zajímavé, že Wood, Douglas a Sutton čerpali ze studie The Authoritarian Personality při vytváření psychologického profilu konspiracistů. Ten odpovídá liberálně levicovým představám o „konspiracistech“ jako „fašistech“ a „antisemitech“: „Existují silné paralely mezi touto koncepcí monologické víry a prací Adorna a kol. (1950) o předsudcích a autoritářství.“[5]

Účel studie je dobře rozpoznatelný z této pasáže:

Pokud Adornovo vysvětlení rozporných antisemitských názorů lze skutečně aplikovat na konspirační teorie, konspiracistovo přesvědčení může být ve své podstatě nahlíženo nikoli pouze jako monologické, nýbrž i ideologické. Právě tak jako ortodoxní marxista by interpretoval hlavní světové události tak, že nevyhnutelně povstaly z hnacích sil historie, konspiracista uvidí stejné události jako pečlivě zorganizovaný sled kroků, jako spiknutí za účelem globální nadvlády. Vytváření pojmu konspiracismus jako koherentní ideologie, spíše než komplex víry v jednotlivé teorie, může být plodným počinem budoucnosti, až se prověří jeho spojení s ideologicky relevantími proměnnými jako je sociální dominance a pravicové autoritářství.[6]

Konspiracismus je v podstatě považován za „pravicově autoritářskou“ ideologii. Autoři Wood, Douglas a Sutton tak ukazují, že jsou ideologicky předpojatí a programově řízení; stejně jako Adorno a kol. Kromě toho přisuzováním „konspiracismu“ k „pravicovému autoritářství“ vyjevují značnou neznalost co do pestrosti „konspiracistů“.

Co si má člověk myslet například o Carrollu Quigleym, profesoru historie na Harvardské a Georgetownské univerzitě, Fakultě zahraniční služby, z jehož akademického životního díla Tragedy & Hope (tj. „Tragédie a naděje“) konspirační teoretici často citují. Kniha obsahuje několik desítek stran popisujících „mezinárodní síť“ bankéřů, jejichž cílem je zavést centralizovaný světový politický a finanční kontrolní systém.[7] Navzdory relativně malému počtu stran, věnovaných této problematice, v 1300-stránkovém svazku, viděl historickou roli této mezinárodní sítě v průběhu několika generací jako nejen klíčovou, ale rovněž jako chvályhodnou (s výjimkou jejího „utajení“).[8]

Wood, Douglas a Sutton začínají svou knihu následující definicí: „Konspirační teorie je definována jako předpokládané spiknutí mocných lidí nebo organizací, jenž spolupracují v utajení za účelem dosažení určitého (často neblahého) cíle.“[9] Na základě této definice by bylo opravdu složité vyvodit cokoli jiného, než že Quigley popsal konspiraci, nakolik jde o „něco“, co nese tyto znaky:

1. „Utajení“, na které si Quigley stěžuje jako na primární příčinu svého nesouhlasu,

2. Sestává z mocných lidí nebo organizací,

3. Zaměření na dosažení určitého cíle.

Zůstává jediná otázka, jestli to „něco“ má být považováno za „neblahé“. Wood a kol. uvádí, že „konspirace“ jsou „obvykle“ pokládány za „neblahé“, což patrně znamená, že jde o častou, ale nikoli nezbytnou složku. Zřejmě je pojem „neblahý“ subjektivní. Quigley považoval to „něco“ za složené z vysoce kultivovaných a inteligentních lidí, kteří mají se světem dobré úmysly, ačkoli se ke konci jeho života zdálo, že má pochybnosti, když mu bylo odepřeno přednášet a jeho badatelská práce Tragedy & Hope byla vydavatelem záhadně stažena.[10]

Co si má také člověk myslet o „varování“ Dwighta Eisenhowera americkému lidu v jeho „řeči na rozloučenou“, ve které narážel na „vojensko-průmyslový komplex“, jenž se stal oblíbeným výrazem levice ? Eisenhower poukázal na jeho široké důsledky, nejen ekonomické a politické, ale rovněž morální a kulturní. Řekl:

Ve vládních radách musíme být na pozoru před neoprávněným získáváním vlivu, ať už záměrného nebo ne, vojensko-průmyslovým komplexem. Možnost zničujícího růstu této nežádoucí moci existuje a bude trvat…

Vyhlídka, že vědeckým pracovníkům bude dominovat vláda, budou závislí na poskytování finančních prostředků, a moc peněz je všudypřítomná a má zásadní vliv na všechno – to vše musí být zcela vážně vzato v úvahu. Přesto, majíce respekt k vědeckému výzkumu a objevům, jak bychom měli, musíme se mít rovněž na pozoru před nemenším nebezpečím z opačné strany, totiž, že by se veřejná politika sama stala zajatcem vědecko-technologické elity. [11]

Zde je přehled základních prvků „konspirační teorie“ v Eisenhowerově řeči:

1. Existuje hrozba, která je „v utajení“, nebo alespoň není zcela otevřená, jinak by Eisenhower neměl potřebu učinit z ní hlavní rys své závěrečné prezidentské řeči.

