Co originálního a podstatného napsat k současné situaci, když vše už napsáno bylo. Výsledek? Jen každodenní smiřování se se situací, kdy žijeme životy, jaké nám připravila hrstka psychopatů a sociopatů. Každá vteřina, každá minuta, každá hodina, v níž se nic zásadně převratného proti celému covid divadlu neděje, je jen tichou legitimizací jeho samotného. Celospolečensky posvěcená rutinizace psychického násilí. Každý den se každý z nás setkává s milionem absurdit. Dnes jsme se třeba s manželkou bavili o tom, že jsme si vůbec neuvědomovali, že jsou do pondělí 12. 10. ještě otevřena koupaliště, bazény a sauny a to prakticky bez omezení a až od pondělí je zas vše (údajně jen na 14 dnů - kdo soudný by věřil?) jinak. Každý den jsou překračovány hranice absurdity, kdy člověk mnohdy přemýšlí, zda už je to vtip nebo ještě je to vtip, a přesto se vzápětí musí smířit s tím, že jde o skutečnost. Celé to evokuje nějaký hodně hloupý a nekonečný sci-fi film, kdy se člověk bojí, co bude zanedlouho „za rohem". Mimochodem, také jste si už uvědomili, kolik bylo cca od roku 2010 dodnes natočeno tzv. zombie seriálů, jejichž leitmotivem je celosvětová pandemie, díky níž se z většiny obyvatel stávají živí mrtví? Z toho všeho neuvěřitelného mišmaše bych se chtěl pozastavit u pár jednotlivostí, které mně utkvěly. Nevím, zda si stále rozumím se všemi svými přáteli, kteří mě posledních sedm měsíců označují za popírače pandemie. Takže znovu a naposledy. Nikdo tu nepopírá existenci koronaviru SARS-CoV-2 a jeho závažnost. Existuje, mnoho se toho o něm neví a to málo, které ano, i to málo, které už ano, se mění ze dne na den v závislosti podle toho, který z odborníků o něm zrovna hovoří. Koronavirus SARS-CoV-2 tu s námi tedy je a je i pro mnoho predisponovaných jedinců smrtelně nebezpečný. To si obecně myslím, že zpochybňuje jen idiot, ale takových lidí mnoho neznám.

To, co nás většina „odpíračů" divadla kolem covid-19 zpochybňuje a napadá, je tzv. „covid-19 agenda". To je v podstatě nový sociologický, politický a environmentální experiment, který tak nějak oficiálně neohlášen přišel do našich životů. Jeho průběh je jedním slovem strašný. Jeho výsledkem bude naprosté fiasko všeho, co jsme dosud znali a brali jako jistotu. Až nedávno jsem si všiml (pod článkem přikládám dané odkazy), že o tom hovořil jeden z pravděpodobných strůjců celé této parády, jistý doktor Anthony Fauci, už v březnu tohoto roku. V souvislosti s tím vším mě zaujala další věc. Jen v letošním roce registruji, že se po celém světě objevila spousta jasnovidců. Jen u nás máme jednoho, který co řekne, to se stane s pravděpodobností na 99,9 %. To je naprosto fascinující fenomén. Co je na tom pro mě ovšem ještě více fascinujícího je, že mnoho z mých relativně inteligentních přátel to bere naopak jako jasný důkaz jeho odborné erudice a věří mu tak každé slovo o to víc. To už je i za hranou mého chápání veškerých sci-fi a fantasy seriálů.

Dalším nemile fascinujícím bodem v celém tomto příběhu je pro mě zvrácená logika. V březnu až květnu letošního roku umírali po celém světě lidé osamoceni, izolováni PVC materiálem od svého okolí, bez možnosti rozloučení se s blízkými. Statisíce starých a fyzicky i psychicky nemocných lidí pak zemřely naprosto bez povšimnutí žalem, zanedbáním péče nebo dokonce spáchali sebevraždu. Jak už dnes přiznávají statistici po celém světě, jen od března dosud se počet psychiatrických pacientů ztrojnásobil a počet sebevražd zdvojnásobil. A to tato čísla berme hodně s rezervou, protože pracují jen s oficiálními daty a ta jsou vždy značně menší, než jaká je skutečnost. A přesto je tu vytvořen emoční stav, který já osobně nazývám „koronaterorismem" a který podporuje vláda, média i většina odborné veřejnosti, kdy jsou všichni, kdož zpochybňují covid-19 agendu (její původ, smysl, průběh, vývoj), označováni za hloupé, vrcholně sobecké, netolerantní, neohleduplné, emočně ploché až zlé. A titíž lidé ohánějící se pseudohumanismem jedněch koronavirových obětí s lehkostí Kunderova bytí přejdou jeho skutečné a přímé oběti druhé, protože se jim prostě a jednoduše nehodí a jsou tak pro ně neviditelné. To pokrytectví kvete sakurami.

Psal jsem si dnes s jedním lékařem, nebudu jej jmenovat, protože jej nechci ohrozit, třeba se Vám přihlásí v komentářích případně sám, ale já jej zveřejňovat nebudu. A lehce jsme se dotkli toho, o čem Vám tu (a celou dobu se já pohan doslova modlím, že jen trapně konspiračně) píši už oněch sedm měsíců a bohužel i on sám mně napsal, že ačkoli považuje mnoho teorií za chimerické, dovede si představit, že třeba letecké společnosti, obchodní centra nebo zaměstnavatelé budou v budoucnu po svých návštěvnících a zaměstnancích povinné očkování požadovat, čímž jinak potvrdil to, co tu celou dobu skoro všichni řešíme. Nechci být defétista a fatalista. Budoucnost ale vidět hezky už nedokáži.