Jistý legendární profesor na DAMU říkával: „Dovolte mi, abych citoval sám sebe.“ Budu tedy citovat z knížky rozhovorů „Ještě neodcházím“, kterou rozdávám svým voličům, aby mě poznali ještě jinak, trochu víc do hloubky než při krátkých neformálních setkáních.

„Senát byl od začátku nechtěná instituce, kterou partaje někdy využívaly jako odkladiště zasloužilých politiků. Postupně se z něho stala taková prapodivná, nemocná instituce se senátory, kteří se tváří a chovají hodně vznešeně a povzneseně. Říkám si, že neuškodí, když se v horní sněmovně miska vah nakloní trochu ve prospěch normálních lidí a zájmů téhle země. Protože nás čekají bouřlivé časy.“

Na to obyvkle navazuje otázka, jestli nemám strach, že proti mně vyrukují novináři a tzv. kulturní fronta. Upřesňuju to:

„Někteří novináři a část kulturní fronty. Ti, kteří si z mě neznámých důvodů sami o sobě myslí, že jsou ušlechtilí, povolaní i vyvolení, že se vznášej někde nad námi, odkud mají právo nálepkovat a kádrovat. Když jsem byl ministrem, všechen prach už na mě vystříleli. Snažili se mě chytat za každé slovo, slídili v mojí minulosti i v minulosti naší rodiny, na ministerstvu zkoumali všechno, co tam po mně zbylo. Přišli jenom na to, že jsem z rodiny odbojáře a politického vězně a od malička miluju tuhle zemi, že jsem nikdy nebyl v KSČ, nespolupracoval s StB, že jsem nikdy nic neukradl a od nikoho nic nevzal, neměl jsem problém s psychikou, alkoholem ani gamblerstvím. Že mám dokončené řádné denní vysokoškolské studium, uplatnil jsem se v silně konkurenční profesi, kde se dá vydělat mnohem víc než v politice, staral se o rodinu, postavil na nohy filmový festival ve Zlíně a dokázal se stát nejpopulárnějším politikem v zemi.

Můžou mě zase nenávistně a podpásově ztotožnit s některými rolemi, který jsem hrál, přesvědčovat voliče, že jsem buran, bolševik, opilec a nezdravě jím. Třeba k tomu aktuálně přidají, že po sobě nechávám mimořádně silnou uhlíkovou stopu, že jsem machista a šovinista! Ale jak vždycky říkám: lidi v téhle zemi nejsou blbí a přeberou si to sami. Těmhle samozvaným kádrovákům už nikdo nevěří.“

Voliči jiných stran mi někdy předhazují, že jsem prošel několika politickými stranami. Republikán doktor Sládek pro takové politiky měl výraz „politický turista“. Pokud jsou lidé ochotní mi naslouchat, odpovídám:

„Tomáš Töpfer mi jednou vyprávěl takovej hezkej a chytrej vtip, jak umře Kohn a u nebeské brány ho svatý Petr prověřuje, jestli má nárok jít dovnitř. „Kde jste se narodil?“ položí mu první otázku. „V Rakousko-Uhersku,“ odpoví Kohn po pravdě. „Kde jste chodil do školy?“ „V Maďarsku?“ „Kde jste se ženil?“ vyptává se dál svatý Petr. „V Československu.“ „Kde jste žil?“ „V Sovětském svazu.“ „A umřel jste?“ uzavře svatý Petr výslech. „Na Ukrajině.“ Svatý Petr se zachmuří: „Takové světoběžníky do nebe nebereme.“ Kohn zoufale protestuje: „Ale svatý Petře, přísahám, že jsem se z toho Mukačeva celý život nehnul.“

Tím vtipem chci říct, že ty svoje názory v zásadě neměním, to se spíš mění ty partaje: „Mezi ČSSD v době, kdy jsem do ní vstupoval, a dnešním hnutím ANO jistě je nějaký rozdíl. Podle mého názoru je ale menší než rozdíl mezi ODS Václava Klause, ODS Mirka Topolánka a ODS Petra Fialy! A já se ptám: vyčítá někdo poslankyni Miroslavě Nemcové, ,téměřkandidátce´ na premiérku, že všem těm vedením strany věrně stála po boku?

Ostatně písničkář Karel Kryl to už kdysi vysvětlil naprosto přesně: Churchillovi uhnuly nalevo i napravo celkem tři strany! Sám měl svou hlavu, šel rovně a když mu do cesty vstoupila vyhovující strana, vstoupil do ní. "