2. Tato hrozba zahrnuje spolčení:“vojensko-průmyslový komplex“ a technokratická „elita“.

3. Tato hrozba souvisí s „mocí peněz“.

4. Tato hrozba vyplývá z kumulování moci těmito elitami.

V průběhu studené války John F. Kennedy také upozorňoval na globální spiknutí, zatímco když totéž říkali „extrémisté“ jako bylo Sdružení Johna Birche (The John Birch Society), byli pranýřováni Kennedyho administrativou za ohrožování americké demokracie. Kennedy uvedl pro Asociaci vydavatelů novin (Newspaper Publishers Association), že měli povinnost bojovat proti tomuto mezinárodnímu spiknutí. Nejprve hovořil o Karlu Marxovi, který psal pro New York Herald Tribune v roce 1851. Tento kontext je důležitý, protože Kennedy jasně poukazoval na „komunistické spiknutí“, přestože je „konspiracisty“ často vyobrazován, jako že mluvil o spiknutí nějaké tajné společnosti, což jasně není ten případ. Nicméně, toto pouze ukazuje, že někteří „konspiracisté“, tedy lidé jako ostatní, nejsou vždy zcela přesní v tom, jak věci interpretují. A nic to neubírá na faktu, že Kennedy, bez ohledu na to, o jakém spiknutí mluvil, je „konspiracista“. Přestože také zmínil historickou averzi Američanů k „tajným spolkům“. Poté pokračoval:

Celosvětově jsme postaveni před jednolitou a bezohlednou konspiraci, která spoléhá především na tajné prostředky pro rozšiřování sféry svého vlivu – na infiltraci namísto invaze, na převraty namísto voleb, na zastrašování namísto svobodné volby, na guerilly v noci namísto armády ve dne. Je to systém, který odvedl rozsáhlé lidské a materiální zdroje na vytvoření husté sítě, vysoce účinné mašinérie, která spojuje vojenské, diplomatické, zpravodajské, ekonomické, vědecké a politické operace. [12]

Kennedy užil slova „konspirace“. Byl tedy podle dnešní zlehčující terminologie „konspiracista“.

Máme opravdu věřit tomu, že uvést například o Bilderbergu, že jde o „konspiraci“ s globalizační agendou, když všechny aspekty „konspirace“ vykazuje, je projevem pochybné inteligence, zatímco subjektivní rozhodnutí, že tyto spolky mají zlovolný či ušlechtilý záměr, je v pořádku ?

Vyšel by Eisenhower podle Adornova testu osobnosti jako „pravicově autoritářský“ nebo jako „monologický“ podle testů Wooda, Douglase a Suttona ? A co Quigley? Kennedy? Byl by profesor Michael Chossudovský, a celá řada akademiků, kteří jsou zapojeni v Centru pro výzkum globalizace (Centre for Research on Globalization)[13], charakterizován jako „monologický“ a „pravicově autoritářský“ podle Wooda, Douglase a Suttona? Potřebujeme snad vyhodnocovací proceduru, která odliší „levicové konspiracisty“ od „pravicových“, která umožní prvním obhájit svoji existenci, zatímco ti druzí mohou být vystaveni buď veřejnému opovržení nebo psychiatrické léčbě, jako lobotomii, medikaci, nebo dlouhodobému uvěznění ?

Vypadá to, že potřebujeme arbitry dané shůry, kteří určí, které „konspirační teorie“ jsou společensky a politicky přijatelné a které nejsou, po způsobu sovětských psychiatrických komisí, které vyšetřovaly politické disidenty a diagnostikovaly je jako psychicky nemocné.

Dr. Karen Douglasová popisuje své vědecké zaměření:

Můj průzkum je prvotně zaměřen na víru v konspirační teorie. Proč jsou konspirační teorie tak populární ? Kdo jim věří? Proč jim lidé věří? Jaké jsou některé následky konspiračních teorií a mohou tyto teorie působit škodlivě? [14]

Popis naznačuje, že „konspirační teoretici“ jsou příhodným objektem pro psychologickou diagnózu, protože jsou v podstatě společensky „škodliví“, podobně jako rodina, která dle Adornova podezření měla být živnou půdou „fašismu“.

Reference:

1. Michael J Wood, Karen M Douglas, Robbie M Sutton, Dead and Alive: Beliefs in Contradictory Conspiracy Theories, Social Psychology & Personality Science, 25 January 2012, http://m.spp.sagepub.com/content/early/2012/01/18/1948550611434786.full.pdf

1. Ibid., p. 2.


2. Ibid., p. 4.


3. Ibid., p. 5.


4. Ibid., p. 6.


5. Ibid., p. 6.


6. C Quigley, Tragedy & Hope: A History of the World in Our Time (New York: The Macmillan co., 1966), p. 51.


7. C Quigley, ibid., pp. 950-956. See also: K R Bolton, Revolution from Above (London: Arkos Media Ltd., 2011), pp. 24-26.


8. Michael J Wood, et al, op. cit., p. 2.


9. Robert Eringer, The Global Manipulators (Bristol: Pentacle Books, 1980, pp. 9-10. Eringer spoke to Quigley regarding the professor’s predicament after running afoul of the ‘network’.


10. Dwight D Eisenhower, ‘Farewell Speech to the American People’, 17 January 1961, IV, http://www.h-net.org/~hst306/documents/indust.html


11. John F Kennedy, Address before the American Newspaper Publishers Association, April 27, 1961.


12. Centre for Research on Globalization, http://www.globalresearch.ca/


13. Karen Douglas, University of Kent, http://www.kent.ac.uk/psychology/people/douglask/
    

Kerry R. Bolton 5.květen 2015

Zdroj: http://www.foreignpolicyjournal.com/2015/05/05/conspiracy-theory-as-a-personality-disorder/